Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Worm - Foreverglade

WormForeverglade

Victimer16.12.2021
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Na svém třetím albu se Worm nebojí svůj zhoubný doom metal vyvětrat a víc otevřít melodiím.

K tomuto článku jsou zváni především doom metaloví fanoušci. Nejvíce pak ti, kteří dodnes nedají dopustit na kultovní formaci Disembowelment, jejíž odkaz se v tvorbě amerických doomových brutalistů Worm pořád pěkně odráží. To bylo vůbec první a asi i zcela logické přirovnání, které mě při poslechu aktuálního a také předchozího alba Worm napadlo. Ale nebude to jen o něm. Doom metal těchto borců z Floridy to nejede striktně na tuhou podzemní notu, ale je album od alba barevnější. V tomto směru je vypovídající a zároveň vtipný už pouhý pohled na jejich covery. Začíná se černobílou, pak se přidá pár dalších odstínů, aby byl letošek ve znamení intenzivní křiklavosti.

 


Worm mají na kontě tři desky. První Evocation of the Black Marsh je syrový black metal, ve kterém se zhoubně doomová echa teprve probouzí, ale už tam je lze vystopovat a identifikovat. Je to víc kombinace obého, než aby to kapela šila jenom černou jehlou. Druhé album Gloomlord reprezentuje přerod Worm v těžkou death/doomovou hydru. Na black se úplně nezanevřelo, ale nechává se zde jen jako dobré koření. Na této desce je kapela velmi blízko krajanům Spectral Voice, jejichž album Eroded Corridors of Unbeing lze pouhé čtyři roky od vydání brát také jako kultovní. Je to vážně síla.


Worm ale odmítají stát na místě a na novince Foreverglade se rozhodli tomu zhoubnému doom metalu posvítit na cestu. I přes trvající ponurost a klášterní prostorovost se sound kapely pročistil, otevřel a absorbuje víc melodií. Celý ten původní svinčík a težké podzemní ozvěny jsou rázem přístupnější. Nebál bych se použít ani termín symfoničtější, i když je dost zavádějící. Vzhledem k vývoji Worm to ale není na překážku. Překážkou by to mohlo být zarytým doomovým fanatikům, kteří slyší sebemenší náznaky otevřenosti a snadnějšího přístupu jen velmi neradi. Worm ve svém výrazu hledají něco jako střední cestu. Zůstávají přikrytí bahnem a dál si užívají jeho hnusný odér, ale hned jak je možnost, tak do své tvorby nechávají proudit melodické vyhrávky a nechávají tak svůj původně zatuchlý materiál pořádně prodýchat.


Nejvíce je to patrné v druhé polovině alba v po sobě jdoucích skladbách Empire of the Necromancers a Subaqueous Funeral. Na konci závěrečné Centuries of Ooze, která jinak docela zdatně předvádí jak spojit obě současné polohy Worm, mám dokonce pocit, že slyším saxík. První tři skladby alba pak jedou víceméně na záhrobní a těžkopádné vlně, jen je nutné míti na paměti, že atmosféra předchozí desky se už neopakuje. Worm se toho nebojí a desku od desky názorně předvádí, jak se jejich sound proměňuje. Jak si v sobě zachovává vždy jen kousek z předchozí práce, přičemž ty řádně prorostlé kořeny jsou přítomny na každé z nich.

 


Foreverglade symbolizuje další posun a odvahu jít dál. Komu přijde příliš barevný jeho obal, možná během jeho poslechu zjistí, že ta samá barevnost pryští i z jeho hudby. Ovšem tyhle věty jsou brány pořád více z pohledu doom metalisty silně zapuštěného do původním zvuku Disembowelment. Z té druhé strany může být současnost Worm pořád o těžším přístupu a jejich otevřenost stále příliš titěrná. Buď jak buď, já si cením schopnosti přemýšlet a rozvíjet svůj rozměr, nebát se zariskovat a nebýt u toho za blázna. Worm si jdou za svým světlem a pokud bude další album znamenat stejný krok jako kapela zatím desku od desky předvádí, můžeme být opravdu překvapeni, kam nás zavede.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky