Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Agalloch + FEN

Agalloch + FEN

Jirka D.21.5.2013
Ostrava je pro mě téměř neznámé město a moje představa je taková velká skvrna na severu mapy Česka sestávající z mnoha menších skvrn podivných jmen, s množstvím továren a železa a taky s ještě podivnějším stvořením – fotbalovým fanouškem. Prý jich tam je hodně a jsou ultra.

Jenže tenhle večer neměl být o fotbale, ale o hudbě a tak cesta pěšmo od nádraží do klubu proběhla – až na výskyt několika opilců – v relativní pohodě; slunce hřálo, stromy šuměly a všude pobíhaly malé děti pestrého etnického složení. Zhruba dva až tři týdny před akcí jsem pojal chvályhodnou myšlenku se na koncert teoreticky připravit a projet si diskografie obou kapel, jenže jak už to u takových nápadů bývá, jejich realizace se odkládá a odkládá a nakonec z toho nebývá nic. Což o to, Agalloch mám v hlavě usídlené celkem obstojně, ale vůči Frankovým FEN jsem přeci jen cítil cosi jako pocit viny a konstatování, že má nejoblíbenější deska je Epoch a že má výbornou atmosféru od začátku do konce, mi přišlo takové nijaké. Nakonec jsem víkend strávil poslechem Depeche Mode, Beethovena, Čajkovského a Rage Against The Machine a ve čtyři hodiny odpolední vyrazil směr Ostrava.

 

Na Českých drahách si vážím jejich vstřícného a nesobeckého přístupu k cestujícím a tak mi přišlo celkem milé, že k zaplaceným dvěma hodinám a dvaceti minutám cesty mi zcela zdarma přidaly další hodinu, což je skoro 50 % navíc a ruku na srdce – kdo vám tohle dneska dá? Do klubu jsem dorazil o půl osmé, uhasil žízeň pivní minerálkou a dozvěděl se, že česká předkapela, o níž se oficiální zdroje zmiňovaly v tom smyslu, že bude, nebude. Taky jsem zvídavě prošel klub, protože (ano, přiznávám se, jsem vinen!) jsem tu byl poprvé a dojem si odnáším víc než slušný; od věcí dominantních a zásadních (krásný výhled na Havlíčkovo nábřeží a řeku Ostravici – fakt tam jsou okna!), přes fungující klimatizaci, až po úplné detaily (samolepka kolegů z Aardvarku na pánských WC). Hezké.

 

 

Trojice FEN začala hrát ve smluvených osm večerních a svůj set, který po takové vlažné odezvě z publika přídavkem zakončen nebyl, završila o tři čtvrtě hodiny později. S přednesem FEN jsem se musel chvíli sžívat, protože podíl klávesových nástrojů ve starších kusech není malý a po odejití posledního klávesáka ze sestavy se pódiová prezentace ořezala na čistě metalovou dřeň; respektive pokud tam snad nějaké samply byly, v té zvukové kouli jsem je neslyšel. Tím samozřejmě netvrdím, že bylo na čtyřlístku zpěv-kytara-baskytara-bicí něco špatně, jen jsem měl možná trochu problém porovnat si dosavadní a novou zkušenost a dát přednost té aktuální, protože ten další rozměr mi tam prostě chyběl. I přesto jsem přesvědčen, že FEN odehráli velmi slušný set a není to projev alibismu a touha na závěr popřít předchozí text, jen prosté konstatování toho, že Frankovi a jeho dvěma kolegům ze země močálů to šlape výborně.

 

Agalloch začali krátce po deváté dost rozporuplně. Úvodní „Limbs“ je otvírák, nad nějž budete těžko hledat silnější, a funguje stejně dobře na desce jako na pódiu, ale zvukový průser, který se začal valit sálem, to celé dost pohřbil. Zvuk se naštěstí v průběhu koncertu zlepšil, kvalita Agalloch setrvala, a dokonce i mírně stoupala, když se jindy stoicky klidný John rozpohyboval a sem tam pronesl něco směrem k publiku. John je vůbec samé překvapení, loni v Praze skládal poklonu českému režiséru Františku Vláčilovi, tentokrát smekl před již řadu let neexistující kapelou Love History, o níž – troufám si tvrdit – řada mladších metaleros nemá ani páru. Podobný pocit jsem měl i při úvodních slovech „I, Johannes Faust, do call upon thee, Mephistopheles!“posledního opusu Fastian Echoes, jednak zvláštní pocit dovozu evropské kultury zpoza oceánu, a pak pocit očekávání více jak dvacetiminutové skladby, což je samo o sobě lehce vzrušující. Zazněla celá a zdála se mi ještě delší.

 

 

Kromě této nové věci předvedli Agalloch takový průlet svou diskografií, začali už u Pale Folklore, delší čas se zdrželi u The Mantle („In the Shadow of Our Pale Companion“ bych dokázal poslouchat stále dokola) a po více jak hodině a půl zakončili přídavkem v podobě závěrečné „Our Fortress Is Burning...“ z Ashes Against the Grain, čímž se kruh koncertu logicky uzavřel. A to včetně pekelně noisového outra, kdy se John i Don poroučeli k zemi a já přes přede mnou stojící viděl jen vztyčené kytary trýzněné pacičkou nebohého kopytníka. Silné a emotivní, trvám na tom.

 

Na závěr bych mohl popsat svoje noční bloumání Ostravou a čekání na vlak, stejně jako vtipné hlášení z amplionu ČD, které oznamovalo ve čtvrt na tři ráno, že vlak má zpoždění (naštěstí ne ten můj) z důvodu „zvýšené frekvence cestujících“. Ale řekl bych, že dnes stačilo.

 

Za uvedené fotky patří díky Renhuli ze serveru Xichty.cz



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Oliva / 18.4.16 20:56

Děkuji za report. Upřesním skutečnost, že platících lidí nebylo 30, ale necelých 60, což je dvojnásobek oproti odhadu, ale i tak jistě málo. Pokud jde o projekci, ta byla po letech zrušena, a to po mé dohodě s Pavlem Kurtinem (Six Degrees Of Separation), který ji chystal minulý rok. Důvodem je pouze to, že projekční plátno je umístěno za bicími, které tak překáží projekci. Pro každý blok vyhlašování by se musely odklidit bicí a pak je znovu postavit, popřípadě až po vyhlášení stavět jiné bicí. Což by v obou případech byla hlavně časová komplikace, která by večer prodloužila třeba o další hodinu. Posuvná plošina s bicími na Melodce žel není, současně není možné plátno předsunout před bicí. Pokud by projekce byla, projektovala by se na plátno s bicími, takže by skoro nebyla vidět. Je to zkrátka velký technický problém. Asi jediné možné řešení do budoucna je postavit jiné plátno před bicí a vůči němu upravit (pokud to vůbec jde) sklon projektoru, jenže to bylo nutné, aby tam to plátno a nějaký stojan někdo přivezl a postavil (já určitě ne, protože na Břitvu jezdím přes 100 km vlakem). Že vyhlašování sledovalo málo lidí, je jistě nepříjemné i nedůstojné, ale současně ty lidi lze jen těžko násilně držet na sále a většina stejně chodí hlavně asi na kapely a na pivo, nikoli na vyhlašování cen. Předprodej (a tedy i tisk vstupenek) byl zvažován, pověřený člověk však pro totální zaneprázdněnost na to nenašel čas, což v jeho případě (při vědomí toho, o koho šlo) naprosto chápu. Pokud jde o Mortal Cabinet coby "objev", ono i vítězné Hellyum tvoří lidi z už dříve známých kapel (Dark Gamballe, Melancholy Pessimism, Pigsty) a podobných případů bylo loni více (Vladivojsko, Masáž, Limetal). Jinak dodám, že přestože se na letošní Břitvě podílelo asi 8 lidí, převážně jsem ji (po 9 letech) chystal sám, trochu improvizovaně a bez zaštítění jiným pořadatelem. Příště to už opakovat nechci a budoucnost Břitvy je tak nejistá. Břitva bude koncertně pokračovat pouze tehdy, pokud se pro ni najde nějaký pořadatel, který ji bude ochoten pořádat jako svou vlastní akci (a příští rok se například vypořádat i s nově vzniklou povinností elektronické evidence tržeb, což v mém případě není možné).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky