Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Skeletal Remains

Skeletal Remains

redakce31.5.2015
Pondělní pražský modrovopičí večer dostal pořádný deathmetalový nátěr. Do staroškolských mrtvolných tónů jej vybarvila štafeta k smrti upalujících úderek v čele s americkými Skeletal Remains, kterým směle sekundovali našinci Heaving Earth a další zaoceánská skvadra Morfin.

Naši „vzpinající se zemi“ jsem chtěl vidět, protože na jejich právě vycházející řadovou dvojku jsem slyšel pět jen samou chválu a jiná kapela jejich vokalisty Žlababy, totiž Brutally Deceased, mě nedávno dokázala zaživa odstřelit. No a předloňský debut „kosterních ostatků“ mi za tu krátkou dobu, co jej poslouchám, stačil tak zarůst pod kůži, že jsem si nechtěl nechat ujít příležitost napřímo jej pořádně palicí setřepat. Každá z kapel, a každá jiným, svérázným způsobem, mi dala přesně to, pro co jsem si přišel.

 

HEAVING EARTH válcujou těžkotonážní death metal pobitý a přebroušený zručnými technickými příkrasami. Jejich muzika je na poslech bezedná v objevování nejrůznějších instrumentálních titěrností a tím velmi lákavá. Co chvílí vám zaplete hlavu do zákeřných smyček, aby vás pak dezorientované v přímé zteči zabila. Naživo stejně zákeřná, jak z beden. Zaznělo i několik věcí z nového alba „Denouncing the Holy Throne“ a já ho musel okamžitě mít v kapse. Skoro mě překvapuje, že tahle často až krkolomná muzika na mě tak zabírá. Prsty v tom určitě má majstro Žlababa, vokalista s neobyčejným deathmetalovým charismatem, který i tentokrát dokázal proměnit pódium ve svou klec, z níž se probíjel jak vydrážděné zvíře a svůj zápas na život a především na smrt naplno prožíval. HEAVING EARTH do mě nasekali další návnadu a po tomto si mě ještě víc přitáhli. Pro příště mají záruku, že po nich opět půjdu.

 

Jestli si chcete poslechnout něco nového od legendárních Death čtrnáct let po Chuckově smrti, sáhněte po SKELETAL REMAINS a jejich „Beyond the Flesh“. Tahle kapela je totiž schuldinerovský klon jak prase. A velmi zdravý, nutno podotknout. Trojka hispánských jú es strunbrusičů s bledým bicmenem jako čtvrtým do party jela skrz svůj set jak namydlený blesk skrz řev krvavého probodnutí. Odpalované stoptajmy, cválající hrnutí i tolik typický vokál jakoby z oka vypadly trůnícím smrtkám s číšemi vína. Možná jim chybí originalita, zcela určitě jim ale nechybí metalový zápal a přesvědčení, že takhle je to správně. Ze svého prvotřídního, dva roky starého debutu zahráli i u mě nejdrhnutější „Extirpated Vitality“, „Anthropophagy“ a „Sub-Zero Termination“ a též navnadili na své další album, které by mělo vyjít někdy letos. SKELETAL REMAINS předvedli plnou energií nabitý koncert, při kterém nešlo jinak, než si pořádně po starosvětsku vymlátit hlavu.

 

A že jsem zapomněl na úvodem vystupující MORFIN? Povedená, napěchovaná zahřívačka ve stejném smrtiduchu jako jejich tour kolegové Skeletal Remains. Budu si je pamatovat.

 

Pořádající neonarcis.com (l'inphantile collective) mají hodně široký záběr. Už jsem s nimi zažil ortodoxní hevík a teď i přísežný death metal tvrdého jádra. Vše plně podle mého gusta. Modrovopičí smrtonosný večer stál za to. Navíc, vložit hravě brutální žlababovce mezi zámořskou schuldinerovskou dvojku bylo zatraceně povedeným dramaturgickým tahem.

 


 

Autor RaznAgul je kmenovým redaktorem zinu Mortem. Report prvotně vyšel na autorově facebooku.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 26.5.16 0:17

Ten report mi přijde přísný z podivného úhlu pohledu. Sólstafir jsem viděl tentokrát potřetí (Brno 2009, BA 2011) a tentokrát byla patrná změna nálady, která byla dosud melancholicky zasněná, jak z jiné dimenze a kraloval jí zpěvák, opírající se vždy o mikrofon s flaškou Jacka v druhé ruce dodržující kodex minimální komunikace s publikem. Tentokrát v tom bylo více čistě rockové energie s překvapivě rozpohybovanou kapelou. Je zřejmé, že se Sólstafir posouvají (trochu paradoxně je poslední ótta jejich nejzadumanější album). Snad jediné co mě na to neuvěřitelném večeru mrzelo bylo naprosté opomenutí alba Masterpiece of Bitterness, které považuji za jejich vrchol a kdyby koncepčně sjeli celou tuto desku, tak zemřu slastí. Zbytek byl nelidsky parádní. Hutnej zvuk, ve kterém vynikají jejich typické desetiminutové gradace nedal oddechnout, naopak několik písní bylo ještě protaženo oproti albům. Vokál zpěváka na poslední štaci turné naprosto neselhávající a reakce publika dle mě naprosto akurátní. Sic mě taky překvapilo, že většina audience snad neznala titulní Óttu, takže děkovný vyrvál pokryl sál ještě dříve, než dojel smyčcový epilog, ale například nábožné ticho, o které požádal zpěvák na začátku Rismal mě skutečně příjemně překvapilo. Všeho všudy si myslím, že kapela byla za živé reakce publika vděčná. Závěrem jen si nepamatuji koncert, který by mi zdistribuoval chvílemi takovou hudební katarzi. Byla to neskutečná paráda.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky