Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
XIII. Století - Dogma

XIII. StoletíDogma

Bhut22.8.2010
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Velice povedená deska s chytlavými písněmi. Další záznam do diskografie vepsaný zlatou barvou. Posluchače jistě potěší skladby jako Prokletí domu slunečnic, či Dogma.

Další řadovou desku si kapela XIII. Století nechala pro rok 2009, tedy s čtyřletou odmlkou. Nová deska nese jméno Dogma. Kapela se lehce navrátila ke svým kořenům. Hudba už není tolik experimentální a elektronická, jako tomu bylo na albu Vendetta. Je kladen více důraz na rockový projev. Samozřejmě stále se hudba této skupiny vyvíjí a tak není divu, že se v jednotlivých skladbách posluchači dopřává modernějšího pojetí gothického rocku. Avšak kapela si stále drží svou osobitou tvář, dle které je mnozí bezpečně poznají. Bylo by celkem trapné setrvávat na jednom bodě a omílat neustále ty samé prvky dokola. Skupina XIII. Století se neustále rozvíjí a spolu s ní i jejich smyslná a okouzlující hudba. Proto má deska takový uhlazený čistý zvuk, jelikož se jí také dopřálo velké péče. Vzniklo tak kvalitní dílo, které skvěle zapadne mezi své ostatní bratříčky v celkové diskografii této sestavy. 

 

Album otevírá intro pojmenované Labyrinth. Slyšet jsou v něm různé povzdechy a pazvuky. Netrvá dlouho a máme zde první píseň Kabarette Voltaire. Milá svižná veselejší skladba, které dominuje hra baskytary. Trojka jménem Katakomby má trochu nervózní atmosféru, oproti tomu vydařený anglicky zpívaný refrén. Další píseň Hypnotizer má temně pomalé tempo s mrazivou atmosférou, avšak příjemnými melodiemi. Trochu experimentálním začátkem začíná pak skladba Černé slzy. Zbytek písně tvoří živější rockové jádro. Cyber gothický charakter má pomalá působivá skladba La Femme Fatale. S prapodivného snění pak probouzí Měsíc lovce. Další milá příjemná středně rychlá skladba. Výborným songem celé desky je Prokletí domu slunečnic. Skladba asi nejvíce podobna starším deskám a písním. Lehce pomalé tempo se záhadným závojem. Velice příjemná věc na poslech. Devátá předposlední písnička nese jméno jako album celé, čili Dogma. Jako hudební doprovod slouží pouze klávesy. Tato píseň by se dala přirovnat ke starším kouskům jako Stigmata Vampire, či Květy zla. Závěrečnou poslední píseň vytváří takové outro pojmenované Martyrium, tvoří ho improvizovaná hra na klávesy zakončená povzdechy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Sollozzo / 21.5.21 8:56

TFB dávám neustále šanci, ale nemohu si pomoct, tentokrát již Wilson pohnul azymutem moc doleva. Myslím, že vývoj mezi deskami SW vždy byl...i To the Bone se neuhnulo z Wilsoního standardu tak radikálně. Zmíněná Floydí epičnost mi je rozhodně bližší než Prince říznutý s Depešákama na TFB. Namlsán předchozími alby, od nové desky SW očekávám kopici emocí (aspoň 2 zimomriavky na album) anebo mistrovské (ale nemasturbanstké) výkony muzikantů (musí se dostavit pocit vlastní hudební méněcennosti :-) ). To mi na TFB chybí. Vím, ta sterilnost a chlad sedí do zamýšleného konceptu. Svým způsobem je to geniální, ale hudba má emoce vzbuzovat, ne je zakrývat (snad až s vyjímkou závěčné Count of Unease). Jinak opět zvukově naprosto vyjímečná deska a perfektní art work / koncept. Jsem zvědav, jak desku předvede SW naživo. Věřím, že to bude opět skvělý zážitek, ale stejně budu čekat, až budu doufat, že po zdrcující čtvrthodince s Ancestral přinese technik na podium stoličku a na plátně se objeví černé peří.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky