Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Magick Musick 2025

Magick Musick 2025

Bhut3.7.2025
Patnáctý a podle různých indicií i poslední ročník tradičního Magick Musick festivalu zvaného lidově Bouda.

Odkud začít s pěním chvály, která vypění v takřka nekritickou ódu na snad festivalové dění, kde tiše jako pěny hltáme tóny známé i neznámé, osvědčené i experimentální, abychom vše zakončili smutnou codou, že tohle bylo zřejmě naposled. Je důležité poznamenat, že letošní ročník Magick Musick měl podtitul meeting classick, což tak nějak podprahově všichni cítíme – že nejde jen o standardní kapelní vystoupení, ale i o to setkání a krafání. Letos si dovolím říct, že toho povídání bylo mnohem víc než věnování se hudebnímu soustředění vystoupivších těles. Důvody lze hledat různě, ne však v chybném či netrefném výběru soupisky. Ale zkusím to přece jen vzít tak nějak od začátku.

 

Má účast na minulém ročníku se nepovedla, a když jsem pročítal reporty a především komentáře hlavního pořadatele Berryho, vyplývalo celkem jasně, že dalších ročníků už moc nebude. Musel jsem proto zuby nehty udržet termín příštího (tedy letošního) Magick Musick festivalu bez ohrožení jinými událostmi, které by snad strhávaly větší pozornost, nebo jinak komplikovaly mou přítomnost na louce u boudy. A jak to tak chodí, na dané datum se toho chystalo víc a bylo mi docela líto, že jsem nemohl své já rozervat alespoň ve dví, abych dvě celkem důležité a zásadní události podchytil. Nicméně volba byla jasná a dlouho rozmyšlená, takže jednu z nich jsem skutečně navštívil.

 

Koncertní půst a rostoucí hlad přivedly mé kroky do širých plání Čermné přesně v 15.00 sobotního odpoledne. Toho času na místě panoval zdánlivý klid a přírodní ticho. Fakticky však jela příprava naplno, ačkoliv za námi již byl páteční program. Ten jsem vlivem různorodých faktorů vynechal a vlastně se ani moc nesnažil jej stihnout. Trojice jmen na soupisce mi sice nebyla nikterak neznámá, ale nepatřila mezi elementy, které bych musel začerstva vdechnout. Tak jsem pojal klidnější režim. Hrát se sice oficiálně mělo až od nějakých 17.00, ale chtíč podtrhnout onen dovětek meeting classick ve mně jednoduše rezonoval víc. Ačkoliv nepatřím mezi nejupovídanější jedince, což dokládají i slova mojí prababičky – „Snopci sú na slovo skúpý“ – povídání s různými lidmi od této chvíle vlastně neustalo.

 

Nic se příliš nezměnilo ani v čase, kdy do teplého vzduchu prořezávaly svou cestu trhavé tóny první vystoupivší kapely, kterou bylo trio Deleo Omne. První půle setu byla vcelku náročná k orientaci, jelikož netradiční komplikovanost skladeb s řadou různých stop-startů neklouzala úplně snadno do krku. Přes trochu klopýtavý odpal se nakonec podařilo vyladit jednotlivé frekvence a s údělem první kapely nakonec výsledek vyšel celkem příjemně. Naléhavý hardcore s intonací těžkostí soudobých problémů fungoval osobitě a vzal jsem jej za vlastní.

 

S hudbou Entrapped povstal kult Entombed – a nejen podobností jmen a sigilu za zády byla hranice smazána. Byl to cílený hold chrastivé švédštině, jejíž intonaci dostal pod kůži snad každý milovník death metalu tohoto střihu. Hovořit tak o nějaké jedinečnosti či unikátnosti samozřejmě nelze, stejně tak o nějakém bezduchém kopírování. Smysl takových kapel je radost a pocta oné kultovní ikoně.

 

Stejně by se vlastně dalo hovořit o následujících Selfexile, kteří se nebáli jednu ze svých skladeb rozjet prvními vteřinami songu Sweet Leaf, kde snad nemusím nutně uvádět původ. V momentě, kdy se skladba překlápí v první sloku, však banda nasadila již vlastní úhel pohledu. Musím se přiznat, že tenhle model mi bezvadně sedl a dokázal jsem to vstřebávat všemi póry.

 

Nastoupil Asmodeus a s ním tzv. hodný metal. Ale nevykládejte si to nijak škarohlídsky – spíš jako dobře míněný popis. Po okolí sice zaznívaly nějaké nesouhlasné hlasy, které hledaly v písních Asmodea něco, co tam chybí a není to tam. Já tak nějak nevím, co tam hledat víc – tohle totiž byl přednes perfektní, řemeslně, tedy hráčsky velmi vyspělý, a že je ta hudba položená do trochu jiné atmosféry než nějaké zběsilé bušení, mi vůbec nevadí. Koncert byl profesionální, soustředěný a postrádal slabiny. Sahalo se především do soupisek posledních alb, která mají vážnější charakter a určitou epickou rovinu. Nemusí vám to hudebně sedět, ale silnou muzikantskou duši z toho máte na dotyk před sebou.

 

Kytarista Franta na pódiu jen posunul své působiště z boku doprostřed a nedlouho poté rozjel nevídanou jízdu, kterou Mortifilia umí. Sluší se zmínit, že kapela má nového bubeníka, který se podle pověsti narodil v roce prvního koncertu kapely. Tento mladý hudebník však dokázal strhnout pozornost. Prakticky bezchybná a mohutná salva v zádech běsnící mašinérie hnala kupředu všechnu tu bezbřehou energii ven a já si jen říkal, že tohle je jeden z nejlepších koncertů kapely, který jsem kdy viděl. I výběr skladeb byl ušitý snad na míru mému uchu, kde třeba taková How Many Days Are Left způsobovala masivní husí kůži. Naprosto výtečné, polité živou vodou a slibující zajímavý vývoj do budoucna.

 

Poslední ušní proplach uštědřila úderka Brünner Todesmarsch. Do tmavé noci vychrlila smršť projektilů té nejvyšší třaskavosti a jak rychlý byl jejich nástup, tak svižný byl ve výsledku i odchod. Čtvrthodina plná syrového punku rozebrala okolí do poslední třísky. Rozdrceni (v dobrém slova smyslu) jsme tleskali a jásali nadšením. Zdrceni odchodem jsme přátelsky stiskli dlaně – a povědomí, že tohle bylo už naposled, nakonec vnášelo nostalgické chvění do vzduchu.

 

A bylo to opravdu naposled? Podle různých indicií šlo tohle celkem dobře odtušit. Tak třeba fakt, že se kapely na Boudě neopakují, byl letošním ročníkem hned několikrát porušen. Nadále tu byla existence samotného festivalového trika, kde se kromě té štormovsky vyznívající rytiny (ne, motiv obrázku skutečně nemá na svědomí František Štorm, ale Berry sám, takže autorem není Franta, ale Franta) dal vyčíst i letopočet působení – tedy 2009–2025 – a seznam všech kapel, které zde okusily sílu magické moci festivalu. Toť spolehlivé ukazatele, že příště… Co vlastně příště? Jak se říká: nikdy neříkej nikdy, takže může tu v nějakých mizivých procentech viset ve vzduchu možné konání dalšího Magick Musick. Ale určitě ne v takové formě a podobě. Já bych to třeba viděl tak, že by došlo na stejném místě klidně ke shodnému setkání vesměs stejných lidí – jen bez doprovodu (kulisy) živé kapely. Stejně to tu už léta působí jako takový sraz nějaké undergroundové bubliny, do které spadají jak hudebníci, tak pisálci a další nadšenci a podporovatelé scény. Magick Musick Meeting Clash 2026? Nechme to zrát…



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Oliva / 18.4.16 20:56

Děkuji za report. Upřesním skutečnost, že platících lidí nebylo 30, ale necelých 60, což je dvojnásobek oproti odhadu, ale i tak jistě málo. Pokud jde o projekci, ta byla po letech zrušena, a to po mé dohodě s Pavlem Kurtinem (Six Degrees Of Separation), který ji chystal minulý rok. Důvodem je pouze to, že projekční plátno je umístěno za bicími, které tak překáží projekci. Pro každý blok vyhlašování by se musely odklidit bicí a pak je znovu postavit, popřípadě až po vyhlášení stavět jiné bicí. Což by v obou případech byla hlavně časová komplikace, která by večer prodloužila třeba o další hodinu. Posuvná plošina s bicími na Melodce žel není, současně není možné plátno předsunout před bicí. Pokud by projekce byla, projektovala by se na plátno s bicími, takže by skoro nebyla vidět. Je to zkrátka velký technický problém. Asi jediné možné řešení do budoucna je postavit jiné plátno před bicí a vůči němu upravit (pokud to vůbec jde) sklon projektoru, jenže to bylo nutné, aby tam to plátno a nějaký stojan někdo přivezl a postavil (já určitě ne, protože na Břitvu jezdím přes 100 km vlakem). Že vyhlašování sledovalo málo lidí, je jistě nepříjemné i nedůstojné, ale současně ty lidi lze jen těžko násilně držet na sále a většina stejně chodí hlavně asi na kapely a na pivo, nikoli na vyhlašování cen. Předprodej (a tedy i tisk vstupenek) byl zvažován, pověřený člověk však pro totální zaneprázdněnost na to nenašel čas, což v jeho případě (při vědomí toho, o koho šlo) naprosto chápu. Pokud jde o Mortal Cabinet coby "objev", ono i vítězné Hellyum tvoří lidi z už dříve známých kapel (Dark Gamballe, Melancholy Pessimism, Pigsty) a podobných případů bylo loni více (Vladivojsko, Masáž, Limetal). Jinak dodám, že přestože se na letošní Břitvě podílelo asi 8 lidí, převážně jsem ji (po 9 letech) chystal sám, trochu improvizovaně a bez zaštítění jiným pořadatelem. Příště to už opakovat nechci a budoucnost Břitvy je tak nejistá. Břitva bude koncertně pokračovat pouze tehdy, pokud se pro ni najde nějaký pořadatel, který ji bude ochoten pořádat jako svou vlastní akci (a příští rok se například vypořádat i s nově vzniklou povinností elektronické evidence tržeb, což v mém případě není možné).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Berry / 3.7.25 12:15odpovědět

Bhute, dík za slova a report! A vůbec, tak nějak za všechny reporty ze setkání, které se tu během všech těch let objevily. Bylo to fajn a Magick Musick Meeting Clash 2026 nezní zle. ;-) Nechme to zrát...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky