Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nedělní seance v Nové Chmelnici nabrala nečekaně kvalitní rozměr. Ačkoliv jsem původně mířil pouze za jedním vystupující, musím uznale pokývnout hlavou i nad tím zbytkem. Slůvko zbytek je však poněkud nevhodné, jelikož všechny kapely onoho večera zasadily do éteru natolik skvělý set, že ani nevím, která z nich byla lepší. No vlastně to vím, ale prozradím to až později.

Upřímně jsem nečekal, že se několik tak skvělých koncertů odehraje v jednom týdnu. Ve čtvrtek mě uchvátil rytmus nelidského a netradičního black metalu Mord’A’Stigmata společně s nezemským burácením Imperial Triumphant, v sobotu zas duši odpálili Gospel Of The Future, na uhel sežehli Ancient Emblem a krví a zvratky potřísnili Undergang. V neděli pak trojlístek vystupujích udeřil opět na rozličná rozpoložení a všechna se setkávala v dokonalosti. Ještě bych rád podepřel pořadatele tím, že velice nápaditě vynechal tuzemský support, jelikož na nedělení večer (předpracovní to čas) ponechal pouze hlavní interprety.

Madder Mortem z Norska sice registruji již nějaký pátek, ale nikdy jsem se do jejich hudby vlastně ani nepokoušel nořit. Nevím proč a po zhlédnutém vystoupení musím konstatovat, že to byla moje chyba. Kapela fungovala v rozmezí šlapavého doom metalu s rychlejším nábojem. Ten občas (zejména hned v prvním songu) dal vzpomenout na poctivý heavy metal, jindy zas (díky zpěvaččině vokálu) zabrousil k břehům avantgardy. Na síle kapele dodával ještě druhý hlas kytaristův, který mi v ty okamžiky svou barvou připomínal vokální řvavé kreace Hansi Kürscheho (Blind Guardian). Díky opravdu pestrému repertoáru, který neváhal vytáhnout ani baladické kousky, jsem se ani na moment nenudil. Barevnost pasáží byla skvělá, výkony umělců úžasné a nálada evidentně pozitivní, a to i přes velmi slabý hlouček lidí pod podiem, kteří se k nějakému ohlasu moc nehrnuli. Občas tyhle kapely mají problém s tím, že jim vůbec nejdou rychlé pasáže, kde ty sypanice prostě smrdí umělostí a klišé bez jiskry ojedinělosti. Ne však Madder Mortem, kteří dokázali být zajímaví ve všech polohách.

Helheim z Norska jsem kdysi sledoval, byla to doba, kdy mě bavily všechny ty viking/pagan black metaly. Jenže pak jsem nějak ustrnul, a to byla taky chyba. Současná tvář skupiny je úžasně posluchačsky vděčná. Jedinečné hrátky kytar kouzlí opravdu skvělou atmosféru, kterou zdobí čisté vokály i ty řvavější. Ihned jsem si vzpomněl, kterak zde před časem úřadovali Primordial a jaká to byla krása. Helheim navíc používají projekci, která v relativně jednoduché a repetetivní grafice podsouvá přítomnému publiku pocity, které dopomohou k lepšímu uvolnění se a proniknutí do jimi zamýšlených hudebních cílů. Pokud se nemýlím, tak se hrálo hlavně z posledních třech alb a byla to plejáda opravdu dechberoucí. Sám sebe jsem musel v duchu lynčovat za to, že jsem dopředu neměl, jak se říká, naposloucháno. Ale i tak jsem si to užil až nečekaně skvěle. Opravdu výjimečný koncert, který v závěru sáhl po starších mnohem svižnějších a vzteklejších kouscích.

Vulture Industries z Norska jsou rozenými kabaretiéry. Hlavně úžasný zpěvák Bjornar, jehož výkon nešel neocenit, už kvůli tomu, jak svým potem v průběhu koncertu ztmavoval odstín své košile, která na samotném konci měla světlých míst sotva třetinu z celé plochy. První song jsem jaksi nedokázal identifikovat, až kapelu podezřívám z napsání nového kusu. Následující skvělé kousky z posledního alba mne ale dostaly okamžitě tam, kam se lze dostat jedině v přítomnosti téhle kapely. Jak As The World Burns, tak Strangers jsou totiž naživo naprosto výtečnými záležitostmi. To, že je Bjornar skvělým frontmanem, se podepisuje na jeho jedinečné komunikaci s publikem. Nejen že to s lidmi umí z pohledu podia, ale on se nebojí vyrazit i přímo k nim dolů, což se stalo v druhé polovině setu, kdy čas strávený na podiu byl mnohem menší než ten pod ním. Neskutečně mě pobavil tím, kterak dokázal bleskově reagovat na vzniklou situaci a udělat parádní šou. Ve skladbě The Hound si totiž povšiml skládacích hliníkových štaflí za závěsem u podia a ihned se jich chopil, aby si vzápětí vyloženě uprostřed sálu postavil vlastní vyhlídkovou věž. Však se hrálo z alba The Tower. Jako ďas pak pobíhal před podiem ze strany na stranu. Když se pak sáhlo po skladbách z prvních dvou alb, která jsou prostě dokonalá, nemohlo přijít nic jiného, než již tradiční vláček. Svým teatrálním krokem zfanatizoval polovinu přítomných a kolem dokola celého sálu se tak utvořil mocný had. Možná si vzpomenete na někdejší vystoupení v Modré Vopici, kdy tento štrůdl lidí pokračoval i ven na dvůr. Zkrátka koncerty Vulture Industries jsou nezapomenutelné a ačkoliv jsem je viděl už asi po páté, pořád mě nepřestanou překvapovat. Nejde jen o tu srandu, ale i o ten prvotřídní hudební přednes, který kapela má. Však kolik kapel hraje takto originální avantgardu?

Nakonec jsem zaplakal nad svou nedostatečnou hotovostí, neboť mimořádně bohatý merchandise doslova lákal ke koupi. A ta usměvavá a pěkná dívčí obsluha… několikrát strhávala můj zrak od podia. Tenhle večer se prostě vydařil i přes poměrně slabou účast.