Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj Tome, jak se vede? Léto v plném proudu, dovolené, festivaly... Chystáš se někam nebo už máš něco zajímavého za sebou?

Ahoj Jirko, díky za optání. Dovolenou plánuji až v říjnu, takže léto je u mě v plném pracovním proudu, ale zábavy je také dost, jde to.

Úvod rozhovoru snad nemůže být jiný – slavíte 15 let fungovaní kapely, takže přijměte gratulaci! Chystáte se ono výročí zúročit na nějaké oslavě, koncertě pro fanoušky nebo to nijak neřešíte?

Díky za gratulaci. My jsme oslavu měli v únoru tohoto roku. Dali jsme si sólo koncert v Akropoli a pozvali jsme na hostování zpěváky ze spřátelených kapel. Pro fanoušky jsme vyrobili drobné upomínkové předměty. Byl to moc příjemný koncert a děkujeme právě fanouškům za tak dlouhotrvající přízeň.

Konkrétně Ty s Petrem jste v kapele od počátku, dva roky potom se k vám přidal Vojta, takže sestava je kromě basy dost dlouho stejná. Vlastně i ten Maks je v kapele už deset let. Dá se to takhle dlouho vydržet vedle stejných lidí nebo už máš občas ponorku a přemýšlíš o kriminálním činu, kde budeš figurovat Ty, další člen kapely a velký tupý předmět? :-)

No, my vlastně fungujeme přesně v té sestavě, kterou zmiňuješ ve své poslední větě, jen nám tam chybí ten kriminální čin (i když). V kapele jsem tedy já (vím, že se nemá začínat od sebe, dělám to jen z důvodu chronologie, aby se čtenář neztratil), pak další člen – to je právě Petr a no pak tam je „velký“ to je Maks a „tupý předmět“  a to je ... to nechám na čtenářích :-) Ne, vážně, nemáme s tím problém. Zatím jsme se vždycky dokázali dohodnout a věřím, že tomu bude tak i nadále.

Když jste kapelu v roce 1996 zakládali, Tobě bylo 17 a Petrovi 18. Vzpomeneš si ještě, jak to tenkrát bylo?

To si piš, naprosto přesně. Šli jsme s Petrem Semidolím (Krkonoše), bylo asi -17 stupňů, byl to dlouhý výšlap zasněženou krajinou a tam jsme se rozhodli to zkusit. Když jsme kapelu založili, měli jsme všehovšudy k dispozici jednu půjčenou elektrickou kytaru a jednu akustickou se snímačem a drhli jsme na to pecky od Suicidal Tendencies nebo Life of Agony. Snili jsme o věcech, jako je kytarové kombo nebo lampový zesilovač. Kombo jsme si později také půjčili a tahali jsme ho asi kilometr v ruce na každou zkoušku tam a zpět – auto jsme neměli – kdo někdy nesl pořádné kytarové kombo jen pár desítek metrů ví, o čem mluvím. Měli jsme ruce jako vopice:-)

Žánrově se řadíte nejblíže asi k HC, i když je fakt, že těch vlivů by se dalo vystopovat víc. Pravda ale je, že vaši úplně prvotní tvorbu moc neznám. Bylo otázka žánru jasná už od začátku nebo vás to táhlo (a to i třeba v průběhu let) i někam jinam?

Oscilujeme okolo toho HC – bez toho, abych se pouštěl do nekonečné a nesmyslné definice co je a co není true hardcore. Nikdy jsme si ale nestanovili přesnou linii, ze které bychom se nemohli odchýlit. Myslím, že směr a žánr je u nás stanoven souladem podobného cítění muziky nás všech.

Ptám se možná i proto, že z především z dvou posledních alb je slyšet snaha experimentovat – ať už jde o použití mandolíny, vystoupení hostujícího MC Turnera, skladby jako Mandoline King, Jorg Ükuulenn a podobně. Jaké jsou reakce fanoušků na podobné „výlety mimo“ a je to pro vás i možná cesta do budoucna?

Jak kde. Třeba na vyloženě HC festivalu, když vytáhneš ukulele, tak na tebe borci z první řady koukaj jako bacil do lékárny. Přijímají to ale vesměs velmi pozitivně. Lidé vidí, že muzika se nemusí brát vždy smrtelně vážně a uvolní se a skáčou na mandolínu jak diví. Někteří dokonce čekají právě na tyhle písníčky. Neřekl bych ale, že by to byla nějaká cesta do budoucna – právě teď děláme na nové desce a ta se ponese v duchu masakrů a mašlovaček, takže příznivci paroháčů – těšte se!

Když se dívám do vaší historie, máte za sebou nejeden úspěch – 2. místo v Rock made in Gambrinus 2002, 1. místo v hitparádě Poprasku, hudební cena Óčka 2005 a další. Jak se na všechna ta ocenění díváš s odstupem let a které má pro Tebe největší váhu?

Všech si jich moc vážíme, protože odrážejí naprosto zásadní věc a tou je přízeň lidí – fanoušků. Bez nich by nic z toho, co jsi zmínil, nebylo. To má pro nás největší váhu. Jinak za zmínku asi stojí právě vyhlašování cen Óčka – vidím to jako dnes, vyhlašoval to myslím Brichta. Všichni čekali, že to vyhraje Kabát, a když otevřel obálku řekl jen „Ty vole … Status Praesents …“ :-)

Stejně tak máte za sebou předskakování Pro-Pain. Jaký to byl pro vás zážitek a především asi jak moc cenná zkušenost? Dalo by se najít něco, co od té doby děláte jinak, změnilo se ve vás něco v přístupu k vlastní tvorbě, fungování kapely a tak?

Byla to pro nás především srdcovka. Dovršení určité symboliky. Jak Gery Meskil tak Tom Klimchuk jsou bezva chlápci a i ve svém věku prostě drží prim. Co se týče fungovaní kapely, tak tam to žádnou významnou změnu nepřineslo.

Rovněž jste vytvořili oficiální hymnu pro Český pohár ve 4crossu nazvanou proX, která se vyskytla na albu Crematory Country. Má někdo s kapely nějaký bližší vztah k tomuto sportu (celkem živě se mi vybavuje klip ke skladbě Coma Alive z roku 2003, takže nějaký vliv tu asi byl i dříve)?

Určitě. Milujeme adrenalinové sporty všeho druhu. Ta kola byla první oblast, kudy jsme se do světa adrenalinu dostali. Vyrůstali jsme na kolech a snowboardech a je pro nás čest, že můžeme být součástí tohoto světa lidí, kteří neustále svou vlastní pílí a odhodlaností posouvají své hranice. Minulý rok jsme třeba udělali muziku pro Repre team české letecké akrobacie.

Tenhle klip jsem poprvé viděl, mám ten pocit, ve Velké noční hudbě a řekl bych, že od té doby se datuje můj zájem o kapelu jako takovou. Vždycky mě zajímala jedna věc – kdo tam tak neuvěřitelně poguje za tím sklem? Je to hodně krátký střih, ale stojí za to :-)

:-) to je právě velký Maks – hipík s hardcoreovým srdcem a metalovou máničkou

Když už tak projíždíme vaši tvorbu, zeptám se na Kubrt & Bros. DYI Crew, což je „label“, pod kterým vydáváte svoje alba. Počítám, že je to v podstatě samizdat. :-) Nikdy vás nelákalo nechat se kolébat nějakou větší společností?

Ano, je to samizdat. Rádi zajišťujeme všechno sami, nemáme ani externího manažera. Co se nějakého majoru týče, tak nelákalo. Nebo takhle – kdysi jsme zkusili poslat nějaké to cédo do Států nebo do Německa, ale tady v Čechách určitě ne. Rádi jsme si vlastními pány a chceme si udržet autonomii v tom, co a jak budeme dělat a kde budeme hrát a tak.

I přesto se snažíte dát svým fanouškům pěkný sbírkový kousek, aspoň teda těm několika málo, kteří si jej koupí. Balení již zmíněného Crematory Country je dost paráda. Je to taková odměna pro fanoušky nebo si tím děláte radost hlavně sami sobě?

Oboje. Nás to moc baví a věříme, že obal a booklet je součástí CD. Navíc to pro fanoušky přináší nádech něčeho výjimečného, na co si můžou sáhnout. CD v plastových obalech jsou tuny, ale kolik máš doma CD dodaných v bývalém obalu na krém Nivea? :-)

Dívám se na počet otázek a asi budeme pomalu končit, i když dotazů bych měl asi ještě hodně. Na posledním albu Machochistaan (2009) se na konci vyskytla vaše vlastní skladba nazpívaná jinou kapelou – takový cover naruby. Jak jste kapelu Problém objevili a co vás vedlo k tomu ji přidat na desku? Co vlastně znamená název alba Machochistaan?

Kapelu Problém jsme poprvé potakali na při našem koncertování na Slovensku. Jsou prima kluci a duchem stále pankáči – nemyslím tím toulen a číro, ale otevřený přístup k životu – jdou do všeho po hlavě. Nápad přidání jejich verze na CD přišel už pak sám a všichni jsme jednohlasně odsouhlasili, že tam tu skladbu chceme.

Machochistaan je imaginární zem, kdesi za Mongolskem. Vzhledem k tomu, že o nás kdosi napsal, že hrajeme obyčejný macho metal, tak jsme si to přisvojili a Machochistaan je tak naše země. Nikdy jsem tomu člověku vlastně nepoděkoval. Jeho cílem bylo nás urazit nebo něco, ale dopadlo to naopak. Nám se to moc libí a rád bych mu touto cestou dodatečně poděkoval. He

Od zmíněné desky utekly dva roky, takže celkem jasný dotaz na závěr – v jaké fázi je práce na další desce?

Teď na ní zrovna děláme. Přišel zase správný čas a s ním i chuť do práce. Baví nás to a už teď vidíme, že rozhodně budeme mít co nabídnout. Nikam nespěcháme, takže si s novým materiálem pěkně hrajeme. Bude masíčko :-)

A to je vše. Tomáši, díky moc za rozhovor, o víkendu na fesťáčku :-) Ať se daří!

I my děkujeme za rozhovor a muzice ZDAR.