Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Všichni, kdož sledují dění okolo nadcházejícího festu Phantoms Of Pilsen, jistě ví, že letos ze sestavy vypadlo zvučné jméno ze Švýcarska – Samael. V Plzni měli předvést unikátní set, sestávající pouze z desky Ceremony Of Opposites. Jako kompenzace mohla posloužit sobotní akce Metalgate Season Enclosure 2014, kde matadoři švýcarské scény svou účast přislíbili.

Hudba Samael je mi velice blízká a ačkoliv mi hlava vytvářela konspirační teorie o tom, že kapela postaví svůj repertoár pouze na nových písních a ke starším (mnou milovaným) flákům sklouzne jen zřídka, opak byl pravdou. Kapela pročísla repertoár takovým stylem, že srdce věrného fanouška muselo zaplesat. Na druhou stranu jsem moc neporozuměl tahu pořadatele, který před Samael nacpal čtyři předkapely, čímž se čekání na headlinera neúprosně protahovalo. Ale jako poznávačka některých neznámých kapel fajn, je třeba hledat pozitiva.

Bylo krátce po osmnácté hodině, když jsem s kelímkem jedenáctistupňového (prý) piva klábosil s hochy z Gorgonea Prima. Netrvalo dlouho a na řadu přišla úvodní kapela, kterou bylo uskupení All Friends Dead. Do téměř prázdného sálu kapela spustila svou performanci, která stavěla na hardcorové naléhavosti spolčené s barvitostí elektroniky. Chvilkami se mi chtělo vzpomenout na ostřílené hráče Enter Shikari, leč ti jsou trošku jinde, ačkoliv jako jejich předskokany bych si All Friends Dead představit dokázal. Hráči do muziky rvali obrovské množství energie, což bylo vidět především na vokalistovi, který navíc stíhal obsluhovat synťáky. Vadu na kráse jim způsoboval zvuk, který celý večer mírně řečeno haproval. Nepomohla ani změna stanoviště poslechu, jelikož jsem se stále nemohl ubránit pocitu, že tu kytaru prostě neslyším. Namísto toho na mne neustále útočilo množství basujících zvuků, které se tu a tam slévaly v jeden zvukově nepěkný útvar, který se obligátně nazývá koule. Bohužel v tomto duchu se nesl celý večer.

Black metalová taneční exkurze do universa v těžařských huntech byla pořádána kladenskou dvojicí Gorgonea Prima. Asi netřeba připomínat mou náklonost k jejich muzice, zvláště vzhledem k faktu, že jsem nedávno jejich koncert sám pořádal. Přesto tohle bylo teprve čtvrté vystoupení GP, které jsem viděl a můžu říct, že asi s největším ohlasem. Fandové se nebáli rozmístit po celém sále a rozhýbat se do zběsilého rytmu nelidských vyslanců vesmírné stanice Poldi. Škoda jen, že jejich set bylo nutné z časových důvodů předčasně ukončit. Velice svěže působila nová tvorba, která koncert otvírala v podobě dvou skladeb - už to zkrátka chce následovníka Black Coal Depression. Samozřejmě se nezapomínalo ani na fláky starší jako Corroded Landscape, či Eclipsed By The Sun, kterým ovšem vévodí moje srdcová věc Blast Furnace. Právě touto skladbou svou sobotní misi uzavřeli.

U Minority Sound se mi líbí především název, jejich uchopení muziky za celkem zajímavý konec a pak to, s jakou radostí to kapela sype do lidí. Ovšem baví mne to asi tak půl hodinky a pak už se mi to přejídá a mísí, čímž bych mohl i skončit navzdory tomu, že mi stylově sedli před Samael naprosto nejlépe ze všech předkapel. Určitě bych vyzdvihl čisté vokály v refrénech, které mne naživo usadily na zadek, a které mi zároveň připomněly další z industriálních veličin, a to Fear Factory. Třeba v takové Load Of Destruction, kde jsou krásným vyvrcholením. Navzdory pozitivům, které jejich živá prezentace bez pochyb má, mne neustále přepadá pocit množství vatových vycpávek. Zkrátka jsem se zplna neztotožnil s průběhem ani jedné ze skladeb. Nicméně set byl energický a soudě dle množství pařících fanoušků, má kapela svých obdivovatelů dost. Ne jako já, který se zapškle mračil z povzdálí...

V tuto chvíli bych už byl schopen volně přejít k Samael, neboť po Gorgonee a Minority bych už nic jiného nepotřeboval. Existence ještě jedné předkapely, kterou byli Liveevil, mne trochu otravovala. Nechci znít vyloženě otráveně, ale Liveevil mému uchu jednoduše nemají co nabídnout a když si člověk odmyslí takovou tu bombastičnost a pompu, se kterou je jejich muzika prezentována, dostane primitivní metal a ke slůvku agro bych taky nešel daleko. Právě to totiž skrývá vrstva elektronických stop a podivně bohatýrský zpěv (ala Deathstars, Gothminister). Skladby podobné jedna druhé, hlavně aby byl silný refrén. Měl jsem trochu nelibý pocit z toho, co za kapelu to hraje bezprostředně před veličinou Samael, a to ani nemluvím o kýčovitém stojanu na mikrofon a nelogickém líčení. Tohle prostě nedávám.

Konečně Samael a tím pádem další ze soukromě skromných svátků. Bouřlivé nastoupení kapely na podium a napjaté očekávání první skladby. Ta vyloženě vyrazila dech, jelikož se jednalo o pecku Rain z desky Passage, kterou mám hned vedle Ceremony Of Opposites ze všech nejraději. Ve výborném nástupu se nepolevovalo a jelo se hned dalším válem Solar Soul ze stejnojmenné desky. Následovala vzpomínka na výše zmíněnou desku z black metalového období (Ceremony Of Opposites), a to přímo skladba Flagellation. Zkrátka hned v úvodních minutách se nešetřilo a pálilo ostrýma.

De facto lze říci, že z každé desky zaznělo minimálně po jedné skladbě. Jediné dvě nahrávky z deseti svůj prostor nedostaly - blacková smršť Blood Ritual a elektronicky experimentální Era One. Dokonce i ze svého debutu Worship Him zahráli Samael jeden kousek. Z již několikrát zmíněného alba s úžasně mrazivým obalem (COO) zazněla má srdcovka Baphomet’s Throne. Z Passage pak zase Shining Kingdom, z Eternal klipovka Infra Galaxia, z Reign Of Light to byla High Above, Solar Soul dále zastoupila Slavocracy, z novější Above se zahrálo Polygames a z posledního Lux Mundi například Antigod. Zkrátka z každého kousek, aby se našli v repertoáru i ti, kteří třeba všechna alba ještě neslyšeli.

Samael chrlili muziku s velkým nasazením a třeba pohled na klávesistu / bubeníka nabíjel energií. Tento člověk totiž obsluhoval hradbu kláves, odkud udával i tóny programovaných bicích. Zároveň měl vedle sebe postavenou sadu přechodů š činely, aby tak jejich hrou zdůraznil danou pasáž. Nutno podotknout, že torzo bicích opravdu nešetřil. Nejinak tomu bylo i u zbylých strunných nástrojů. Už jen pohled na tu zarputilost a tempo kapely byl odzbrojující. V kombinaci s naprosto bezchybným repertoárem šlo o hotový skvost. Škoda jen, že zvuk některé pasáže zbytečně utopil v hluku, ovšem znalci jejich tvorby si hluchá místa domysleli po paměti.

Pod čáru dodávám ještě několik větiček. Samael byli úžasní a ani jsem nečekal, jak dobře jim to stále šlape. Dokázali mile překvapit opravdu barvitým výběrem skladeb, což mne osobně nepopsatelně těšilo. Jedno překvapení stíhalo druhé, stejně jako kapky potu linoucí se po tvářích těch pod podiem. Neslaně, nemastně a chvilkami i zbytečně zase působil zvolený ansámbl předskokanů. Bohatě by stačilo zkrouhnout výběr na polovinu, kde bych ponechal akorát GP a MS. Na druhou stranu to nejspíš nikomu vyloženě nepřekáželo, takže si každý mohl zacvičit na muziku, která je mu nejblížší.

Na koncert byla redaktorovi webu Echoes udělena akreditace pořádající organizací Metalgate.

Autorem fotografií je Oskar999, redaktor serveru Photomusic, kterému tímto děkuji. Kompletní galerie je k vidění zde.