Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Informace o pražské zastávce anglické kapely Dragged Into Sunlight přišla zcela nečekaně. Delší dobu jsem měl v plánu navštívit Modrého šimpanze, kde se ten večer měla konat thrashová smršť They Shall Feast Vol. 4. Ovšem černé peklo v podobě D.I.S. na svém listopadovém evropském tour pro mne bylo lákadlem daleko větším.

Klub Kokpit pro mě byl dosud neznámý pojem a o to zvědavější jsem na akci byl. Popis klubu jako „sklepení bývalé trafostanice“ ve mne vzbuzoval mnohé, především to, že do takového prostoru se daný žánr náramně hodí. Zároveň přicházely obavy, zda prostory pojmou větší počet návštěvníků. Návrat do reality návštěvností koncertů přišel ve chvíli, kdy jsem před šestou hodinou večerní stál u vstupu a následně pronikl do nitra budovy. Počet hlav se sice postupně navyšoval, ale zda přesáhl hranici padesáti person, si jistý zrovna nejsem. Klub byl hodně svérázný: zima, žádné místo k sezení, pivo pouze lahvové (Svijany - Máz), hodně ortodoxní záchody, nad hlavami prostor protínaly vodovodní trubky a další detaily. Rozhodně nechci naznačit sebemenší problém s vybavením a prostředím klubu, právě naopak – byl jsem nadšený! Konečně mohu říci, že tohle byl ten nejvíc underground klub, který jsem kdy navštívil. Prostory byly nekuřácké, což všichni dokázali pochopit a i přes nacpaný prostor návštěvníci uměli projevit ohleduplnost. Po stránce atmosféry nenacházím žádná negativa. Přejděme proto rovnou k hudbě.

Důležité je zmínit fakt, že se jelo krásně na čas – pár minut po osmé večerní spustil svou performanci projekt Sweeps 04. Šlo o projekt jednočlenný, vyznávající drone / lo-fi / noise muziku. Vystačil si s jediným nástrojem – elektrickou kytarou a množstvím pedálů a roztodivných krabiček. Spoře osvětlené podium a tmu před ním prořízly hrubé tóny drone kytary, které postupně měnily svou barvu. Hudba se vrstvila i sklouzávala k jednodušší tváři. Nebylo vteřiny pro pocit nudy, všechno se vyvíjelo před očima a do uší se zavrtávaly podzemní melodie a divoké nápady. Nešlo se odtrhnout, jen uhrančivě stát a vstřebávat zvuky, které byste mnohdy kytaře těžko přisoudily. Jak bezeslovně na podium vešel, tak z něj umělec i odešel. Po posledním dohraném tónu jednoduše začal balit. Podivínské vystoupení, které by snad ani v jiných prostorách nemělo takovou auru.

Pětičlenný ansámbl další pražské kapely měl potíž se na podium vůbec vejít. Basák tak celý koncert odehrál před ním mezi první lajnou diváků. Kapela SGRA nastolila prazvláštní hybrid sludge / drone / black / doom metalu. Bohužel po většinu setu byl špatně slyšitelný zpěvákův vokál, což lehce strhávalo na plnohodnotném zážitku. Nicméně kapele to neubralo na naléhavosti a vážnosti situace. Abych se přiznal, tak zvuk mi vůbec nevadil, naopak bych jej označil za srozumitelný a výtečně syrový. Zemitá muzika nahlodávala nervovou soustavu a do očí se vlévala rudá barva. Skupina bravurně cvičila s divákovou psychikou, zejména stavbou skladeb, které volně putovaly od klidných pasáží až k těm údernějším, bez prostoru ke kompromisu. Mráz běhal po zádech, ale nebylo to studeným ovzduším, nýbrž výrazem této kapely, kterou bych si naživo určitě ještě někdy rád dal.

Pak už přišla ke slovu hlavní kapela, která si kompletně přestavila podium. Respektive vyměnily se hlavy a prohodily bicí sestavy. K umocnění atmosféry byl rozsvícen svícen se třemi svíčkami. Po řemeslné stránce krásná kovářská práce, kterou doplňovala řetízkem připevněná beraní lebka s krásně zatočenými rohy, brr. Kapela hrála celý set převážně zády k divákovi, což mi v tu chvíli ani na moment nepřišlo divné, prostě to patřilo k dané stylizaci. Dragged Into Sunlight šli na věc téměř okamžitě. Ostré blackové riffy střídali volnějšími drone pasážemi. Srozumitelnost hudby byla perfektní a zážitek z ní ještě umocňovala rudá záře a bílý stroboskop. Trhavé záblesky světla skvěle korespondovaly s danou hudbou a všudypřítomná mlha navozovala pocity strachu. Tato sklíčenost měla velký účinek, neboť v kombinaci s intenzivní hudbou jasného cíle, bylo vše jednoduše dokonalé. Jak málo stačí k výbornému zážitku. Určitě mohu vyzdvihovat jednotlivé nástroje, jak bicmen divoce řezal do své sestavy, jak zpěvák nešetřil hlasivky a jak pánové se strunami mučili hmatníky, ale takový zážitek se do slov jen těžko přenáší. Jednoznačně šlo o výtečný koncert s neopakovatelnou atmosférou. Jen škoda, že po značném naléhání na přídavek zůstaly prosby nevyslyšeny.

Závěrem bych rád vyzdvihl celkový průběh akce, který běžel krásně podle plánu. Tady bylo jasně vidět, že kladné dojmy nevychází jen z hudby na podiu, ale i z té titěrné pořadatelské činnosti a taky na složení návštěvníků. Vše bylo v naprostém pořádku a zejména pořadatele chválím za nápad udělat takový koncert zrovna zde. Zvuk byl odpovídající žánru i klubu, nikde žádné potíže, i merchandise byl vcelku bohatý a v podstatě originální. Dragged Into Sunlight s sebou krom triček, mikin, CD i LP totiž přivezli i svá bonga, papírky a jakési škatule, snad na tabákové náčiní či co. Chvilku po jedenácté jsem z klubu vycházel s úsměvem na rtu, dobrým pocitem uvnitř, elpíčkem pod paží a v ruce žmoulal rozpis dalších pořadatelských počinů Heartnoize na zimní období, kde se rozhodně potkáme.