Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Po dvou letech do Božkova za muzikou. Skoro až nostalgie, neboť na dnes již legendární Phantoms Of Pilsen fest vzpomínám jen v nejlepším. Dnes úlohu hostit black metal v hospodě Pod Kopcem převzali pořadatelé Panzer Storm Festu. Ačkoliv už fungují nějaký čas a nejen tenhle fest je počin, který za nimi můžeme dohledat, mně se povedlo dorazit až letos. Na jedenáctý ročník mě jednoznačně vylákala přítomnost Marduk. Když soupisku doplnila jména jako Archgoat nebo Attic, nebyl důvod k otálení v nákupu lístku. Však nedlouho před akcí byla kapacita vyprodána (400 lupenů).

Do Plzně jsem se ženou přijel kolem poledne, společně jsme si pak dali oběd v Beer Factory, popili něco teplé medoviny na vánočních trzích a poté šel každý svým programem. Nepřísné hlídání času zapříčinilo, že jsem do Božkova dorazil ve chvíli, kdy první hrající banda Kraake měla už sbaleno. Při pohledu na hodinky jsem odhadoval jejich set tak na čtvrt hodiny. Takže škoda – neviděl jsem.

Sekhmet už jsem si ujít nenechal. Mám rád jejich sveřepý black, který valí absolutně blasfemickou tezi. Trochu mě překvapila obměněná sestava, odkud zmizel bubeník Ragnar a pěvec Agares. Co jsem pochopil, tak postu zpěváka se výjimečně zhostil Lord Aegir, jakožto dočasný host. Nicméně na výrazu to kapele nesebralo vůbec nic. Pálila ostrými hned zkraje a jejich hnusné (v dobrém blackmetalovém slova smyslu) pohledy evokovaly v návštěvnicích pocity utržené a nebezpečné zvěře. Tak to má u tohoto stylu být. Věci jako Age Of Titans nebo Daath jsou koncertní jistoty, jenže tady trochu zahaproval zvuk. Ten byl totiž po celý fest totálně a zbytečně přeřvaný, takže se kytary dost často topily, čímž úspěšně zanikalo množství skvělých vyhrávek, které jednotlivé kapely nabízely.

Stortregn byla kapela, kterou jsem do té doby vůbec neznal. Překvapila mě přítomnost vokalistky, která se s ničím vyloženě nesrala a do lidí házela ultra zlé pohledy. Muzika, kterou kapela nabídla, potěšila všechny nepříliš náročné posluchače, neboť se jednalo o svižný black / death. Hádám, že tam mělo zaznít trochu víc složitějších postupů a kytarových kejklí, ale to jsem si mohl pouze domýšlet z pohledů na kytaristu, který se vyloženě nenudil a očividně nedrhnul jednolité riffy. Bohužel ucho už tyto snahy nedokázalo v mohutném dunění všeho rozpoznat. Agrese, kterou se skupina snažila předávat divákům nebyla tolik opětována zpět. Takže veškeré snahy o roztleskávání a především mocný skok zpěvačky do kotle, nepřinesl příliš velkou odezvu. Hlavně ten skok dopadl tristně, neboť se tam jakýsi chlap skácel, protože tohle zjevně nečekal.

Attic byla kapela, na kterou bylo v sále docela řídko. Ve smyslu hustoty obyvatel. Tenhle zlej heavík prostě každému nevoní. Já si naopak tohle Diamondovské pištění dokážu užít a čas od času mě to baví. Však kapela nenechává nic náhodě a ždíme ze své šou maximum. To je vidět už na samotném vizuálu, kdy jako jediní ze všech použili nějakou tu rekvizitu. Attic před bicí postavili velký oltář s velikánským obráceným křížem, po bocích podia vypnuli rollery a zapálili kadidlo. Bohužel ani jim zvuk moc nepřál, což odnášel zejména zpěvák, který v civilnějších polohách svého hlasu nebyl slyšet prakticky vůbec, takže se ven hrnuly jen jeho vysoké skřeky. Škoda, neboť i poslední deska Sanctimonious nabízí slušný materiál. Tenhle set byl příjemným zpestřením jinak černočerného večera. Už jen proto jsem jejich set seznal jako jeden z nejlepších z celého dne.

Valkyrja je v domácím prostředí dobrá kapela, která se dobře poslouchá. I naživo by mohli být určitě fajn, jenže… zase ten zvuk, který dokázal směle pohřbít i ten poslední riff. Jasně, je to black metal, takže srát na to, co... To je dost nízký názor… Mně to bylo fakt líto, neboť tahle kapela je zajímavá a umí své řemeslo podávat svědomitě a oddaně. Takhle se mi ten set slil do jedné koule, neboť od nich nemám zas tak naposloucháno, abych se dobře dokázal orientovat mezi skladbami. Škoda… už zase.

Archgoat měli paradoxně nejlepší zvuk. Nevím, jak je to možné, že nejvíc kanál kapela z celé soupisky je nejlépe čitelná, ale bylo to tak. První polovina vystoupení se nesla v jakési nejistotě, možná taky kvůli tomu, že ty songy dost střídaly náladu. Takže se hrálo i nějaké pomalejší tempo, které jim však nádherně slušelo. Ovšem, když se ke slovu dají svižné starší kusy s úchylnými intry – je vymalováno. Trojice hudebníků to ze sebe sype hlava nehlava. Krkolomné a divně poskládané riffy doplňuje nekrotický zvuk basy a těžce hrdelní vokál. O salvě bicích netřeba hovořit. Tohle byl vážně skvost!

Marduk nemohli začít lépe, než skladbami z asi nejskloňovanějšího alba – Panzer Division Marduk. Zejména Baptism By Fire mě dostala téměř do kolen. Dále už se v tom bordelu nedokáže tak dobře orientovat, protože… protože Marduk. Militantní tempo s obrovským nasazením. Bylo mi trochu líto, že nedošlo i na střední polohy, které kapela zvládá skvěle (vzpomeňme kousky Imago Mortis nebo Bloodletting), ale i tak si dokázali podmanit publikum a naservírovat jim svižný průlet tvorbou. Sem tam jsem se ještě chytil, třeba když z World Funeral zazněla Cloven Hoof nebo z Nightwing Of Hell’s Fire. Z této desky toho mohlo zaznít víc (třeba na titulní song jsem se hodně těšil), ale nestalo se. I tak to bylo ale slušné vystoupení, kterému však chyběl přídavek. Trochu mi přišlo, že jsou Marduk otrávení a hrajou nějak z donucení, ale třeba to byl jen můj pocit, neboť v tu chvíli už jsem těch negativ kolem sebe nasbíral dost.

O jakých negativech to mluvím? No, předně jde o to, že složení fanoušků je mnohdy důsledně proloženo vypitými hovady, kteří sotva stojí na nohou už u třetí kapely a svým nepatřičným hýbáním strkají do všech kolem. Každému se možná vybaví chlapík v bílém triku, ale toho teď fakt nemám na mysli. Mimochodem tenhle člověk byl opakovaně vyváděn před hospodu, což jsem viděl prvně, ale sekuriťácké důvody lze snadno pochopit. Ale jiní xichti dokážou kolem sebe nabudit dost nepříjemnou atmosféru, hlavně, že si ze svého deliria odnesou super zážitek a budou všude kdákat, kterak byli na Marduk… dacani.

Vzato kolem a kolem, mám z téhle akce dost smíšené pocity. Už jsem toho prošel dost, abych si mohl na lecos stěžovat a rovněž si i zvyknout. Že i v metalové komunitě je řada blbů už vím dlouho, však kde nejsou, že. Jejich chování však nepříjemně působí na celkový prožitek. Já třeba nesnáším, když se musím celou dobu nějakému individuu neustále vyhýbat a couvat před ním, neboť svými těžce odhadnutelnými pohyby do mě vždycky vrazí. V našlapaném sále je pak těžká i změna stanoviště poslechu a konec konců, proč bych měl ze svého fleku odcházet kvůli nějakému kreténovi. Já přišel na muziku, ne se sežrat jak dělo. V kotli ať se děje co chce, od toho tam je, ale mimo něj... Do toho vám každou chvíli někdo dloubne do zad, neboť se dožaduje průchodu k podiu. Nejlépe ještě drží kelímek s pivem v ruce, aby jeho obsah mohl cestou z poloviny rozlít, pak si třikrát loknout a zbytek mrsknout směrem mezi lidi. Kurva, proč?! Neduhů je mezi fanoušky celá řada a jsou dny, kdy mě tohle jednání vážně dožírá. Proto nemám z této jedinečné události (Marduk v Plzni) úplně nejlepší dojmy. Pořadatel tohle řešit nedokáže, to prostě není v jeho silách. Ale jednotlivci by se mohli skutečně zamyslet nad sebou samými.