Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ytivarg - The Forgotten Past (EP)

YtivargThe Forgotten Past (EP)

Bhut10.10.2020
Zdroj: CD //#BLP 272
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Jednohubka, přesto dostatečně šťavnatá a vydatná. Ytivarg nezahálejí a nabízejí čistý a úderný materiál. Nažhavte vodiče.

Lahůdka pro bastlíře a všechny elektrotechniky prostě musí být skupina Ytivarg, která se už minulým albem Wardenclyffe vrhla na dráhu grind/metalu stavějícím právě na tomto výrazivu. V nedávné reportáži jsem vymyslel pojem tranzist-core, co byl termín označující jejich spletitý elektrotechnický grind metal s riffovacím blackovým rotorem. Protože kapelu postihla personální obměna a tak nějak o nich nebylo studiově dlouho slyšet, rozhodli se na sebe opět upozornit skrze EP The Forgotten Past.

 

Materiál by se dal stejným způsobem označit i jako singl, neboť vedle titulní skladby nahrávka nabízí ještě dva songy, které jsou však coververzemi. Nicméně i tak jde o dosti záživný počin. Všemu totiž kraluje skladba The Forgotten Past, která svou údernou strukturou ovládá prostor od prvních vteřin. Jemný industriální nádech písně dává vzpomenout na opus City od Strapping Young Lad a právě tímhle směrem tak nějak tuším další vývoj kapely. Samozřejmě vše s notnou příměsí vysokého napětí. Elektřina tu proudí každým milimetrem, což už je znatelné i skrze foto kapely, kdy jednotliví členové mají trička s jednoduchými nápisy L1, L2, L3 a PEN, což jsou schématické zkratky zapojení el. obvodů.

 

 

Coververze jsou dvě, ale prakticky jde o věci tři. Druhý song s názvem Re-Bender / Zoodiac je totiž přepracovaná dvojice úvodních songů alba Chemical Holocaust od Ahumado Granujo. To je mimochodem stále svěží a velice skvělá deska, byť už občanku dostala v loňském roce. Tekkno grind, který kapela kdysi tvořila, je v rukou elektrikářů skvěle nabuzen a je z něj vytažena ta podstatná energie. Generátor jede naplno. Druhý cover, třetí a poslední song nahrávky, je Radio Hit, jehož originál mají na svědomí Anal Cunt, kteří jej představili na desce Everyone Should Be Killed v roce 1994. Ano, byla to jejich první velká deska. Síla skladby má pořád dostatečně silný účinek a funguje skvěle.

 

A tím jsme na konci. Jistič shozen, elektronka chladne. V přítmí vizionářství poloboha Tesly se chystá další dějství, které lze s chutí vyčkávat. Ytivarg jsou úžasným úkazem naší scény. Vše mají báječně promyšlené, ať už se bavíme o tématice, či o samotné stavbě písní. The Forgotten Past je povzbuzujícím impulsem a milým osvěžením. Jistě by šlo plakat nad délkou, ale berte to jako takový zkrat. Blesk, který udeřil, rozzářil oči příznivcům a nakopnul jejich receptory. Pojistky by z toho nikomu praskat neměly, vše je dokonale chráněno. Očekávejme vrnění příští proudové sondy.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky