Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Witches Of God - Into The Heart Of Darkness

Witches Of GodInto The Heart Of Darkness

Bhut21.3.2020
Zdroj: LP //#WOGLP-003
Posloucháno na: Denon DRA-625, Denon Quartz DP-23F, Grundig Box 660a
VERDIKT: Celkově jsou Witches Of God zase o kus dál a nebojím se říci, že i o kus výš. Kvalitní deska v pěkném provedení. Nechybí mi nic k tomu, abych ji zařadil mezi velmi příjemné nahrávky a takřka dokonalé počiny.

I s třetím albem je identita členů kapely Witches Of God nadále utajená. Respektive se skupina tímto gestem snaží strkat před obličej více svou vlastní hudbu, která na desce Into The Heart Of Darkness zase o kousek pokročila. Je totiž velmi příjemné sledovat vývoj téhle kapely, která si s každou další nahrávkou sahá na nové zkušenosti a možnosti. A pokud to nazveme experimentem, tak v tomto ohledu jde třetí album rozhodně nejdál. O tom svědčí už fakt, že je to nejdelší nahrávka s nejdelšími songy, které kdy kapela sepsala. To také vedlo k tomu, že je gramodesková verze vlastně dvou-placková, ačkoliv se to všechno hezky vejde na jedno CD. Zvláštností ovšem je, že toto 2LP má poněkud netradiční dělení, kdy na jednom kotouči najdeme strany I a III a na druhém II a IV. Zvláštní, ale když už člověk otáčí stranu, tak prohodit ji za jiný vinyl už netrvá tak dlouho.

 

Hudebně se Američané příliš nevzdálili prapůvodnímu vyznění, se kterým se světu představili. Nově však více zahrnují do svých skladeb jiné elementy, které můžeme nazvat psychedelické, či až orientální. Nechybí ani pomalejší kusy s charakterem balady, ale to už tu bylo i dříve. Skvěle fungují dlouhé skladby, které mají perfektní chytlavé melodie, barevný děj a dokážou skvěle bavit po celou dobu. Ostatně, když je zapotřebí nějaký odpočinek – výměna/přehození stran - tento deficit zastoupí. Celkově lze snadno říci, že ta muzika je veselá, přátelská a hravá. Napumpuje čerstvou krev a díky svižným stonerovým riffům vystřelí mysl pryč od chmurů všedních dní. Na druhou stranu ta doomová složka dokáže člověka také dobře nadchnout a uvěznit v pomyslné starobě té dřevní podoby žánru. Je to možná jen drobný a spíše lechtivý dotek, ale i tak se onen chlad nevytrácí a proplouvá skrze album naprosto umírněně a především zcela přirozeně. Rozhodně se nedá říct, že by šlo o něco fádního. Ty nápady a skvělé vrstvení jejich triumfů v rukávech je jednoduše rafinované.

 

 

Za zmínku rozhodně stojí i obal, který na první pohled dá dobře vzpomenout na druhou řadovku Cult Of Fire, což je vazba související prakticky jen a pouze s vícerukou modrou potvorou na obalu. Žádné jiné souvislosti tu skutečně nejsou. Na PC obrázku bohužel neuvidíte parciální lak, který tvoří magickou spirálu kolem ústředního motivu a na dotek udělá spolehlivý dojem všem fetišistům, kteří se kdy rozhodli neodstoupit od nákupu fyzických nosičů. Stejně tak i zadní strana a vnitřní rozevírací gatefold, kde ta grafika prostě slouží k dlouhodobému kochání a ohmatávání. A protože kapela od začátku svá alba vydává jen na vinylu, tak je součástí balení ještě volně ložené CD (stejný model praktikovali u obou předchozích nahrávek), což je příjemný bonus. Limitka měla dokonce titulku v lesklém provedení, ale to už jsme odbočili celkem daleko. Tím vším chci jednoduše říct, že grafické provedení je prostě parádní.

 

Celkově jsou Witches Of God zase o kus dál a nebojím se říci, že i o kus výš. Kvalitní deska v pěkném provedení. Muzika je chytlavá, ačkoliv se třeba nemusí každému podařit do ní vniknout na první dobrou, jako tomu bylo třeba u debutu. Nicméně ten šmrnc a lesk tam nechybí a pokud nehledáte vyloženě netradiční a neotřelé projevy stoner/doomu, tak vás tohle musí zaručeně potěšit. Je to prostě fajn, přirozená deska, která má svůj jasný život bez jinotajů a skrytých poselství. Vše je jasně dané a jasně fungující od prvního momentu. Díky pestré paletě hudebních motivů a dějství se vše jeví velmi přívětivě. A co jiného v těchto dnech chtít, než muziku, která vás alespoň na moment odnese někam dál, než je stres, hysterie a strach?

 


 

Rovina osobní, aneb kterak jsem nakupoval originál

 

Vzhledem k tomu, že muzika Witches Of God není v nabídce v žádném tuzemském distru, lze nákup realizovat pouze v zahraničí. Respektive pokud chcete vlastnit fyzický nosič a nikoliv nehmotný digitální soubor ze spotify nebo odkud. V tomto ohledu jsem přikročil k nákupu přímo od kapely přes bandcamp profil. Proces probíhal víceméně svižně, zádrhel však nastal na straně české pošty (jak nečekaná zápletka), která nejenže asi měsíc po překročení zásilky hranic ČR do jejích spárů teprve začala jednat skrze byrokratické celní řízení, které mě ve výsledku stálo něco přes osm set korun. Uff… příště budu při objednávkách zpoza pacifiku trochu obezřetnější. Nicméně kompenzací za dlouhý proces doručení a vlastně i drobné natlučení zásilky (mám naražená všechná tři alba v jednom místě, které evidentně svědčí o úderu zásilky na ostrou hranu), bylo pak samotné provedení všech alb. Krásné gatefoldy s hezkou grafikou + ručně psaný průvodní dopis, na který ještě kapela přilepila dvě trsátka. Ale zde příjemné kratochvíle ještě nekončí, neboť jsem v děkovačce a zdravicích u poslední desky vyčetl Echoes zine, což zřejmě pramení ze dvou předchozích recenzí, které zde lze najít. Takovýto vděk prostě vždycky zahřeje. Takže kapela mě velmi potěšila nejen hudbou, kvalitou nosičů, ale i tímhle lidským a přátelským přístupem. Fakt díky a doporučuji všem.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky