Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Drom, Tengri

Drom, Tengri

Bhut18.6.2020
Koncertní večer o dvou kapelách nabral nečekané rozměry. Z tak v uvozovkách "obyčejné akce" se vyklubala velmi příjemná událost. Díky za to kapelám, klubu a celkové atmosféře.

Aktuální poloha Drom je víc než pohlcující. Alespoň se mnou jejich poslední nahrávky opravdu slušně zacvičily. Ve chvíli, kdy přišlo oznámení, že na světlo denní vyleze nové splitko, bylo ihned jasné, že jej musím pořídit. Nebylo snad lepší možné příležitosti, než koupě LP na koncertě, kde si ještě před pořízením materiál poslechnu hezky živě z první ruky. Pro tyto účely posloužil klub Underdogs‘, který se toho času proměnil v poměrně husté mraveniště. Respektive tak solidní účast jsem neočekával. Zjevně je po koncertech hlad díky vynucené pauze. Tu v klubu využili opravdu skvěle, neboť postavili menší podium v tom zapadlém koutě, aby i v pozadí stojící jedinci mohli pečlivě sledovat dění na něm. Navíc si připočtěme dlouhou lavici podél zdi. Tuhle změnu jsem uvítal a přijde mi jako krok správným směrem.

 

Bez otálení, bez dlouhých řečí – nástup Tengri byl masivní. A to natolik, že jsem v první minutě naříkal, že jsem si zapomněl špunty. Naštěstí se na vzniklou atmosféru dalo zvyknout a nemohu si stěžovat na hvizd v uších, takže nakonec bylo vše asi v pořádku. Nicméně hudba Tengri je dost barevná na to, aby byla zbytečně nasupená hlasitostí. Třeba housle by se určitě mohly pohybovat v trochu konejšivějších barvách než v ostré razanci. Jenže to by pak nebyl správný doplněk ke zbytku hudby... asi. Tengri, jakožto jedni z mála zástupců instrumentální polohy, musejí zaujmout dobrými nápady. A to se toho večera dobře povedlo. V momentě, kdy jsem si říkal, jestli už toho není trochu moc a není to nějak natahováno, přišla kapela s chytlavou pasáží a šikovným, zejména kytarovým výpadem. Bylo to moje první setkání s jejich muzikou a jsem tuze rád, že proběhlo beze ztrát. Naopak, zážitek mě pošoupl k nutnosti nějaké domácí studie.

 

 příprava

 

Drom mají, jak už jsem ostatně výše uvedl, dost našlápnuto a jejich kondice je vážně skvělá. Hutnost koncertu byla hnána až do doomových poloh, což se mi jevilo jako jasné plus. Vedle nových věcí, které opět přinesly zajímavou a působivou paletu tónů, se prezentovalo i něco ze starších kusů. Tak třeba titulní věc Tady Bůh není – u té skladby jsem zkrátka měl husí kůži. Ten song má neuvěřitelnou sílu a skrytou energii. Třeba to při domácím poslechu tolik nevynikne, ale takhle živě, to byla velká událost a nesmazatelný zážitek. Ve výsledku mě však nejvíc dostala závěrečná pecka V tanci světel. Její pozvolná gradace vás pohltí a nepovolí ani na chvíli. Na závěr koncertu naprosto ideální volba.

 

Koncert o dvou kapelách je samo o sobě poměrně slabé lákadlo. Jenže je nutné připočíst váhu obou kapel ve smyslu jejich silné hudby. Pak ještě i prostor, neboť z Underdogs‘ se pomalu, ale jistě stává můj nejoblíbenější klub v Praze. Drobný suvenýr jako LP, solidní red ale na čepu – to všechno jsou aspekty, které dělají i ze všední události lehce mimořádnější úkaz. Nadšení nelze ukrývat.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lister / 26.5.16 10:19

Ač normálně jsem moc línej něco psát, po návštěvě koncertu a přečtení tohoto reportu mám jakési nutkání se taky vyjádřit: Koncert byl skvělý. Nemůžu říct jestli je v mých TOP 5, protože mám za sebou už pěknou řádku hudebních představení, od Deep Purple (v komplet sestavě), přes Twisted Sister až třeba po Nightwish a Powerwolf. Směle ale řadím tento koncert ke všem zmíněným, které byly rozhodně jedny z nejlepších, co jsem zažil. Nelituju ani trochu toho, že jsem dal přednost Sólstafir před AC/DC, ač jsem měl možnost jít i na ně. A teď k reportu. Milý autore, i když s tebou souhlasím v názoru na Fjaru (je to fajn skladba, ale mají spoustu podobně dobrých), naprosto mi uniká tvé rozhořčení nad obecenstvem. Koncert Sólstafir není jak koncert Pepíčka Zímy nebo smyčcového kvarteta, kde by hlasité projevy byly poněkud nemístné. Druhý den jsem byl v Rudolfinu na Pražském jaru, být tam atmosféra jak v Akropoli tak znechuceně odcházím (samozřejmě nebyla), ale na Sólstafir? Důvod proč sem rockové kapely jezdí je přesně tahle atmosféra, přesně ty hlasité projevy a nezřízený řev, protože to je to, co ukazuje kapele jak je oblíbená a nutí ji to se vracet. Kdyby na koncertech Sólstafir byla ta komorní atmosféra jak popisuješ, tak sem jezdí jednou za 5 let maximálně. Navíc, kdyby neměli rádi hlasitou a bouřlivou atmosféru, nejezdí na Brutal Assault. Milovníci komorního poslechu nechť ať si pustí alba do kvalitních sluchátek a zavřou oči, rozčilovat se nad tím, že na rockovém koncertě je atmosféra jak má být je poněkud nemístné.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky