Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je to sotva pár dní, co jsme si mohli promítnout možná až duchovní rozměr odkazu posledního alba Mournful Congregation. A doom metalu dáme prostor i nyní. Kapele, která už léta hlásá ta nejupřímější přikázání a těžce tone v kalu osamění a zoufalství. V případě Yob však hovoříme o americké větvi stylu, takže bude čas smočit údy v neprostupných bažinách, nechť naše těla sžírá rašelina a kamenný úvoz za branou připomíná nával těžkých depresí. Yob byli vždy někde na okraji toho všeho. Hrajíc starý, těžkotonážní doom s lehkou příměsí stoneru a pro styl tolik typických emocionálních vsuvek, neb doomem jest živ jen ten, kdo pomocí něj umírá a hledí vstříc nové dimenzi chápání. Pohřebním kvítím Yob jsou hezky rozkvetlé louky, do kterých lze bez obav ulehnout a dlouze přemítat. Se sluncem nad hlavou a bouřkou za kopcem.

Doom Yob je víc než pouhá hudba, jež má nabádat ke smutnění a utápění se v pomalých riffech, ve kterých stojí voda, krev i život sám. Doom Yob je psychologické cvičení, dřevní idea stylu a těžce pulsující hmota, kterou lze chápat pouze nad rámec stylu. Každý tón a pohyb po pražci je ozvěnou hroutících se nebes, jenž sice nepláčou v ruinách apokalypsy, ale líně se převalují v kamenitém korytu vyschlé řeky. Je to transcendentální doom metal. Pohlcující a kralující.

Respekt bude to pravé slovo, které je třeba vzhledem ke kapele vytáhnout z podvědomí a servírovat jej s každým tónem libovolného alba diskografie Yob. Pokud jsme na stránkách Echoes to minulé Clearing the Path to Ascend podrobili hlubšímu průzkumu, narazili na nejeden silný moment a uvědomili si, že třímáme v rukou jedno z nejlepších alb roku, dnes se to pocitově nebude příliš lišit. Our Raw Heart je albem, které znovu vtáhne a byť se nejprve může jevit spíš jako klasický odlitek depresivně monumentální cesty kapely, jeho odkaz je nakonec mnohem objemnější.

A nehraje to pouze na emoce, byť by mohlo. Mike Scheidt si totiž během období před deskou prožil svoje. Těžká nemoc, hospitalizace a boj s divertikulózou, který dopadl dobře jen o vlásek. Our Raw Heart je čistá doomová práce. Emocionálně povýšená nad klasické hranice stylu a typicky těžkými riffy stále věrná prazákladům stylu, aniž by šlo o nějaké retro přehrávání se zvony na riflích. Někomu nemusí sedět Scheidtův expresivní vokál, někoho se nebaví vláčet po rozlehlých skladbách a pomalu srkat další nový pocitový výlev skrze klasicky vybavený ansámbl. Takový však sešel z cesty a měl by se vrátit odkud přišel. Tak je tomu od nepaměti.

Odpichovka Original Face ukazuje Yob jako melancholicky nakoplou kapelu, která už má dost toho tahání se po bažinatých údolích a poukazování na třyptící se smuteční věnce v oknech obřadních síní. Ve skladbě Lungs Reach se dotkneme čehosi, co existuje mezi životem a smrtí, něčeho, co umí podat jen pár doomových kapel (jména si dosaďte sami). Je v tom kus magie a husí kůže a nemusí se u toho nutně dobývat nějakými riffy či uhrančivými zpěvy. Nejmocnějším songem alba je jistě čtvrthodinová exkurze do doomového Já kapely - Beauty In Falling Leaves. Komu se zasteskne po domově, po tom, kdy běhal kolem baráku a kopal do balónu, možná se vidí jako malý a plný entusiasmu. Jsou to obyčejné věci, co vytanou na mysli. O to důvěrnější a silnější.  

Novinka sází na podstatu Yob. Je hodně dřevní a v diskografii kapely bude patřit mezi klasická alba bez náladového přesahu. Ten přesah je totiž uvnitř, protože Our Raw Heart je hrubá vášeň, přesně jak říká jeho název. Je to v Yob, je to v nich. Album je to těžké a hutné, bez přikrášlení a plutí po mráčcích podřimování. Je tvrdé, v jistém směru neúprosné a složité k průniku v jeho detailnější povahu. Protože nakonec se stejně budeme bavit na téma klasika - přidaná hodnota - typický rukopis. Vše je správně, vše má své opodstatnění, přesto jde z Our Raw Heart neuvěřitelná síla, která sice stoupá trochu jiným směrem, než byla vynesena minulá deska, ale já si užívám každý riff a těžkopádnou rytmiku s pomalu se sunoucí atmosférou, která dělá dojem, že zůstává za obzorem, ale přitom je tady s námi. Jak bylo řečeno, je to nad rámec. Běžného chápání a běžných kapel. Jsou to Yob. Výborná práce, nečekal jsem opak.