Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Witherfall - Curse of Autumn

WitherfallCurse of Autumn

Michal Z5.1.2022
Zdroj: Flac
Posloucháno na: FiiO X1, FiiO E06, Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Witherfall do třetice promluvili svým prog-metalovým melodickým jazykem. Každý jejich počin měl něco do sebe a z vysoké kvality stále neslevují. Pro heavy power progresivisty povinný poslech.

Witherfall se u mě znamenitě zapsali svým debutem. Druhým albem stvrdili svoje schopnosti a na třetím Curse of Autumn se vydávají dál do hustých mlh progresivního metalu. Pro někoho do nemoderního kovu, prapůvodního heavy - power metalu. Pro borce, co se v něm rádi nimrají a stále se snaží oživit prapůvodní definice, jde jistě o velmi výživný materiál na nejeden dlouhý zimní poslech, při vlezlých teplotách, líném mžení a dominující šero tmě, kdy oželíte i poslední podzimní kusy ovoce padlé do promrzlých, hlínou pomazaných trav. Kluci poskládaní především z amerických souborů Iced Earth a Sanctuary mají zkušeností na rozdávání a je dobré se jim plně věnovat. Když k tomu dohodí bohaté bicí Marco Minnemann z Němec, je progresivně a kvalitativně vymalováno. Hudebníci zde sdružení vyhledávají ladné komplikace a dokáží spřádat silné kovové látky, které se vymykají normálu a běžné kvalitě a umí nepošramotit rámec písně. Rozhodně zde necítím ani pach profesorství či jakékoliv samoúčelné progování, důraz je skutečně kladen na skladbu jako takovou.

 

Powermetalový vzlet do stratosfér probíhá se smrtelným G přetížením a nepřipravené dovádí k explozi orgánů. Ano silné melodie jsou hitově vzletné, ale vše je postaveno na solidním technickém zázemí a progresivní komplikovanosti. Dreyer se nebojí trylkovat, rytmika spustit se z kopce a Michael libovolně vybíhá z hrubších výraziv do vyloženě návykových čistých. Hodně melodií je připodobitelných třeba k ranným Orden Ogan, ale ti už nohu z plynu a entuziasmu sundali a kvalitativně paběrkují.

 

Chlapci z Witherfall ví, že netřeba tlačit na pilu, ať už má jakýkoliv profil zubů. Kvalitně akusticky vplouvají do skladeb a využívají i křehkých baladických odstínů, neb hrubost a síla jak známo lépe vyniknou v kontrastu k decentnosti. Witherfall dávají záruku, že balady metalizují do poživatelného dramatického tvaru, přidají pitoresknost Queen, trochu šílenství a rytmického kejklování. Vše zvlažují životadárnými kytarovými vodopády nebo potřebnou černou prací a máme zde komplexní umění hodné opakovaných poslechů. Mistrovsky a ve stopovém množství vsypávají i americký patos a cukrkandl. Naštěstí se ho jen dotýkají a přežvýkávají do metalové mluvy s nevyvratitelným progovým akcentem.

 

Takt a cit pro nálady a budování dramatického spádu skladby mají páni v krvi. Velké hudební kusy tak dostávají charakter strukturovaných kompozic vážné hudby. Vzniká prostor rozvinout umění a progresivní prvky. Dostávám se doslova do orgastických oblastí. Stěží soustředěným poslechem dokáži vychutnat komplexní tryskající progresi a hráčský um. Vychutnat vše s nadhledem vyžaduje osobité úsilí a oposlouchanost standardem. Závěrečná patnáctiminutovka je rozhlehlá mega pole, která neslibuje a není nadějná, ale rovnou dává hrstmi hudební zážitky. Plesám z hladce funkčního celku a vysoké laťky, kterou si Witherfall už potřetí posouvají na vyšší distanci.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

corrvuss / 15.2.22 7:48

normálne takúto "oldies" hudbu nevyhľadávam, ale títo "strýcovia" ma celkom zaujali. Fakt som rád, že Echoes má taký pomerne široký hudobný rozptyl. Od blues po black metal.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky