Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na pátek 15. února jsem měl původně v merku zajít do Nové Chmelnice na Silent Stream Of Godless Elegy, ale jak už to tak bývá, zase do toho vlezla akce jiná, pro mne lákavější - večírek Rituals of the Damned, který měl být v režii pěti kapel s žánrovým zaměřením ryze na black metal. Vstup za dvě stě padesát peněz, začátek v osm hodin večerních ... a právě v tento čas má osoba bloumala kol baru v místě konání.

Úvodní ritual počali tvořit čeští protagonisté černého kovu – mladá kapela KATARZE. I když mladá… na světě jsou od přelomu let 2005 / 2006. Za tu dobu by mnohý jistě očekával kvalitní a vcelku ostřílenou porci muziky. Ovšem kapela je v současné době bez bubeníka, jehož roli zastal automat z notebooku v pozadí podia. Budiž, na daný stav se vcelku dá zvyknout, horší to však bylo se zbytkem hudby. Předně, vystoupení Katarze dost pohřbíval samotný zvuk - kytara utopená kdesi v hloubi, zpěv zbytečně vytažený a basu se jaksi po celou dobu nepodařilo vyladit. Buď byla slyšet až příliš nebo vůbec. Zvukově katastrofa. A hudebně? Bohužel ani zde jsem moc pozitiv nezachytil. Kapele by více slušel výraz bez basy a místo ní vzíti do rukou druhou kytaru, aby tak mohla blasfemie lépe vyplout na povrch. Zpěv by se mohl umírnit, ale ten mi zas tolik nepřekážel. Možná se více soustředit na hotovou kompozici svých písní a trošku přehodnotit jejich bohatost, nebo naopak strohost. Na parketu jsem vydržel jen několik málo písní a musel jsem se odebrat trochu dále, neb tohle vážně nebylo nic pro mě. Zase jedna z kapel, která se prostě rozhodla hrát zlý black metal. Bez upřímnosti to nejde, tohle prostě byla bída.

Následně na podium přišla kapela ATER ERA ze Slovinska. Trojice umělců pohrávající si s klasickým rituálním black metalem. Jejich tvorbu jsem dříve neslyšel a tak se tedy nechal překvapit. Tady byla hudební řemeslnost o poznání lepší a z jejich setu jsem byl velice potěšen a příjemně osvěžen. Dokonce i zvuk se podařilo dát do kolejí slušných a poslouchatelných. Takřka bez škobrtnutí. Bardi předvedli líbivý black s okultní atmosférou, tedy přesně to, co jsem tohoto večera očekával. Krásný přednes bez chybiček a pokud se nějaké dostavily, zcela minuly mé ucho a oči. Přítomné dokázalo konečně něco více zaujmout a tak se i parket zaplnil trochu více - Ater Era se prostě líbili

Třetí a toho večera prostřední magickou invokaci nám předvedli polští sousedé TEMPLE DESECRATION. Nejmladší kapela celého večera, která se svým hudebním zaměřením trochu vymykala. Jednalo se totiž o black metal s chutnou příměsí deathu. Čistě oddaná vyhlazovací práce a naprostá rouhačnost a hanobení. Vše výborně zastoupeno v tónech. Během jejich setu jsem si vybavoval kapelk typu Black Witchery, nebo Grand Belial’s Key. Upřímnost a divoká kadence drsného death / blacku byla velice živelnou injekcí. Mocná vzpruha pro všechny dorazivší, ačkoliv mosh se ten večer nechtěl rozhýbat, což bylo asi dáno poměrně žalostnou účastí. Na tuhle kapelu by se řádit mělo!

Čtvrté a páté pořadí kapel bylo nakonec prohozeno. Takže se na podium, což možná mnozí nečekali, dostalo hotové INFERNO. Početná kapela s doplňujícími rekvizitami (stojany na svíce, lantuchy s démonickými motivy, oltář s lebkou, svícemi a krví) se na podium vešla jen tak tak. Dav notně zhoustl (v rámci možností) a udeřily prvotní tóny intra předznamenávající set největší hvězdy večera. Hvězda měla svůj vrchol otočený směrem dolů a svraštit čelo museli snad všichni, neb jinak by byli v zubech vyneseni. Okultní mše začala naplno, ovšem jen co se více rozezněla prvotní skladba, dostavil se neblahý pocit. Zvuk se opět podařilo jakýmsi způsobem podojit. Újmu znovu utrpěla basa, která tu a tam vyhrkla změť tónů a jindy byla zcela neslyšitelná. Bohužel se to v tomto duchu neslo po celou dobu vystoupení. Tomuto úkazu jsem skutečně neporozuměl a byl jsem z něj poněkud rozhořčen (a znám i horší slova), neb na Inferno jsem se těšil nejvíce a soudě dle zbytku přítomných, nebyl jsem tak naladěn sám. Vytěsnit nepovedený zvuk, blbé osvětlení (lépe čistě červená, bez použití modré) a žádnou mlhu (ano i kouř má na atmošku patřičný vliv) se nakonec podařilo. Mohl jsem se tak plně věnovat uhrančivému pojetí black metalu. Kapela provedla exkurzi snad do všech období svého repertoáru a premiérově zazněla i zbrusu nová skladba. Přítomní se dostali do zvláštního transu a všichni stáli uhranutí a vstřebávali každičký tón linoucí se z plamenného chřtánu samotného Inferna. Nebýt pokaženého zvuku, byl by dojem takřka dokonalý. Výborné vystoupení. A vzhledem k tomu, že koncertů mají na tento rok nesvatě požehnáno, ještě se uvidíme.

Závěrem přišel dokončující ritual v podobě opět slovinské bandy – SOMRAK. Nebe už zataženo bylo, půlnoc dovršena již dávno a tma halila celou Modrou Vopici. Do takovéto zčernalé situace nemůže zaznít nic jiného než další porce black metalu. Somrak už i svým názvem (žádnej somrák to není) předznamenávají muzikální zaměření na temný soumračný kov. Zkrátka a dobře, jednalo se o další porci blasfemického black metalu s tajemnou černou aurou. Sál se opět zaplnil černooděnci a všichni netrpělivě vyhlíželi svébytné tóny. Somrak loni vydali vcelku zdařilé dílo, ze kterého hráli poměrně často. Ačkoliv se nejedná o matadory žánru, ostudu mu rozhodně nedělají. Vědí moc dobře, co k blacku patří a jak se má prezentovat. Zvuk se opět záhadným způsobem podařilo nějak vyladit, takže většího mučení uší se již nedostalo. 

Rozhodnutí navštívit tuto akci, které padlo na poslední chvíli, nakonec přineslo své ovoce. Alespoň z mého pohledu. Pořadatelé nejspíš byli zklamaní, neb moc hlav se v klubu neukázalo, a ani dister nebylo mnoho. Prodejní výsledek asi nic moc, ale každý, kdo toho večera dorazil, jistě odcházel s blaženým pocitem ve své zuhelnatělé duši.