Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Švédští Withershin otvírají pekelné brány pomocí EP The Hungering Void. Neboli, hladová prázdnota otvírá svůj chřtán.

Kapela, která se v černočerné tmě black metalu nepohybuje zas tak dlouho, konkrétněji od roku 2006. I za tak vcelku krátké údobí stihla vydat malé demo, debutové album a dnes probírané EP. To sice není doslovně aktuální (pochází z roku 2010), ale jeho dozvuk ještě neskonal. Je to tří písňový materiál trvající čistou čtvrt hodinu, proto bude tento článek poněkud kratší struktury.

Zvláštností je, jak deska začíná nevinnou hrou kytar. Ale z tohoto rozčarování je posluchač záhy vyveden ostrou palbou blackového ďasu Wherein I Exalt. Po plejádě metalové smršti slyšíme jen šepot a podivné zvuky snad z jeskyně. I tak promlouvá prázdnota. K samotnému konci je jen slyšet zoufalý výkřik, který je ihned proměněn v druhý track The Hungering Void. Tato píseň však má nejkratšího trvání a po tedy nedlouhém divém křepčení ustává. V o poznání pomalejším tempu s opět progresivnějším počátkem skladby pak dovršuje dobu trvání závěrečná Crossing The Threshold. Není to již takový black metalový útok a spíše jen střednětempý pochod. Jen je škoda, že nehezky končí svou pouť prázdnotou. Je to takové náhle utnuté. Třeba je to myšleno schválně, aby posluchač měl dojem, že hladová prázdnota již sklapla a plně se nasytila. Nevím.

Nicméně, výlet to byl krásný, možná krátký, možná příliš dlouhý. Já jakožto zastánce blacku hovořím tak, že to bylo příliš krátké. Ale i přesto všechno je tento počin na vyspělé úrovni. Není to zase kdo ví jaký zázrak, ale obyčejný šedý průměr také ne. Zvuk bych hodnotil velice kladně. Dává pěkně rozumět každému nástroji a použitým ostatním zvukům. Nejedná se o žádné zrnění a žádné zkreslení. Hudebně jsou Withershin vcelku vyzrálou kapelou. Hráčsky a řemeslně je odvedena práce na výtečnou. Spíše než nápady vychrlit na EP, ponechal bych si je a vyčkával dalších, aby se vše pak mohlo projevit na dlouhohrající desce. Takto je to takové neuzavřené, neúplné. Námět a provedení jsou sice dokonány velmi zdárně, leč stále tomu cosi chybí. Na řadovém albu po boku dalších rozvitějších písní, by to jistě mělo větší efekt. Nu což, stalo se. Kapela byla možná moc horlivá, možná, že to byl záměr. Jisté ale je, že EP jako celek funguje tak, jak má.