Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Honzo, zdravím Tě a v souladu s úvodem je první otázka zřejmá - jak všechny ty projekty, práce a spolupráce stíháš?

Ahoj Jirko! Zdravím čtenáře Echoes zinu. Co se týká všelijakýho hostování, je to otázka kvalitního plánování času. Už před pár lety jsem si zavedl diář, kam si na x měsíců dopředu píšu, co jsem komu slíbil a co mě čeká. Já mám různý kooperace rád a pokud je z druhý strany ochota počkat si na moje služby, až budu volnej, není to tak složitý, jak to na první pohled vypadá. Mam vrozenej dar skvělý hudební paměti (zdá se, že na úkor paměti použitelný v běžným životě :-) ), na bicí i kytaru hraju už 22 let a něco mám za sebou. Takže dnes se prakticky nic nemusím učit, jsem schopnej bez dlouhodobý přípravy rovnou nahrávat nebo odehrát koncert a tím se všechno zjednodušuje.

Co se týká kapel, kterejch jsem byl regulérním členem, tak tam je to o poznání horší. Nezáleží na tom, co umíš, pro udržování integrity a sehranosti kapely je nutný aspoň sem tam zkoušet. Před pár lety (2010 až 2011 a začátek roku 2012) jsem byl opravdu postavenej před otázku "co dál?". Studio se mi neskutečně rozjelo, za což jsem samozřejmě svejm zákazníkům vděčnej a mám z toho obrovskou radost. Tou dobou jsem byl maximálně využívanej i jako parťák pro živý hraní. Například v listopadu 2010 jsem měl takový malý soukromý turné - měl jsem, tuším, kolem 15 koncertů s 5 různejma kapelama a do toho 3 malý nahrávání. To už bylo poměrně šílený. Není divu, že postupně začli všichni kolem mě bejt podrážděný, protože jsem ničemu nevěnoval tolik času, kolik by bylo třeba. Následky byly poměrně bolestivý. Dneska už nejsem členem Panychidy, Radiolokátor se díky časový zaneprázdněnosti nejen na mojí straně tak nějak rozpadl pod rukama. Vlastně o všechny stálý kapely kromě Avenger jsem přišel.

Popravdě, HELLSOUNDu už jsem obětoval leccos. Není žádný tajemství, že mám takřka nulovej soukromej život, nahrávání zaplňuje drtivou část mýho času. Pro spoustu lidí je můj styl života těžko pochopitelnej, občas si taky říkám, že jsem cvok :-). Ale mě je ten podivnej koloběh vlastně příjemnej. Zvyknul jsem si na něj tolik, že bych fakt jen nerad měnil. Nikdy jsem se s nahráváním netlačil dopředu reklamou nebo nějakou agresivní taktikou. Silnej zájem o moje služby je jednoznačnej důkaz, že se lidem moje výsledky prostě líbí. Toho si neskutečně vážím a je to pro mě hnací motor do další práce.

Vzpomeneš si ještě na úplné počátky Hellsound studia - kdy a jak to celé začínalo? Ty sám patříš ke zvukařům, kteří se profesi učí za chodu metodou "pokus - omyl", nebo máš za sebou teoretickou průpravu ze školy?

Jsem samouk. Před pár lety jsem nad tím chvíli uvažoval, že bych si možná měl doplnit  odborný vzdělání v oboru, ale dneska už je na to, myslím, pozdě. Přesně, jak říkáš, postupem "pokus - omyl" jsem sbíral zkušenosti jednu po druhý a vypracoval jsem si svůj styl. Upřímně řečeno, nevím, jestli všechno dělám "správně" tak, jak se to vyučuje ve školách, ale o tom to možná i trošku je. Nejsem technik, nepracuju logikou, ale citem, zkrátka, vrtám se v nahrávce, krůček po krůčku ji tříbím tak dlouho, dokud mi nepřijde perfektní. Kolikrát ani sám nevím, jak jsem vlastně dospěl k výsledku :-). Mám svoje návyky, leckterej kolega by je možná označil za zlozvyky, kdo ví, ale můj zvuk si našel na českým trhu svoje místo. To považuju za úspěch, o to víc, že jsem si to vydřel sám kvantem hodin, který jsem u toho prodřepěl.

Co se týká těch začátků.... pamatuju si snad skoro všechno. Začínal jsem s osmistopým kazeťákem YAMAHA MT8X-II a jedním mikrofonem Shure, to už je ale hodně let zpátky, tuším někdy kolem roku 1999. Jako fyzická osoba Jan Kapák - HELLSOUND RECORDING STUDIO figuruju na finančním úřadě od roku 2003. Od roku 2008 mě nahrávání naplno živí, poslední dva tři roky to konečně jakžtakž po finanční stránce dává smysl a vidím jasnou perspektivu do budoucna.

Jak je dobře známo, postavit nahrávací studio "na úrovni" není levná záležitost. Jelikož pocházím z chudý rodiny a nejsem sebevrah, abych se pouštěl do nějakejch nesmyslně vysokejch úvěrů, sbíral jsem vybavení postupně doslova kus po kuse. Hypotéku na barák, v kterým studio sídlí (a kde mám trvalý bydliště), se mi podařilo splatit loni. Upřímně řečeno, docela se s tím dodnes peru a mám toho v plánu ještě hodně co dokoupit a vylepšit. S trochou nadsázky by se dalo říct, že jsem na začátku pořád.

Patříš ke zvukařům, kteří staví do popředí spíš zkušenosti než kvalitní a drahou techniku? Neboli ani s aparátem za statisíce se bez citu a znalostí dobrá práce neudělá? Máš svůj nějaký “wishlist”, co všechno by se dalo v Hellsoundu dokoupit, vylepšit?

Víš, já si myslím, že důležitý je úplně všechno.

Když chceš začít nahrávat, ale nemáš k dispozici moc cajků, nezbejvá ti nic jinýho, než se s tím snažit nějak poprat. Když pleteš "z hovna bič", málokdy to skončí skutečně dobře, ale záleží hlavně na tobě, jak to dopadne a leccos při tom pochytíš. To byl i můj případ. Pronikal jsem do tajů zvučení a techniky pomalu, postupně spolu s věcma, který jsem dokupoval, nebo jak jsem vstřebával cenný rady různě od kolegů a od kapel samotnejch. Taky mi nějakou dobu trvalo, než jsem se naučil slyšet přesně, co je třeba. Rozeznávat rytmus, tóny, barvy, stereoobraz atd.

Když někdo např. zdědí nějaký peníze a pořídí si za ně luxusně vybavený studio, tak proč ne.  Dobrej nápad - kvalitní vybavení je bezesporu správnej krok. Ale stejnak to chvíli potrvá, než se kolega zaběhne a zorientuje se, co a jak funguje. A dám ruku do ohně za to, že bude schopnej dosáhnout dobrejch výstupů stejnak výhradně za předpokladu, že k týhle práci má adekvátní dispozice (citlivej sluch, hudební kreativita a rozhled, přizpůsobivá a hlavně trpělivá povaha atd.). I na dobrým vybavení se daj spáchat neskutečný zvěrstva, samo se prostě nic neudělá a žádnej učenej z nebe nespad.

Ale čím dýl jsem v oboru, tím víc je mi jasný, že opravdu špičkový výsledky se bez kvalitního náčiní neobejdou. V momentě kdy jsem třeba koupil, řekněme, kvalitnější mikrofon než všechny ostatní, který jsem do tý doby vlastnil, byl to docela šok, jak velkej skok to je. Když jsem odhlučnil nahrávací místnost relativně "tak, jak by to mělo bejt", opět jsem zíral, co to udělá. Atd. Zvuk je postavenej na fyzikálních zákonech, který prostě obejít nejdou, kompromis v řetězci vždycky způsobí kompromis na nahrávce. To je bez diskuze.

Ono tyhle dvě věci (vybavení / knowhow) ještě zdaleka nejsou to jediný, na čem záleží. Musíme brát v potaz v neposlední řadě i materiál, kterej se nahrává. Máme tu takový měřítka jako jsou sehranost kapely, aranžmá skladeb, technická zručnost muzikantů (i 3 punkový akordy můžou znít skvěle, když jsou přesvědčivě podaný). Pak tu máme nástrojovku, pokud to „nehraje“ už před zvučením, všechny další kroky jsou dost obtížný a často marný. TOHLE jsou podle mě úplně nejdůležitější věci při nahrávání a jsem v tomto směru čím dál větší puntičkář. Dbám na perfektní vyladění nástrojů a aparatury (pokud sama kapela neví, rád pomůžu), hlídám při natáčení, aby do záznamů neutíkaly nechtěný hráčský chyby, nebo nedomyšlený aranže, snažím se každýho povzbudit k nejlepším výkonům. Každej muzikant je osobnost a jako takovej potřebuje specifickej přístup. Myslím si, že za ta léta jsem se naučil bejt docela přizpůsobivej a prospěšnej. Jsem si vědomej, že enormně důležitá je i příjemná pracovní atmosféra - ta značně ovlivní, zda jsou muzikanti schopný "položit" se do svejch výkonů a zachytit do záznamu všechny kvality a emoce, který chtěj předat. Ono zajímavej zvuk je jedna věc a zajímavá hudební náplň je věc druhá. Snažím se do svejch produkcí dostat co největší dávku od obojího.

Wishlist? Dej mi rozpočet, kolik můžu utratit, a řeknu ti to naprosto přesně :-)) Ne takhle, přecijenom nějakej rok už to dělám a tak bych řekl, že mám v základu všechno, bez čeho se nelze obejít. Samozřejmě leccos ještě pamatuje úplný začátky a teď se pomalu točím dokola a kupuju všechno znova, kvalitativně o level vejš. A tak to bude pravděpodobně pokračovat dlouho :-). Zrovna teď jsem si třeba koupil nový monitory Adam A7X. Hrajou nádherně, to mám vždycky vánoce, když si koupím nějakou hezkou věc :-)

Někde jsem četl, že zvukařina je především o tom, jak správně rozestavit mikrofony. Dá se z toho usoudit, že pokud dobře nesejmeš daný nástroj, tak z toho už nejde udělat něco slušného? A možná poznámka z opačného konce - hodně se dnes mluví o úžasných možnostech následných úprav nahraných stop v počítači, díky čemuž ty nahrávky znějí v podstatě dokonale, ale zase dost nelidsky. Pak dojdeš na koncert té dané kapely, a odcházíš jak zpráskaný pes...

Hmmmm... definuj "něco slušného". Vždycky je to otázka, jaký máš očekávání. V momentě, kdy se  během náběrů udělaj chyby a vznikne z toho špatně ochucenej guláš, kapela často hledá jakýkoliv prostředky, jako to "napravit" a zásahy uvnitř audio programu v PC můžou leccos zachránit a nebo naopak úplně pohřbít, záleží, kdo se v tom vrtá a jestli ví, co dělá.

Pokud se během pořizování náběrů nenapáchaly nějaký opravdu drastický škody (např. nadmíra přeslechů, nebo opravdu sračková kvalita případně nedostatečnej počet mikrofonů,   nebo nějaký nevratný destruktivní zásahy do záznamů), vždycky je hodně cest, kudy se při dalších úpravách vydat a výsledky kupodivu nemusí bejt vůbec špatný. Setkávám se stále častějc s tím, že přemíchávám nahrávky po někom jiným, a většinou z toho nevzniknou až takový tragedie, jak jsem se na první poslech obával. Je ale samozřejmý, že takovej "zachráněnej" výtvor přecijenom bude pokulhávat za nahrávkama, kterejm se ve všech ohledech věnovala maximální péče. To je asi všem jasný.

Tvoje otázka je postavená tak, že pokud kvalitně rozestavíš mikrofony, máš vyhráno, nic dalšího se se záznamem dělat nemusí. V drtivý většině je tohle tvrzení na míle vzdálený od reality. To platí tak možná u jazzu.... možná.... pokud vše opravdu sedne jak má.... Rozestavění mikrofonů je extrémně důležitý, s tím souhlasím. Ale zejména v tvrdejch stylech je pak na náběrech hodně další práce, kdyby už nic jinýho, tak srovnat hlasitosti, panorama, tak nějak celkově ohlídat, aby si nástroje navzájem nelezly do zelí, to jsou základy bez kterejch nehraje dobře nic. A je toho na práci samozřejmě mnohonásobně víc, to by ale vydalo na samostatnej článek.

Stejně tak se nedá apriori říct, že důsledky užití počítačovejch úprav jsou "nelidský". Může to tak dopadnout, ale nemusí. Software je legitimní pracovní nástroj jako cokoliv jinýho. A jako takovej se dá samozřejmě používat vhodně nebo nevhodně. Potíž je v tom, že "co je dobrý a co ne" každej vnímá trošku jinak. Inu potíž... možná, že to je naopak dobře. Aspoň vzniká pestrá paleta nahrávek a každej si najde, co je jeho srdci blízký.

Živá prezentace kapel, to je další velký téma. Není žádný tajemství, že ve studiu se opravdu dá udělat leccos a v důsledku nahrávka může bejt kvalitativně na hony vzdálená od skutečnýho stavu v kapele, a to jak v dobrým, tak i ve špatným slova smyslu. Já osobně se snažím kapele neškodit, ba naopak. Občas jsme postavený před takřka etickej problém, zda "se může" dodatečnou editací upravovat, co muzikant zahrál, aby to znělo líp než ve skutečnosti. Já v tomhle vždycky stojím na straně kapely a prostě a jednoduše plním její přání (bylo by dost divný dělat opak, když mě za to platí). Že to má svoje důsledky a následná živá prezentace může často přinést rozčarování, to je věc druhá, se kterou já už ale nemám moc společnýho. Je vždycky na zvážení každý kapely, co chce na nahrávce mít. Já se snažím vyhovět pomocí všech dostupnejch prostředků a do další práce potom kapele přeju mnoho zdaru a štěstí. Víc moc dělat nemůžu.

Zeptám se i na dnes čím dál více diskutované úpravy masterů typu komprese a clipping, které podle jejich kritiků ničí nahrávku ať už z pohledu ořezání hudebního záznamu, nebo z pohledu změn poměrů mezi jednotlivými nástroji. Ondřej Ježek mi nedávno na tuto otázku odpověděl, že nejhlasitější nahrávky už má za sebou - jak jsi na tom Ty?

Ono i tady bych řekl, že je to otázka očekávání.... záleží, když si něco pustíš, co chceš slyšet. V průběhu uplynulejch desetiletí se událo hodně změn v tom, jak hudba může znít a rozhodně bych netvrdil, že dneska je všechno špatně, nebo naopak, že se všechno začalo kazit až před pár lety. Je to podle mě dost o úhlu pohledu.

Vem si už třeba bustrovanej zvuk kytary, dyť to už je sám o sobě neskutečně destruktivní zásah a brutální komprese s nevratnejma následkama! Řekl bych, že se možná jedná o první cílenej clipping na světě. A vůbec, začaly se stavět čím dál tím hlasitější aparatury jak pro koncerty tak pro domácí poslech.... ruku na srdce, už tady začal trend určitýho masochizmu, že člověku dělá dobře vystavovat se podmínkám, který v přírodě těžko nalezneš.

Nechci se tvářit, že žádnej problém neexistuje. Původní čirá podstata hudby (čili nějaká přírodně vygenerovaná harmonická rezonance) se čím dál víc přetváří a v mnoha případech skutečně znásilňuje. Fakt je, že dneska se necitlivou limitací ničí i spousta nahrávek, u kterejch je to i z mojeho pohledu škoda. Jemná, dynamická hudba by taková měla zůstat i po všech úpravách a je smutný, že se tak často nestane.

Ale já osobně to vnímám tak, že když si pustím nějakou nahrávku, je pro mě rozhodující čistě to, zda se mnou provede něco příjemnýho nebo ne. Když se mi to nelíbí, tak tomu prostě nevěnuju pozornost a basta. Přesně tohle považuju za tolerantní přístup a mam rád, když se tak chovaj i ostatní. Co je hezký a co ne, to je přeci dost o povaze každýho jednotlivce, rozhodně bych nevytvářel tabu a nechal výběr na každým. Jestli někoho baví poslouchat nahrávku rotující míchačky plný šroubů, přehuleno vysoko do červenejch čísel.... nechme mu jeho podivnost :-) I takovýho známýho mám.... hlavně, že je spokojenej haha.

Abych se vrátil zpátky do HELLSOUNDu. Bez mučení přiznávám (ono já jsem na to vlastně celkem i pyšnej :-) ), že jsem se na český zvukařský scéně etabloval poměrně jako "špindíra". Mám rád hlasitý, kolikrát i clippem trošku načatý zvuky. Ono to ale dost souvisí s tím, co nahrávám. Jak už název studia napovídá, vyhledávaj mě hlavně kapely, který chtěj znít extrémně a brutálně. Rád jim plním přání.

Ondřej Ježek je zvukařská ikona a i když jsme spolu nikdy neměli osobně tu čest, jeho slov si vážím. Je možný, že až budu dělat tuhle práci tak dlouho jako on, dospěju k podobnejm závěrům. I když při vši úctě, je taky možný, že ne. Přecijenom děláme každej něco trošku jinýho.

Přistupuješ nějak odlišně k masterům pro gramofonové desky? Nemyslím jen z titulu, že parametry pro desky jsou trochu jinde než pro CDčka, ale z pohledu třeba diskutované dynamiky.

Nu, tady podle všeho asi rezervy mám, jak to vypadá. Popravdě nejsem až takovej vinylovej nadšenec, gramofon jsem si pořídil teprve nedávno a drtivou většinu hudby poslouchám z  PC přes bedny ve studiu, kvalita poslechu mi vyhovuje. Zvuk gramofonový desky je pro mě zatím trošku záhadná oblast, ale pomalu tenhle svět objevuju a docela mě baví. Spešl master pro vynil je zajímavý téma, hodně to teď řešíme třeba s Frantou Štormem nebo Blackiem, dáváme informace a poznatky do kupy a učíme se navzájem. Je ale možná i s podivem, že ačkoliv jsem popravdě do dnešních dnů zvláštní master pro vinyl nějak výrazně nehrotil, ohlasy na vinylový desky, co byly nahraný v HELLSOUNDu, kolikrát nešetří superlativama (Radiolokátor, Lahar, Rapsod, Festa Desperato, Kruger atd atd.... ostatně vím, že tobě se zvuk Morkhimmel nelíbí, ale oni taky celkem dost bodovali). Nějaký základní informace o rytí zvuku do vinylu jsem si kdysi přečetl a vzal jsem si z toho leccos, co aplikuju i na mastery na CD, např. ořez krajních pásem, hloubky pod  300 Hz ve fázi atd. Ale je to zajímavý, určitě se budu snažit načerpat víc erudice :-)).... pokecáme třeba někdy pozdějc, doufejme, že ti toho budu schopen říct víc.

Když narážíš na ty spolupráce, zeptám se na jednu takovou, protože kdybych se nezeptal, kolega v redakci by mi to neodpustil - jak se pracuje s Tomem Kohoutem?

Ono neni moc, co vyprávět. My s Tomášem v kontaktu moc nejsme. Když už se sejdeme, ať už při nahrávání nebo jen tak u Franty na chatě na pivu, vidíme se rádi. Nevím, jaký pikantnosti očekáváš, ale já ti toho moc nabídnout nedokážu. Je jasný, že Necrocock je jenom jeden, je to těžkej originál a kdo ho nezažije na vlastní kůži, lecčemu by možná neuvěřil. Ale já jeho podivnosti neřeším, stejně jako on neřeší ty moje a i když jsme rozdílný typy (vlastně jsme v mnoha ohledech úplně opačný), dokážeme se spolu normálně bavit, pracovat a být si navzájem prospěšní. Mám tu zkušenost, že na Tomovo slovo se dá spolehnout, on by myslím mohl tvrdit totéž. Mě jeho tvorba baví, za ta léta si vypěstoval zvláštní cit pro stavbu harmonií a volbu barev. Kdykoliv se rád účastním, když mě o to požádá.

Je pro Tebe důležitá vzájemná důvěra mezi lidmi? Ať už jde o Tvoje hostování, kapely, které u Tebe nahrávají atp. Dokážeš kapelu i odmítnout, když máš v tomto ohledu pochybnosti?

Důvěra mezi lidmi pro mě samozřejmě důležitá je. Pro koho není.

Pokud se bavíme o tom, co mě živí, je pro mě hlavně klíčový, abych byl důvěryhodnej já pro ostatní. Kdyby kapely nevěřily, že návštěvou HELLSOUNDu získaj to, co očekávaj, byl bych jednoduše v prdeli. Samozřejmě tahle důvěra jen tak nespadne z Marsu a jsem pyšnej na to, že jsem si dokázal vybudovat postavení, kdy poptávka po mejch službách převyšuje reálný kapacity studia.

Já mam svojí práci rád a její  nedílnou součástí je i potkávání stále novejch tváří. Vždycky se s kapelama seznamuju tak, že se snažím se v první řadě věnovat tomu, za co mě platí, a případný sympatie nebo antipatie jdou v prvních momentech stranou. Samozřejmě, nezřídka se stává, že se postupem času zakecáme a kolikrát nestačím zírat, jaký pozoruhodný bytosti poctily moje studio návštěvou.

Abych byl svolnej k nahrávání, potřebuju mít v podstatě jedinou jistotu a sice, že dostanu za svůj výkon zaplaceno. Samozřejmě když se z nahrávání stane šňůra krásně strávenejch dní s partou, se kterou si mám co říct, je to vždycky super. Ale občas i lidi, který mě úplně nesedí, dokážou nahrát něco, z čeho si pak sednu na prdel a je mi ctí sloužit. Jako všude, i tady je to hodně individuální a ničemu se nebráním.

Honzo, poslední otázka na závěr dnešního rozhovoru, která souvisí z mým pocitem, že patříš k lidem, co dělají přesně to, co je baví, co je jejich poslání a co přináší užitek a radost i ostatním. Máš nějakou radu pro ty, co tuhle cestu ještě nenašli a chtěli by?

Řekl bych, že kdo opravdu vážně po něčem touží, ten žádnou radu nepotřebuje, protože už všechno důležitý ví. A i kdyby něco nevěděl nebo neuměl, bude se to postupně dozvídat a učit, to ho ale rozhodně nezastaví. Pravda je totiž taková, že nikdo ti nikdy nic nezaručí,  je to spíš o tom, že  prostě a jednoduše jdeš, kam tě srdce táhne a nějak to dopadne. Alespoň v mým případě to tak bylo, je a bude. HELLSOUND je už teď bez nadsázky splněnej sen a opravdu životní poslání, jinak si to nedokážu vysvětlit, že mě to pořád tak baví. A nic rozhodně nekončí, mám spoustu plánů a snů.

Takže ten pocit máš, myslím, naprosto správně. Sice znáš to, čím víc člověk něco tvrdí, tím míň to občas může bejt pravda :-), i tady jsou nějaký "háčky" a "ALE".... Občas mi trochu vrtá hlavou, abych jednou nelitoval, že jsem vsadil všechno na jednu kartu.... Jak už jsem na začátku zmínil, je to trošku podivínskej život a je otázka jak dlouho mě to ještě bude naplňovat, nebo v horším případě, jak dlouho ještě mi zdraví dovolí tuhle práci dělat. Ale to už bychom řešili, co by, kdyby..... Srát na to. Zatím je to gut. Jsem fakt spokojenej.

Takže dnes vše, díky moc za obsáhlé a řekl bych přínosné informace. Přeju vše dobré do další práce.

Díky za pokec a za výdrž čtenářům, snad ty moje plky nenudily :-)) Mějte se všichni fajn a dělejte, co vás baví. Život je sakra krátkej.....