Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Zun - Burial Sunrise

ZunBurial Sunrise

David20.10.2016
Zdroj: 1 x modrá transparentní 12" gramodeska (#SS-156LP)
Posloucháno na: Audio Technica AT-13 EA, Technics SL-Q2, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Nechtějte progres, pokazíte si karmu. Nechtějte kulisu do auta, usnete a nabouráte. Nechtějte zaujmout na prvním rande, budete divní. Neberte Zun do páternostera, nevystoupíte. Zastavte a poslouchejte…

Gary Arce, stavební kámen, duše včetně těla Yawning Man. Legendární pouštní kapela, svými kořeny sahající až do hloubi dnes již dávných osmdesátých, jejíž status legendárnosti, troufám si nesměle tvrdit, je bez větších potíží a snah o hledání vhodného sebekrytí, zřejmě běžnému konzumentovi podladěných tónů, včetně mě, velmi dobře utajen. Přiznávám, jsem vinen. Ovšem, jak anály praví, byli to právě oni, kteří stáli u zrodu scény a právě oni, kteří svým počínáním ovlivnili formování třeba takových Kyuss.

O Garyho bedra, jakožto téměř výhradního autora, opírá prakticky veškerou svou tíhu i projekt Zun. Robby Krieger (ano, ten Robby Krieger!) vypadá hezky napsaný na obálce, nicméně jeho hostování na elektrickou sitaru, jakožto podkres první skladby, myslím, bez nápovědy nerozpozná ani ten největší fanatik The Doors. Na druhou stranu Sera Timms, jejíž civilnější, a chcete-li milejší, projev mi sedí mnohem víc, než kupříkladu v domovských Ides Of Gemini, na pravidelné střídačce s Johnem Garciou u mikrofonu jednoznačně táhnou. Jak Garyho pískem a prachem zaprášenou káru, tak posluchačovu pozornost. Symbióza s vyklidněným rozjímáním na pomezí pouštní pevniny a temné noční oblohy plné hvězd funguje naprosto přirozeně a bez sebemenších zádrhelů. Nějaké ošklivé násilnosti, křížení koček, psů, labutí… nic podobného. 

 

Od prvních tónů z desky sálá všudypřítomná pohoda a uvolněnost, bezstarostné putování s občasným decentním poskočením, kvůli zvedajícímu se větru uprostřed rozlehlé pustiny, avšak cesta ani na okamžik neztrácí svou linii. Veskrze příjemné trajdání od nikud nikam s myslí taženou kdesi na obláčku v balonku prosvětleném slunečním odrazem v úplňku. Avšak upřímně, geniální dílo, o němž si budou i za dvacet let špitat vrabci na střeše pražské lumpenkavárny, se nekoná ani při zapojení všech zjevných i skrytých center představivosti, nicméně do hloubi šedých stínů průměrnosti Zun vysedávat nechodí… na podobné kratochvíle není kdy. Tentokrát nemá smysl hledat detaily v detailech. Zun fungují jako celek, ne poslepovaná mozaika jeho fragmentů. Příjemné pocity převládají a pouť do neznáma nepostrádá smysl…

Nechtějte progres, pokazíte si karmu. Nechtějte kulisu do auta, usnete a nabouráte. Nechtějte zaujmout na prvním rande, budete divní. Neberte Zun do páternostera, nevystoupíte. Zastavte a poslouchejte…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 23.2.16 15:49

Já nejsem zklamaný jako kolega, ale ani nadšen jako v případě výborného předchůdce Urd. Tam se po letech vrátilo nadšení, oheň, vynikající nápady a v neposlední řadě geniálně provedené zpěvy. Na novince se pracovalo s podobným scénářem, tedy hodně zpěvů, hodně melodií, ale onen moment překvapení se nedostavil. Borknagar tentokrát sázeli více na počet legendárních zpěváků a jejich sólových vstupů, než skladatelskou a aranžerskou rafinovanost, respektive pěveckou provázanost jako tomu bylo na Urd. Zde mám pocit podobný u projetků typu Avantasia, kde je přehršel super zpěváků sólistů, ale navzájem příliš nespolupracujících. Kupodivu se mi nejvíc líbí Vintersorg, který se konečně netlačí do tenoru, ale krásně řve a brouká ve středních polohách. Zavzpomínal si i na svůj bohatýrský vokál a ten je krásnou třešničkou na dortíku. Já si vždy užíval Borknagarovské kytary, spešl rytmiku a melodie, které mění stylové následovníky v jejich přesvědčení. Ano, nelze do nekonečna být na piedestalu žánru, všichni stárneme, ale pěknou písničku, u které se tají dech, bych ocenil. Shrnuto - dobrá deska, za kterou by každá druhá skupina upsala duši ďáblu. Vše je tak já má být, ale potenciál Borknagar zůstal nenaplněn.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky