Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Youff - Heydays

YouffHeydays

Symptom28.2.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Věrozvěsti nepříčetnosti servírují zhudebněné stavy nejvyšší naléhavosti.

Pojďme si hned v úvodu na rovinu říct, že adresátem alba typu Heydays není obecná veřejnost, ale spíše skupina zasvěcených fajnšmekrů a náhodných kolemjdoucích s náladou objevovat a nechat se strhnout vírem vášní. Právě akutní emoce jsou specialitou pětičlenné belgické formace Youff. Hrají něco mezi post-hardcorem nebo noise-rockem a energií nešetří ve studiu ani na pódiu.

 

Devět skladeb se stopáží lehce přes půl hodiny se vyznačuje neklidnými stavy kontrolovaného šílenství v ryzí formě, co prověří ochotu posluchače přijmout vyšinutost jako základní faktor hudebního vyjádření. Nebavíme se o experimentálním vršení not na jednu hromadu, skladby jsou strukturované, mají pevnou formu, jen jsou tak trochu hnuté.

 

Nejvýraznějším prvkem je postava za mikrofonem. Michiel De Naegel využívá celý hlasový rozsah v mnoha různých polohách a svým přístupem k práci s hlasem mi tak trochu připomíná Niklase Kvarfortha ze švédských Shining, který se také nenechává omezovat imaginárními standardy žánru. Hned v závěsu trčí duo skučících kytar, co hrají soundtrack k exkurzi někam do sklepení psychiatrické léčebny. Na mysl přicházejí Korn a jejich nekytarový způsob využití tohoto klasického nástroje.

 

Je trochu strašidelné, jak nepříliš povedený zvuk dokáže podrazit nohy dobré hudební myšlence (studiové album) a naopak, jaký punch a detail skladbám nadělí optimální nazvučení, co celou show vystřelí vysoko ke hvězdám (viz live session níže). Nedá se říct, že by studiová nahrávka hrála přímo blbě, její dramatický efekt však dost trpí jednolitým ostrým zvukem, který postrádá váhu v nižších frekvencích, což okrádá kompozice o kontrast. Propady z vyšších do nižších poloh skvěle reflektují proměny nálad nemocné mysli a můžete se z nich těšit v níže připojeném záznamu živáku z kulturního prostoru 019 v belgickém Ghentu. Je to jako dívat se, jak Leonardo maluje...

 

Disharmonie budiž hlavním ukazatelem hudebního DNA kapely a koho při poslechu neruší, bude nadšen. Bubny a baskytara jsou solidní, víceméně podpůrné elementy, které akcentují hru již zmíněných hlavních protagonistů.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky