Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wormfood - Posthume

WormfoodPosthume

Jirka D.1.9.2011
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Všeho všudy zajímavá deska plná nálad vyvěrajících z temných a odlehlých zákoutí lidské duše, zpracovaná s patřičným umem a lehkostí. Všechno se zdá být zpočátku jednoduché a jasné, ale tohle album je hluboké, tajemné a plné překvapujících zákoutí, které je potřeba hledat, být na ně připraven a zároveň být dostatečně odolný, protože břímě je to náročné a přelétnuté povrchním zrakem může budit dojem zátěže lehké a snadno zvládnutelné ... a ono může být všechno jinak. Hledači, pátrači, dekadenti, básníci i vy pouze zvědaví! Tohle je album pro vás!

I když jsem ve Francii nikdy nebyl, její kultura je mi blízká. Mám rád francouzskou literaturu druhé poloviny 19. století a počátku století následného, francouzské sýry (i ty by šli nazvat kulturou) a francouzskou kinematografii v míře omezené mým znalostem. Celkově mám dojem, že naturelem je náš národ tomu francouzskému poměrně blízko, možná i proto jsme upírali k Francii tolikero nadějí před Mnichovským diktátem. Podobný vztah a jistou podobu lidského nitra cítím i u národa ruského, především v oné literatuře je to hodně znát. Historie nás ovšem poučila, že to s tím souzněním nebude tak horké, i když mám stále dojem, že velký ranec špíny si na svých bedrech nese česká svině.

 

Poslední dobou se k těm mým oblíbeným francouzským atributům přidávají i metalové kapely a hudba obecně. Asi bych pochybovačně kroutil hlavou, kdyby mi někdo před několika málo lety tvrdil, kolik že kapel ze země galského kohouta budu poslouchat a jaká velká jména to v prostředí, ve kterém se pohybujeme, budou. Každému asi naskočí nějaká asociace ve spojitosti se jmény jako Gojira či Hacride, Neigeho projektem Alcest, vynikajícími Dirge či již nefungujícími blázny Carnival In Coal. Právě poslední zmíněná parta má k té dnešní, Wormfood, poměrně dost blízko, aspoň co se účastníků týká, s tou hudbou se budeme pohybovat přece jenom v jiných, ač stále poměrně avantgardních vodách.

 

Wormfood jsem zachytil teprve s touto deskou, Posthume jméno její, vydaná v prvních dnech tohoto roku. Za ten čas čítající ždibec přes půl sezóny jsme si mezi sebou vytvořili takový podivný vztah obezřetného obdivu a stále se vyvíjejícího pozorovatelského zájmu. Ono snad ani nešlo jinak, hudba rozhodně není jednoduchá a s časem a počtem poslechů se značně proměňuje. Především to ale chce udělat si skoro hodinku volněji, klid od ostatních činností a zaposlouchat se do zhudebněných pocitů, niterného smutku a výrazné melancholie, která je z alba cítit. V případě Wormfood nejde jen o hudbu samotnou, dochází zde k zajímavému prolínání nálad od bezvýchodného odevzdání se osudu po revoltující vzpouru, bezútěšnou rozervanost a následný zmar z neúspěchu. Posledním dílkem do celkové skládačky pocitů jsou jisto jistě texty, leč tady jsem mimo hru, protože francouzština (ač skvělá a bezvadně se hodící) není z jazyků, kterým bych se dorozuměl.

 

Album plyne převážně volněji, a i když kytary mnohdy vyřezávají ostřejší hrany, celkový dojem je spíše poklidný, navenek srovnaný. Emoce pulzují především pod povrchem, na první pohled skryté, odhalované jen podmanivou hlasovou deklamací El Worma (hlavně potom ve čtvrté Passage A Vide je přednes úžasný). Hudební zastřenost je dokreslována nejen klávesami / klavírem / varhanami (v hymnickém závěru EWB28IF), ale i netradičním sitarem a elektrickou tanpurou v podání Paula Benta (Carnivore), jehož zásluhou se hned v první skladbě Les Noces Sans Retour ocitáme v prostředí opiového doupěte, vše se zahaluje hustým, opojným dýmem, mysl se zatírá, je unavená, zklidněná a celé album je vlastně zase před námi. Návyková záležitost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky