Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Boží hod a volyňský Satan Klaus fest jsou dvě synonyma, která k sobě patří už šestnáct let. Návštěvnost akce byla i letos poměrně slušná, za což může jednak tradiční přátelské prostředí a atmosféra a pak kvalitní výběr kapel, čítající pět skupin napříč metalovým světem. Naše posádka vozu značky Citroën, čítající persony čtyři, vkročila do prostoru KD Na Nové něco před sedmou hodinou. V tu chvíli jsem obdržel vstupenku s pořadovým číslem 31 a nutno dodat, že proud lidí natěšených na metalový dýchánek stále nekončil. Koupě piva, pár zdravic se známými a klábosení o muzice byly činnosti, které nám zkrátily čekání na první kapelu.

Kaosquad měli úlohu otvírací kapely, což mi přišlo jako dobrá volba. Štěkavý death / grind, kde druhou kytaru nově hrál Honza Kapák a čtyři dráty třímal Kozel. To jsou muzikanti, kteří jsou zárukou dobrého zážitku a ani ostatní dva kolegové nebyli zrovna pozadu. Svižné rubanice mi však chvilkami přišly přehnaně vyhrocené, ale soudě dle reakce okolí to byl asi jen můj dojem. Nicméně nápady byly fajn, z čehož měli radost všichni milovníci zásadních kapel pro daný žánr jako třeba Carcass. Těm Kaosquad ke konci setu složili poklonu v podobě coveru Reek Of Putrefaction (aspoň doufám, že tipuju dobře).

Honza odložil kytaru a sednul si za bicí, odkud tořil základ hřmotnému zlému death metalu. Podia se totiž zmocnili Impuritum. Na kapele bylo velmi dobře vidět, že domácí půda jim svědčí, ovšem u mne osobně vede jejich vystoupení na letošních Phantoms of Pilsen, byť s menší podporou fans (však tam otvírali sobotní den). Zapálení pro věc bylo jasně cítit jak z kapely, tak z okolních dorazivších. Mrtvolné předení death metalu bylo strhující a večer nabral rychlých otáček.

Dva pánové na podiu zůstali a další tři se obměnili. Jasně, nastoupili Avenger, které zdobila nová tvář na postu kytaristy. Během zvukovky vznikalo několik obav, jak výsledný zvuk dopadne. Ono totiž sladit tympány se zbytkem kapely činí mnohým zvukařům nemalé potíže, což má za důsledek, že nástroj vůbec není slyšet. Naštěstí se tento neduh letos povedlo zažehnat, ačkoliv na úkor kytar, které mi přišly drobátko utopené. Nicméně skladby jsem znal zpaměti, takže jsem v duchu slyšel i to, co možná slyšet ani nebylo. Set byl opět seskládán ze skladeb napříč tvorbou kapely a otvírala jej věc Až do morku kostí. Následovala Před bouří, Radost z beznaděje, srdcová záležitost Vstříc dálkám, rovněž má milovaná Godless a závěr tvořila hymnická Dark Metal. Povedené vystoupení a Honza Kapák tak mohl konečně slézt z podia :)

Po temné hudbě přišla hudba vyhlazovací a divoká. Přišli Lahar. Já mám takový dojem, že už to samo o sobě svědčí o celém popisu koncertu. Bezchybná kadence rychlého thrash metalu s přesahem. Začalo se od podlahy a v nastoleném tempu se nepolevovalo. Právě naopak, čehož důkazem bylo Řecko, kdy se strhla opravdová mela. Samozřejmě se nezapomínalo ani na létání vzduchem. Prostě výživný koncert Lahar se vším, co k němu patří. Jednoznačně nejenergičtější vystoupení večera.

Závěrem tu už byli jen doom metaloví Et Moriemur. Slyšeli jsme jen první dvě věci a museli jsme vyrazit, domů to bylo přece jen daleko. První věc mi nesedla a během ní jsem se spíš přelaďoval na daný žánr. Ovšem druhá Sea Of Trees z letošní úchvatné desky Ex Nihilo In Nihilum už měla účinku daleko uhrančivějšího. Et Moriemur si musím někdy zopakovat a hlavně kompletně.

Cesta domů byla nakonec jedno velké dobrodružství. Čerstvě poletující sníh a námraza zapříčinily v jedné obzvláště příjemné zatáčce hodiny, ze kterých jsme vyvázli sice bez zranění, zato vůz utrpěl nepěkný defekt předního blatníku. Letošní Satan Klaus byl prostě pestrý po všech stránkách.