Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Yppah - They Know What Ghost Know

YppahThey Know What Ghost Know

Ruadek10.8.2011
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: Ipod / Koss Porta Pro
VERDIKT: Rocková zvukomalba v elektronickém hávu. Paleta organických i čistě syntetických maleb pro zkušené uši. To vše v luxusní produkci, kde je slyšet každá zvuková cévka.

Yppah je jednočlenný projekt Joe Corralese Jr., je fůzí elektronického rocku a skrývá se pod vydavatelskými peruťemi prestižních Ninja Tune. To poslední je podstatné, jedná se totiž o zcela vyjímečně na kytarách postavené album, které Ninjové produkovali. Yppah má nádech post rocku, užívá si silně elektronických spodků a je v oparu psychedelického experimentu. Nástrojové složení se točí okolo velmi svižných breaků na bicí, baskytary (která je hlavním nástrojem Joea), množství kouzel na syntenzátory a klávesy a pak kupa smyček a minimalistických rytmů. Na vrch tomu všemu hrátky na melodicu - zvukem velmi známý nástroj, který by se dal popsat jako klávesová píšťala. Tolik úvodem k představení toho, kdo nám dnes bude hrát. A že to bude hraní trochu nevšední.

 

 

Vykašlu se na rozsáhlou pitvu hudby Yppah. Zkuste si Yppah dát do sluchadel a pustit příjemně nahlas. Tak, aby byla slyšet dunivá basová linka a aby jste byli obklopeni zvukovým vesmírem tohoto tělesa. Yppah nefunguje na půl ucha, nezaujme jako podkres při jiné práci. Nechte si jej brázdit hlavou při jízdě krajinou, při cestě odněkud někam. Tak jako dubstepový Burial skládá soundtrack k ruchu města, ve kterém se topí miliony citlivých uší, skládá Yppah hudbu na cesty. Jeho bicí nikdy nestojí na místě, nejlépe se cítí, když rejdí syntetické dusno okolo rytmického podkresu. Nezpívá se tu, protože zpěv by byl jaksi navíc. Analogové království jiné hudební krajiny vychází vstříc. Slyším tu hodně zpětných smyček, hrátky živé akustiky a neživé, zcela syntetické rytmy. Zvukomalba vytváří složité propletence, které explodují samy do sebe. 

 

Hudba Yppah se nedá slovy nijak popsat, ačkoli bych rád popsal to, co mi sdělují uši. Je to zasněná záležitost, prazvláštní zvukomalba. Nejsou tu výbuchy agrese, není tu postrockové rozvíjení jednoduchých motivů v jeden celek. Vše se postupně sleje do sebe, zvuky se rojí a odcházejí, přetvořeny v jiné. Jen příjemná, tu tanečnější, tu rockovější rytmika drží zvukomalbu v celku. Paleta zvukobarev je široká.

 

 

Yppah v současné době spolupracoval na zatím posledním albu Eighty One s Anomie Belle (další ze sametových hlasů Bonobo). Eighty One je zasněnější, prosvětlené ženským vokálem a s menším důrazem na rockové vyznění. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky