Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Zyklon - Disintegrate

ZyklonDisintegrate

Sorgh28.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Byli tu, aby diktovali podmínky. Po nich zůstala jen zkáza a ryzí nadšení z devastujícího cyklónu.

Mašinérie zkázy se nezadržitelně dere vpřed, zacpat si uši je zbytečné, tortura sluchovodů proběhne tak jako tak. Rotace, vertigo, závrať. Šance na únik tu nikde není a tak se lze jen smířit s porážkou a začít se transformovat na oddaného konzumenta. Protože přišlo tornádo jménem Zyklon. Bestialita má mnoho podob, ale pro mě je synonymem tvrdosti, odlidštění a nekompromisního postupu strojů právě tato norská skupina. Kvartet ve složení Samoth, Secthdamon, Trym a Destructhor vyznávají politiku nekompromisních argumentů, pod jejichž pádností selhává veškerá obrana. Jsou tu, aby diktovali podmínky. Od vydání debutu jejich hudba postupně dozrávala, až dosáhla absolutního vrcholu na jejich bouhužel posledním počinu Disintegrate z roku 2006.

 

Tady je vysoustruženo desatero ocelových šprušlí vedoucích do pekel tavící pece. Jestliže na první desce World Ov Worms se ještě snoubil mix black a death metalu, pak na druhém Aeon a třetím Disintegrate se skupina dokonale našla ve vybroušeném chlívku ryzího deathu, plném ostrých hran a výrazných bicích. Místy je vše lehce okořeněno industriální složkou. Při poslechu vás mimoděk napadne, že jméno kapely vzhledem k tvorbě snad nemohlo být výstižnější, rotující smršť má tendenci posluchače postavit ze židle a roztočit.

 

Už introidní počátek prvního stupně kovového žebře dává tušit věci budoucí. A že to věru není pěkná představa. Z povzdálí se blíží mechanický hukot, při kterém se svěrače začínají rozpouštět v páchnoucí matérii. Strach je však záhy přehlušen dusajícím chvěním přecházejícím v nadšení, které trvá v neklesající intenzitě po celou dobu poslechu. Energie sálající z téhle fošny je neskutečně nakažlivá a mě samotného silně poznamenala. Rozbouřená mysl si vyžádala nejeden Brufen. Jedinci orientující se na norské scéně asi ucítí odér Myrkskog, na čemž není nic divného, protože pánové Destructhor a Secthdamon se realizují i v této kapele. Tam ale Secthdamon mlátí do škopků. Ve společnosti ex – císařů Samotha a Tryma tito dva pak dotváří konglomerát odlitků toho nejkvalitnějšího smrtícího kovu.

Zyklon patřili mezi nejlepší představitele stylu a jejich desky je třeba uchovávat pro budoucí generace. Mluví z nich nadšení, profesionalita a zkušenost. Není co dodat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky