Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Poly Noir & The Holy Spirit Smugglers, Golda Soloworx

Poly Noir & The Holy Spirit Smugglers, Golda Soloworx

MarBES20.12.2024
Projekt Poly Noir zpěváka kapely Insania pro mě byl novinkou. Před lety si Nergal, frontman polských teatrálně blackmetalových Behemoth nasadil sombréro, oldschool lubovou kytaru a stylizovaný do role temného kovboje rozjel s partou kámošů dark country kapelu Me And Than Man. Zajímalo mě slyšet, jak se s tímto tématem vypořádá na stejnou cestu sestoupivší frontman brněnské crossoverové kapely.

// Golda

 
Funkce otevírače se ujal Golda, jinak také baskytarista lidově punkového spolku Znouzecnost. V sedě s kytarou pouze s doprovodem bubeníka a perkusionisty zahraný set se skládal z velké části z písní jeho domovské kapely, ale také z několika coverů a nových písní. Komorní pojetí bez echt punkového projevu frontmana Znouzectnosti dodalo skladbám na uvěřitelnosti. Sympatický set, který by mi vůbec nevadilo vidět znovu, sledoval pěkně zaplněný sál. Fanoušci podle názvů kapel na tričkách se rekrutovali z řad fandovstva Zouzecnosti a Insanie podobným dílem. 
 
// Poly Noir & The Holy Spirit Smugglers 
 
Poly se svou kovbojskou družinou zvanou The Holy Spirit Smugglers (zajímavý dvojsmysl v názvu) nakráčel na stage s poděkováním muchas grazias a po krátkém úvodním slovu začal sázet své dark country. Tedy jakýsi alternativní folk / country bez obvyklých klišé těchto žánrů (nebo aspoň těch co nejsou cool). Petr Pálenský, řečený Poly, není žádný světlomet, a tak i tady agresivně upřímná lyrika jeho textů tepe do živého a nic ji není posvátné, natož svaté. Blesfémie tohoto odvěkého „rouhače stojícího na straně dobra“ je však uvěřitelnější než hrané rouhačství většiny blackmetalových kapel, které jen dělají, co mají v popisu práce. Navíc tohle westernové pojetí je v našich končinách nevídané a prostě baví. 
 
Pollyho základní akordy hrané na stylovou obstarožní lubovou kytaru doplňoval, podbarvoval a zdobil druhý kytarista, rytmická sekce složená z bubeníka schopného obstojně swingovat, když je třeba, a muchachita s baskytarou se starala o to, aby atmosféra jak z noirových filmů nebo spaghetti westernů držela pohromadě. Zvukař vyrobil solidní zvuk v sále, jediná výtka může jít ke zvuku Polyho hlasu pokaždé, když se snažil o vyšší nebo intenzivnější polohu, znělo to až nepříjemně polyesterově synteticky. 
 
Ke konci setu se k Polyho amigos přidal publicista Petr Korál a společně pokřtili debutové album s názvem K mýmu ohni nesedej. Přimlouval se za pokračování tvorby tohoto hudebního tělesa a myslím, že většina lidí v sále se v duchu k přání připojila. 
 
Skvělý koncert, pro jehož dozvuk se skvěle hodí pustit si cestou domů geniální album Rome od Danger Mouse a Daniele Luppiho.
Golda SoloworxGolda SoloworxPolly a jeho amigosPolly Noir v akciPetr Korál a Golda pokřtiliPlakát


  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

rotten77 / 29.10.13 9:46

S Flash the Readies to mám stejně jako Jirka - na tenhle koncert jsem jel jenom kvůli nim a Kwoon byly jenom jako "předkapela". Lepší desku jsem letos zatím neslyšel - a to nejenom v kategorii "postrock", ale napříč všemi žánry. S Tomášem jsem před nahráváním komunikoval ohledně postu další kytary, případně vypomáhat jako basák, ale na inzerát jsem se ozval v době, kdy už bylo pozdě :-(, takže jsem očekával, že album natočí stejně jako předchozí - za pomoci kamarádů muzikantů. Takže tříčlenná sestava mě celkem překvapila, ale zvládli to fakt skvěle (očekával jsem další kytaru někde v pozadí). Trochu mi ale neseděl na koncertě zvuk. Dlouho jsem přemýšlel, čím to bylo a nakonec jsem dospěl k názoru, že to bylo jako nahrát desku, udělat dobrej mix, ale zapomenout na mastering. Prostě to nebylo všechno tak spojené, jako na albu, ale s tím se moc naživo udělat nedá. I přes tohle všechno mám ale z koncertu dobrý pocit. Trochu mě "mrzí", že jsem pak z Kwoon udělal hlavní kapelu večera. Špunty jsem měl už od začátku, takže hlasitost mi vůbec nevadila. Sice se často opakovalo stejné schéma - klidný začátek, klidnější "stopka", hlasitý nášup, ale takový postrock prostě je. Sečteno, podtrženo - letos (zatím) nejlepší koncert, na který jsem šel.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky