Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Zapomenutá Minulost - Líně zážehové melodie (Ep)

Zapomenutá MinulostLíně zážehové melodie (Ep)

Michal Z9.8.2009
Zdroj: CD
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Pokud by takto hrála většina domácího podhoubí, je metal mrtvý. Nevěřím, že se v současné situaci podaří kapele Zapomenutá Minulost prorazit, případně brzy vydat smysluplné velké CD. Zda kapela vydrží a bude pilně pracovat a posunovat své schopnosti, není v mé křišťálové kouli patrné ani náznakem.

Zapomenutá Minulost pochází z Velké Bíteše a žádá si pozornost prvním debutovým EP „Líně Zážehové Melodie“. Předtím ještě pánové v roce 2006 vydali bezejmenné demo CD. Jako svoje hudební útočiště si zvolili metal(core), s lehkými příznaky nu-metalu a klasického těžkotonážního thrashe. Nečekejte však třeskutou dávku objevného materiálu. Hudebního putování na EP není příliš, načrtnutých 20 minut dává jasně tušit, s kým máme co do činění. Předpokládám, že pánové mají kapelu jen jako koníček. To by bylo v pořádku, dokud se nerozhodli, že tu trochu materiálu nevydají na oficiálním nosiči.

 

Ještě při první věci „Čistá cesta“, která používá rukopisu Korn a Coal Chamber, se člověk docela baví a dostává se do slušných sfér, dynamika a struktura skladby, byť čitelná, snese i tu nejtvrdší kritiku a je slušně poslouchatelná. Vylehčenější pasáže se pro přiblížení podobají domácím Krucipüsk. Zvuk je patřičně zatěžkaný hutný, přesto nedotažený. Pro dosažení větší síly skladeb by bylo třeba zostřit nebo zašpinit, či naopak cizelovat. Zde je na čem zapracovat. Instrumenty nikterak nevynikají, všichni se pevně drží už milionkrát přežvýkaných klišé. Zpěv Ondry Špačka v úvodníku ukazuje, že tam potenciál je, při střídání poloh a příklonu k melodickému frázování je záživný, na rozdíl od zastřené rádoby hluboké polohy, ta je naprosto marná a úsměvná. V kontextu alba představuje Čistá cesta, i přes svoji neoriginalitu, to nejlepší, co je ke slyšení na celém EP.

 

Další materiál je velmi naléhavý, snaží se nás dostat na dno společnosti, přesto to kapele nevěříte, frázováním začínaje, hledáním vlastního výrazu konče. Těžko se píše o něčem, co nic nedává, nebudí pocity z hudby. Další skladby postrádají jakýkoliv hlubší význam. Opakují všechna klišé, rytmika se drží zajetých předpokladů a neuhne ani o píď. Pokus o anglicky zpívaný počin je totální průser! Štrychuji rýčem hluboce, toto album musí jít hodně hluboko, aby neinfikovalo spodní vody.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 27.6.20 16:21

Já jsem z Obsidian hodně nadšenej. Alba Paradise Lost se vždycky objeví v ten správnej moment, kdy mám chuť na nějaký metalový devadesátky, naprosto mě takto naplněj a pak zas ustoupí do pozadí. Takhle už se dneska hudba moc nedělá mi přijde. Je to spíš dobře, ale jednou za čas to potěší. Ale zase mě neberte úplně vážně, z minulýho alba je můj nejoblíbenější song Blood & Chaos hehehe.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky