Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ytivarg - The Forgotten Past (EP)

YtivargThe Forgotten Past (EP)

Bhut10.10.2020
Zdroj: CD //#BLP 272
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Jednohubka, přesto dostatečně šťavnatá a vydatná. Ytivarg nezahálejí a nabízejí čistý a úderný materiál. Nažhavte vodiče.

Lahůdka pro bastlíře a všechny elektrotechniky prostě musí být skupina Ytivarg, která se už minulým albem Wardenclyffe vrhla na dráhu grind/metalu stavějícím právě na tomto výrazivu. V nedávné reportáži jsem vymyslel pojem tranzist-core, co byl termín označující jejich spletitý elektrotechnický grind metal s riffovacím blackovým rotorem. Protože kapelu postihla personální obměna a tak nějak o nich nebylo studiově dlouho slyšet, rozhodli se na sebe opět upozornit skrze EP The Forgotten Past.

 

Materiál by se dal stejným způsobem označit i jako singl, neboť vedle titulní skladby nahrávka nabízí ještě dva songy, které jsou však coververzemi. Nicméně i tak jde o dosti záživný počin. Všemu totiž kraluje skladba The Forgotten Past, která svou údernou strukturou ovládá prostor od prvních vteřin. Jemný industriální nádech písně dává vzpomenout na opus City od Strapping Young Lad a právě tímhle směrem tak nějak tuším další vývoj kapely. Samozřejmě vše s notnou příměsí vysokého napětí. Elektřina tu proudí každým milimetrem, což už je znatelné i skrze foto kapely, kdy jednotliví členové mají trička s jednoduchými nápisy L1, L2, L3 a PEN, což jsou schématické zkratky zapojení el. obvodů.

 

 

Coververze jsou dvě, ale prakticky jde o věci tři. Druhý song s názvem Re-Bender / Zoodiac je totiž přepracovaná dvojice úvodních songů alba Chemical Holocaust od Ahumado Granujo. To je mimochodem stále svěží a velice skvělá deska, byť už občanku dostala v loňském roce. Tekkno grind, který kapela kdysi tvořila, je v rukou elektrikářů skvěle nabuzen a je z něj vytažena ta podstatná energie. Generátor jede naplno. Druhý cover, třetí a poslední song nahrávky, je Radio Hit, jehož originál mají na svědomí Anal Cunt, kteří jej představili na desce Everyone Should Be Killed v roce 1994. Ano, byla to jejich první velká deska. Síla skladby má pořád dostatečně silný účinek a funguje skvěle.

 

A tím jsme na konci. Jistič shozen, elektronka chladne. V přítmí vizionářství poloboha Tesly se chystá další dějství, které lze s chutí vyčkávat. Ytivarg jsou úžasným úkazem naší scény. Vše mají báječně promyšlené, ať už se bavíme o tématice, či o samotné stavbě písní. The Forgotten Past je povzbuzujícím impulsem a milým osvěžením. Jistě by šlo plakat nad délkou, ale berte to jako takový zkrat. Blesk, který udeřil, rozzářil oči příznivcům a nakopnul jejich receptory. Pojistky by z toho nikomu praskat neměly, vše je dokonale chráněno. Očekávejme vrnění příští proudové sondy.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky