Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj Sandro, předně Tě poprosím o přiblížení Tebe samotného. Kdo jsi a kam kráčíš?

Abych mohl sám sebe přiblížit, je nutné si udělat nějaký hlubší rozbor. Pokud bych měl o sobě hovořit alespoň okrajově - jsem umělec zabývající se výtvarnou stránkou naší kultury. Hodně jsem se vypracovával skrze kresbu, kde jsem kombinoval nejrůznější techniky. Někdy ty kombinace byly velmi šílené a neobvyklé. Hledal jsem si cesty tam, kam lidská mysl moc nevstupovala, a to i ohledně tématiky. Do svých děl se nebojím vkládat témata okultní, nebo filosoficky obecná. Otázky smrti, podsvětí, lidské animy, zrůdnosti, která je naší neoddělitelnou součástí. Uměním se živím. Pro představu to znamená, že tvořím díla na zakázku pro svou klientelu, nebo prodávám svou volnou tvorbu sběratelům. V tomto i vše podřizuji umění až s mírně fanatickým zapálením a věrností tomuto oboru lidské etapy.

S Tvou osobností je silně spjato členství v infernalismu. Můžeš tento spolek drobátko přiblížit?

Mé členství v infernalismu je s mou osobností spjato, protože jsem infernalismus založil. Tehdy jsem neznal moc termínů, jak svou tvorbu zaškatulkovat, abych o ní mohl vyprávět. Stvořil jsem si tedy pojem infernalismus a rovnou založil stejnojmennou skupinu. Úkolem zde bylo začít sdružovat lidi s uměleckým nadáním a začít je prezentovat. Dodnes tuto funkci infernalismus splňuje.

Nedávno proběhla v klubu Exit-us již šestá Infernalismus party. Zachytil jsi už první ohlasy?

První ohlasy proběhly již během akce. Stačilo sledovat publikum. Další veřejné ohlasy se k nám donesou později s časovou prodlevou několika dnů až týdnů.

Mohl bys přiblížit zákulisí akce?

Přípravy, přípravy, přípravy a práce s prací v jiné práci prolnuta jinou prací.

Dokážeš odhadnout jaký je poměr návštěvníků, kteří přišli na hudbu vs. na umění?

A toto je velmi trefná otázka, se kterou se poslední Infernalismus party potýkala. Zde nám nastává rozkol. Byli jsme zvyklí, že tzv. běžným lidem v České republice umění nic moc neříká. Je to přirozené díky faktu, že umění je záležitost pro vyšší vrstvy, jenže zde je po čtyřiceti letech komunismu fenomén vyšší vrstvy jakousi neohmatanou novinkou. Infernalismus párty pak byla pojítkem s lidmi s malým, nebo žádným zájmem o umění, „pouze“ poslouchajícími hudbu. Chodili jsme a dávali si za úkol v nich tento zájem probouzet, a to jen z osobního dobrého pocitu. Poslední Infernalismus party se nám v tomto ohledu jak vydařila na jedničku, tak zároveň velmi zklamala. Povedlo se nám uspořádat nabušenou akci s pestrým programem, kde nás nezájem publika o umění velmi znechutil – a podle toho se nám odvíjel celý náboj akce a synchronicita. Ještě nikdy jsme tak silně nevnímali dvě vrstvy fanoušků a rozkol mezi nimi.

První, kteří přišli ukojit svůj mentální hlad a zvědavost po umění, a následně primitivní opice mající jen chuť se ožrat a řvát své bezmyšlenkovité žvásty. Sám jsem za dobu svého bytí proflámoval velký čas, ale i opilec může být inteligentní tvor, pokud sám chce. Náš národ si neuvědomuje podstatu umění a jeho nezbytnou úlohu. Je vidět, že jím nejednou opovrhoval, nebo jej považoval za druhořadé. Pohleďme například na celkem jasnou ukázku mentality, pokud mohu narážet na výtvarno - kolik lidí zde u nás spatřuje jako pracnější někde házet lopatou, než malovat! Na poslední Infernalismus party byl zdrcující fanouškovský dopad ve střetnutí dvou druhů publika. První publikum, to tupé, vytváří současný šedý svět a k tomu, aby ho opustili, jim stačí se někde vylít a je jedno, zda-li to bude na koncertě, nebo v hospodě. Druhé publikum naopak není s šedostí naší civilizace plně smířeno a mnoho odpovědí na své vnitřní otázky hledají právě v umění. Těm již alkohol k odpoutání mysli nestačí, jsou poněkud více vyvinutější. Abych ale konečně zodpověděl otázku, zájem o umění versus hudba je neúměrný na úkor umění. Pěkný paradox vzhledem k tomu, že hudba má být sama o sobě formou umění.

Některá díla již mají své vlastníky. V jakých relacích se pohybují ceny Tvých děl, případně jak probíhá proces odkoupení?

Má díla se prodávají za poslední dva roky v relaci desítek tisíc. Rok 2009 a 2010 byl v tisícových relacích a v budoucnu s jistotou vím, že mi cena bude jen narůstat - jak se to děje soustavně již nyní. Mohou za to faktory jak ohledně mé fámy, tak i faktu, že se pouštím do děl, projektů a zakázek, které jsou čím dál tím namáhavější, prestižnější a nemám ochotu polevovat a spokojit se s drobnou prací. Prodej mých děl v tuto chvíli probíhá tak, že je nutné mě přímo oslovit, jak osobně, popřípadě mě nejprve kontaktovat elektronicky. Jsem ve fázi, kdy bych již nyní nejraději žádná svá díla neprodával a mít na to prostředky, skupoval bych si je zpět. Ve výsledku to znamená, že si budoucího vlastníka mého díla rád vybírám, abych měl jistotu, že plod mé práce je v dobrých rukou. V budoucnu mám v plánu experimentovat s prodejem umění skrze aukční síně, ale i zde si nejdříve hodlám udělat přípravu a celé okolí si nejprve prozkoumat. Čím jsem starší, tím více na svá díla pohlížím jak na své děti a z principu se o ně bojím.

Mimo jiné na mne hodně zapůsobil obraz Hlubina. Jak dlouho trvaly práce na tomto díle a jakou techniku jsi využil?

Hlubina je obraz na objednávku profesionální čarodějnice Lindy Ileany Dragonari, která mě požádala, abych tento obraz uzpůsobil k duchovnímu užití. Má sloužit k tomu, aby mysl odpoutával od námi vnímané reality a dostával jí tam na dno, do černoty, do prázdnoty mimo prostor a čas, do hlubiny (Abyssu). Obraz má rozměry 100 x 80 cm a je malován olejem. V obrazu je přítomna směs pavoučích svleček, durmanu a ještě nějakých bylin, které mají rituální význam. Co se týče techniky - olejomalba malovaná jak pastózním způsobem nanášení barvy, tak zároveň lazury. (Jemná vrstva barvy překrývá další a tím vytváří odstín.) Na díle jsem zatím strávil odhadem kolem pěti set hodin a je téměř u konce.

Kdybychom se bavili o vzorech, jaké jsou ty Tvoje? Například na díle Fleshmalism je citelný odkaz H. R. Gigera, nebo se pletu?

Fleshmalism je konkrétně v základu inspirován filmovým snímkem The Thing z roku 1982 a obsesí touhy měnit své maso, kosti, tělesný tvar. Přiřknutím Gigerova vlivu se zde nedivým, vzhledem k příbuznosti lovecraftovského námětu. Jinak ano, mé dětství bylo silně ovlivněno tvorbou H. R. Gigera, a to již od velmi útlého věku. Dostal jsem se k jeho umění dříve, než mi bylo deset let. Vlastně tou dobou jsem se již od něj snažil odpoutat a chtěl si vymyslet něco vlastního. Později jsem si za vzory brával například J. M. W. Turnera, hlavně po technické stránce. Část některých svých mentálních proporcí jsem objevil v Caravaggiovi, také jsem si smutnil nad osudem Rembrandta nebo obdivoval precisnost Bedřicha Havránka. Vzorů mám mnoho, protože si u sebe, co se týče umění, nekladu malé cíle. Mým vzorem se pak stává každý, kdo umí něco lépe než já, a chci to umět také. Tématikou ale asi již navždy skončím u toho, co lze nazvat dekadentním surrealismem, popřípadě mystickým realismem. Já velmi rád používám to kouzelné slovíčko infernalismus.

Ovlivňuje vznik tvých obrazů i hudba? Jsme hudební zine, takže bychom toto téma neměli vynechat. Jaký žánr, případně konkrétního interpreta preferuješ?

Za zrodem mých obrazů stojí hudba předně. U mé tvorby je z 95 % hudba puštěná a pomáhá mi tvořit. Jde o doprovodný a pomocný prostředek, dostat se do toho správného tvůrčího varu v transu. Při Infernalismus párty bylo možné mě vidět tvořit na place při vystoupení kapel. V hudbě jako takové hledám širší škálu podmětu, dle kterých se můj vkus odvíjí. Má jít o jistý druh melancholie, černého naladění, hlubší filosofie, vnitřní poezie, chmurnější podstatu věci. Proto se přikláním k poněkud smysluplnějším odvětvím black metalu, dark ambientu, ale i klasiky.

Zde bych mohl uvést, že jsem poměrně silný fanoušek Attily Csihara, ať se již bude jednat o Mayhem nebo o méně známé projekty, jako je výpomoc v Sunn O))), účinkování v Aborym nebo jeho osobním projektu Void ov Voices. Snadno s úsměvem snesu i téměř neznámou věc Plasma Pool, připomínající mi syntetickou hudbu z počítačových her z první poloviny devadesátých let, doprovázenou jeho vražedným zpěvným masakrem. Vedle Atilly nemám strach se někdy obrátit i k české scéně, konkrétně k Root, kteří zde u nás mají jak své skalní přívržence, tak odpůrce. Když se obrátím zas na klasiku, neslyšel jsem větší depresi a smutek u žádné doom metalové kapely, která by překonala Mozartův Requiem. Zde se metal celkově sice snažil, ale prostě neobstál. Také si tato hudba vzala Mozarta sebou do podsvětí.

Neskrývaně uvádíš, že se věnuješ čarodějnictví. Lidé si totiž pod tímto pojmem představí mnohé. Co je Tvým oborem?

Hmmm, v tomto je to poněkud složitější a jednodušší současně. Nerad bych, aby si mě každý spojoval s pošuky v televizi, kteří ze sebe dělají čaroděje a čarodějnice, aby masturbovali svou osobnost, nebo naškudlili penízky. Co se týká mě a čarodějnictví, jsem do velké míry inspirovaný předkřesťanskými náboženstvími, a co se týká praktik, svou roli hrají karibská náboženství, jež byla dovlečena s otroky. Co vlastně tedy dělám? Krom hmoty pracuji i s duchovní stránkou věcí i sebe samotného. Mám pro vše jednoduchá vysvětlení, termíny a čarodějnictví zde považuji za něco, co dokáže jak pohnout se základy reality, tak zároveň jde o snadno vyvratitelnou měkkou vědu. Oproti jiným duchovním naukám a směrům vidím různé síly, jako nedílnou součást světa. Například oproti křesťanství (které vám například nepodá nic jako definici duše, boha atd.) pracuji se silami přítomnými zde na zemi a ne v nějaké nebeské zadnici. Talent v tomto mám pro práci s duchy, fantomy, přízraky a následně snová praxe, plus ovlivňování synchronicity (tzn. čirou náhodou vám vše vychází).

Kde všude je možné spatřit Tvá díla, když pomineme několikrát zmiňovanou Infernalismus party?

Po výstavách, na mém osobním webu a v soukromých sbírkách. Nejedno z mých děl je v zahraničí u nějaké známější osobnosti. Svého muzea se ale při současném stavu naší země jen tak nedočkám.

Děkuji za rozhovor a přeji do budoucna mnoho úspěchů a zakázek.

Též děkuji. Bylo mi ctí.