Recenze: XIII. Století

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

XIII. StoletíDogma

Bhut22.8.2010

Zdroj: mp3 (320 Kbps)

Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W

VERDIKT: Velice povedená deska s chytlavými písněmi. Další záznam do diskografie vepsaný zlatou barvou. Posluchače jistě potěší skladby jako Prokletí domu slunečnic, či Dogma.

Další řadovou desku si kapela XIII. Století nechala pro rok 2009, tedy s čtyřletou odmlkou. Nová deska nese jméno Dogma. Kapela se lehce navrátila ke svým kořenům. Hudba už není tolik experimentální a elektronická, jako tomu bylo na albu Vendetta. Je kladen více důraz na rockový projev. Samozřejmě stále se hudba této skupiny vyvíjí a tak není divu, že se v jednotlivých skladbách posluchači dopřává modernějšího pojetí gothického rocku. Avšak kapela si stále drží svou osobitou tvář, dle které je mnozí bezpečně poznají. Bylo by celkem trapné setrvávat na jednom bodě a omílat neustále ty samé prvky dokola. Skupina XIII. Století se neustále rozvíjí a spolu s ní i jejich smyslná a okouzlující hudba. Proto má deska takový uhlazený čistý zvuk, jelikož se jí také dopřálo velké péče. Vzniklo tak kvalitní dílo, které skvěle zapadne mezi své ostatní bratříčky v celkové diskografii této sestavy.

Album otevírá intro pojmenované Labyrinth. Slyšet jsou v něm různé povzdechy a pazvuky. Netrvá dlouho a máme zde první píseň Kabarette Voltaire. Milá svižná veselejší skladba, které dominuje hra baskytary. Trojka jménem Katakomby má trochu nervózní atmosféru, oproti tomu vydařený anglicky zpívaný refrén. Další píseň Hypnotizer má temně pomalé tempo s mrazivou atmosférou, avšak příjemnými melodiemi. Trochu experimentálním začátkem začíná pak skladba Černé slzy. Zbytek písně tvoří živější rockové jádro. Cyber gothický charakter má pomalá působivá skladba La Femme Fatale. S prapodivného snění pak probouzí Měsíc lovce. Další milá příjemná středně rychlá skladba. Výborným songem celé desky je Prokletí domu slunečnic. Skladba asi nejvíce podobna starším deskám a písním. Lehce pomalé tempo se záhadným závojem. Velice příjemná věc na poslech. Devátá předposlední písnička nese jméno jako album celé, čili Dogma. Jako hudební doprovod slouží pouze klávesy. Tato píseň by se dala přirovnat ke starším kouskům jako Stigmata Vampire, či Květy zla. Závěrečnou poslední píseň vytváří takové outro pojmenované Martyrium, tvoří ho improvizovaná hra na klávesy zakončená povzdechy.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D