Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nikolo, zdravím Tě. „Slovácká epopej“ je venku na gramodesce, nově se vám podařilo nastřádat pomocí crowdfundingu i na CDčko. Kdo přišel s nápadem na využití tohoto způsobu financování? Věřila jsi, že to nakonec dopadne?

O možnosti sponzorování konečnými odběrateli jsem četla někdy v zimě, tehdá by mě ani nenapadlo zkusit to taky, přišlo mi to příliš oficiální a taky trochu marný. Postupně se začal hithit jevit jako jediná cesta, jak na cédéčko naškudlit. Nemám vlastně ani páru o tom, kde berou jiné kapely na produkci CD. Díky mé nerozhodné povaze se etapa od vize po samotné natáčení táhla jak sopel, asi měsíc a půl až dva. Vojenská metoda hned nebo nikdy se vyplatila a video jsme s Beďánkem a Josefem natočili a nastříhali během jednoho nedělního odpoledne. Doteď na něj ale nemůžu koukat, dělá mi obrovský problém v těchto videích účinkovat a ještě je pak sledovat. Možu byt šecko, ale hérečka ne. Zajímalo by mě, jestli si Šafránková pouští Tři oříšky do zblbnutí... Ale napínavé to bylo jak trenky, flinta už už pomaly do žita letěla. Ještě jednou díky všem! Haleluja!

Možná je to jen můj dojem, ale není role muzikanta té herecké trochu podobná? Víš jak - předstoupit před lidi, něco předvádět, čekat, jestli Ti zatleskají nebo Tě vypískají...

Exhibicionismus, to je společný jmenovatel. Herec hraje emoce podle scénáře, zpěvákův projev koresponduje s hudbou a s posluchači, na jejichž zpětnou vazbu reaguje. To bez exhibicionismu a prožitku nejde. V dnešním světě sociálních sítí se může „proslavit” téměř každý, ovšem na jak dlouho? Mě to bez okamžité zpětné vazby nebaví, takže si moc na sebepropagaci prostřednictvím rádobysrandovních videí neujíždím, aktuálně, mé hithit děkovné video sklidilo natolik rozporuplné reakce, že už se mi ani do dalšího nechce. Nevím, zda je to nutný, pak za mnou takhle někdo přijde a řekne, že mě slyšel a že dobrý, já se zeptám kde, a že na internetu, já pak z toho nemám takovou radost, no...

Ráda bych se vyjádřila k jedné věci a sice ke svobodě slova, teď aktuálně řeším těžkou cenzuru, nechtěj mě do radia, protože jsem sprostá. Jestli by to metalisty zajímalo...

Nevím, jestli bych se označil za metalistu, ale určitě by mě to zajímalo :) Kdepak, copak?

Nechtěli Muchu do veřejnoprávního rádia, báli se, že budu zpívat sprostě. Celkem mě to překvapilo. Jednak pro ten názor, že vlastně ani jiný, než sprostý písničky nemám, ale i pro fakt, že se sprostě zpívat nesmí. A to jsem se oháněla písničkou od Chinaski, která graduje vrcholným a minimálně účelným: Kurvo zkurvenáááá!! Jsou to idioti.

Když pomineme ten dvojí metr pro Tebe a pro Chinaski, máš osobně dojem, že vulgární texty patří do veřejnoprávního rádia? A v podstatě obecně - patří vulgarity kamkoliv? Lze je ještě zahrnout do Tebou zmiňované svobody slova, nebo jsme už za hranicí?

Lidi se na sprosťárny chytají. Ty, co se chytají jen na sprosťárny, lze považovat za idioty, ožralí si prozpěvujou a pivo jim žbluňká v břiše do rytmu, ale na jednu stranu to má do sebe něco lidového, kolikrát mám pocit, že vulgarismus lidi spojuje, ale to je dost hrozný tvrzení. Snažím se je do písniček vpasovat jen v případě, že se tam hodí, jak kontextem, tak melodicky, slovo kokot moc znělé není, nicméně robot se krásně rýmuje, navíc na tom spojení něco je...a asi tak nějak to funguje. Asi mi to ale chtě nechtě zůstane - ta, co mluví sprostě. Ať si každý mluví a zpívá jak chce.

Ještě mě ve spojitosti s Tvým hudebním projevem napadá kauza ruské kapely Pussy Riot. Sledovala jsi ji? Jaký je Tvůj pohled na jejich vystoupení a následný soudní proces?

Příliš nevidím do politicko-církevně-politických machinací v Rusku, ale přijde mi to jako další zbytečné zlo, jen protože si holky v kuklách zazpívaly v kostele. Zajímavější mi přišel ten věčný fight Timošenkova vs. Medveděv. Ovšem noviny koupím jednou, dvakrát týdně, mám svých starostí dost...

Vrátím se ještě k vašemu crowdfundingovému projektu, na kterém mě zaujal jeden příspěvek, kterým se zavazujete vytvořit hudbu k filmu. Můžeš k tomu prozradit něco bližšího?

V tomto případě přišla poptávka dříve než nabízená odměna, kterou jsme tam umístili poté, co nás oslovil známý známého Peti Zavadila. Má to být hudba k filmu o zesnulých potápěčích. Ještě jsme nezačali, ale věřím, že to bude zajímavý a jiný, nicméně zatím mě napadá jen: „co se měli co topit kdesi na moři, kokoti, kdo se jim teď postará o ženy, o děti?” :)

Nebude pro Tebe problém tvořit tzv. na objednávku? Z Tvojí tvorby mám totiž pocit, že jde o spontánní a vnitřně silné vyjádření, kdežto teď budeš psát o něčem, co Ti třeba není blízké.

Ne, náhodou je to výzva. Nemusím přece myslet furt jen na sebe :)

„Slovácká epopej” vyšla ještě před CD edicí na gramodesce u Vlada v Piper records. Jak jste na sebe s Vladem narazili? Máš Ty nebo kluci v kapele bližší vztah ke gramodeskám?

Ten vinyl je celý Evženův kšeft, já na to jen kývla. Gramodeska mi nepřijde jako mrtvé medium, jak někteří tvrdí, ba naopak myslím, že je to krásný, ale poněkud nákladnější koníček. Já su ale hrozný máslo, co se týče obchodních záležitostí. Kdykoliv se mám snažit něco „prodat”, chňapne mě jakési předimenzované svědomí za krk, skřípne se mně jazyk a vypadá to asi takto: „Děcka, kdybyste chtěli vinyl, máme ho tady, kupte si ho (chňap) ale nemusíte, ale to je jedno, zdar...” :)

Jak u vás v kapele funguje vzájemná spolupráce, zkoušení, koncertování? Ať už z pohledu toho, že kluci jsou určitě vytížení každý ve svých kapelách, tak z pohledu Tvého osobitého přístupu ke skládání?

No, vzhledem k tomu, že jsme na to už čtyři, nemůžu si dovolit nedělat nic. Je pravda, že hudbou žiju, ale umím si na dlouhou dobu ujet jen na poslechu něčeho „mnohem a tisíckrát lepšího”, než jsem schopna zplodit sama. Nemyslím, že je to ztráta času, ale když nešáhnu na kytaru dýl jak tři dny, začnu mít výčitky. Při skládání písniček je pro mě optimální forma taková, že už jakýsi, ať už třeba stupidní motiv včetně textu stvořím já, kluci dodělají to, čemu se říká hudba s tím, že i do toho přes svou minimální hudební gramotnost ale maximální emočnost zasahuju taky. Pak to jde rychle, oproti způsobu 2, kdy Evžen vymyslí riff a já do toho mám něco jakože vymyslet. Jde to, ale ztotožňuji se s věcí pomaleji. Já s tou písničkou musím být o samotě, vyspat se sní, pohladit ji, seřvat ju, odpustit, věnovat jí čas a pozornost a ztotožnit se...

Dá se usuzovat dle klíče „některé z Tvých písniček mi přijdou ostřejší než jiné” na jejich, řekněme, časovou posloupnost? Vyvíjíš se nějakým způsobem jako textařka, třeba směrem od rebelie k většímu nadhledu?

Momentálně mám trochu komplex z toho, že neskládám. Během léta bylo spousta hraní a koncertů, ani jsme moc nezkoušeli a teď už trávím druhý týden lítáním kolem nového bytu, starostma, školka, koťata, pičoviny… Už si chci konečně sednout a dát do kopy alespoň ty nosné útržky z mého aktuálního bytí. Oněch útržků mám spoustu, jsou to kolikrát jen taková zvolání, či slogany, k písničce to má ještě daleko. Prý si z toho nemám nic dělat, že někdy je člověk prostě tvůrčí, někdy ne, nápad se vyrojí, dřív, či později. Motor mám. A texty, právě protože jsou moje a odvíjí se od toho, co a jak cítím, se určitě vyvíjí, kdoví kam. Přece jen taky pořád rostu, chci napsat něco o stresu, ten je mi teď blízkej. Chci se zavřít do zkušebny, na celej den. Ale kdy, doprdele… takže tak ti to řeknu.

Máš svůj nějaký velký hudební vzor? Nemyslím jen kapelu, kterou jsi poslouchala v pubertě, ale prostě někoho, kdo Tě skutečně posadil na zadek a v té chvíli jsi věděla, že chceš dělat to samé.

Ne :) Konkrétní vzor nemám. Třeba PJ Harvey se mi líbí, ale že bych na ni koukala a říkala si: „Boží, to chcu taky!”, to ne. Jde spíš o emoci, o pocit, který ve mně hudba samotná probouzí a není to ani postavené na exhibicionismu, nemám potřebu se předvádět, ale prožívat. Už jedinkrát jsem to přirovnávala k sexu.

Hezké :) Jinak za sebou máme léto, čas radovánek … takže co Mucha a festivaly?

Byl to nášup. Zpětná a příznivá odezva od lidí má blahodárný i dobíjecí účinek, ale pak vás to na 2 dny zas vyřídí, že byste nejradši jen spali. Je strašně milé, když vám všichni říkají, jak je to skvělý a báječný, ale já už byla místy tak otupělá, že bych se zavřela do stanu s křížovkou. Mám taky víc poloh a teď už například vím, proč tolik rockových hvězd skončilo na koksu nebo heráku. Já začala pařit a jezdit po fesťákách asi ve 13 a myslím, že už můžu s politováním konstatovat, že mám odpařeno. Stará paní Mucha. :)

Jak do toho kolotoče zapadá Tvoje dcera? Nemáš někdy třeba výčitky, že bys ten čas, který věnuješ hraní, mohla věnovat jí?

Na posledním koncertě v Pekárně Johanka pochopila, že maminka zpívá a baví ji to a má to ráda. Dřív si nechtěla připustit důvod té pozornosti, kterou tím na sebe strhávám, ale na tý Pekárně se v ní něco zlomilo. Seděla, poslouchala a doslova zírala. Jsem za to strašně ráda. O náš společný čas ji „okrádám“ už asi od dvou let, protože jsem se musela pěkně ohánět, abysme měli nějaké peníze. Začala jsem tehdy jako finanční poradce :) Je chytrá, ví, že toho musím víc, než ostatní maminky, díky tomu je přizpůsobivá a nedělá hysterku, kdykoli někam musím. Musím ale přiznat, že mě to vždycky zabolí. Tyhle prázdniny strávila víceméně u babiček, díkybohu za ně, a já propásla její první jízdu na kole, první tempa pod vodou, zavazování tkaniček... Kdybych se na všechno ostatní vykašlala, nebyla bych spokojená, to ona ví taky, pořád hledám nějakou rovnováhu, není to prdel. A právě z toho mi mrdá asi nejvíc.

Na závěr se vrátím nazpět k místu, kde sama o sobě tvrdíš, že jsi máslo v obchodních věcech. Máte venku gramodesku i CDčko a je jasný, že je třeba dát světu vědět co a jak. Vžij se do role promotéra a zkus vymyslet něco, co by lidi zaujalo a Tvoji desku si alespoň pustili.

Je fajn vytasit desku v moment nečekaný. Když si někdo říká „proboha, co to je za magorku”, vnutit mu desku a počkat si na názor. Ti, co mě znají, ji bez řečí mít musí, takže těm ji doslova vnutím, spousta z nich si ji taky předplatilo na hithitu. Bohužel ovšem neumím říkat „kup si to, je to to nejlepší, co nám současná česká produkce nabízí”, to ne, možná právě ta neobjektivnost vůči sobě samé ze mě dělá špatného obchodníka. Nedávno jsem ji taky věnovala jako svatební dar nevěstě ... prevence.