Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pallbearer - Heartless

PallbearerHeartless

Jirka D.13.6.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // Evolve Blues R222 / Sennheiser HD 202
VERDIKT: Pallbearer nadále rostou a zrají a jejich třetí album lze označit za jejich dosavadní tvůrčí vrchol.

Při ohlášení podzimních koncertů Paradise Lost pro naše země jsem skoro dostal chuť se zajít podívat a jak už se mi párkrát stalo, důvodem nebyla ani tak hlavní kapela jako ti, kteří jim budou rozehřívat fanoušky. Pospávajícím ostrovním ikonám budou totiž předskakovat portugalští Sinistro (kolega se o nich zmiňoval ZDE) a hlavně přespolní zaoceánští doomaři Pallbearer, kteří se u nás objevili nějaký ten rok zpátky na Sedmičce v dobré společnosti souputníků Yob.

 

 Pallbearer band

 

Tehdy v kufrech vezli aktuální, v pořadí druhou nahrávku Foundations of Burden vydanou na Profound Lore Records, což bylo logické pokračování vydavatelské spolupráce z debutu Sorrow and Extinction (2012). Třetí deska s sebou nese především částečný přechod k velkovýrobci metalového štěstí - německému Nuclear Blastu - a jakkoliv je to krok svým způsobem logický, pro kapelu a její jméno jednoznačně směrem vpřed, z pohledu osobních sympatií cítím lehké zklamání a něco jako smutek. Naproti tomu muzika Pallbearer by aspoň trochu o smutku být měla, protože k doomu něco takového zkrátka patří. Nebo ne?

 

Zmínil jsem doom a na metalové encyklopedii skutečně doom metal najdete, ale z evropského pohledu na žánr (Anathema, My Dying Bride a právě Paradise Lost) jsou Pallbearer jinde. Voní starobylým metalem, kdy slovo metal bylo ještě v plenkách, mnohdy rozehrávají monumentální a epicky široký rock, nebojí se silných harmonií a hlavně se nebojí zpívat. Vedle toho občas valí těžkotonážní riffy po vzoru stájových kolegů Yob a zpomalují do těžkých depresí. A všechno pěkně pohromadě funguje, zní přirozeně a svým způsobem až pozitivně a nadějně. Takže doom?

 

Klidně doom, ale doom jinak a doom předsudků.

 

Všechno to jiné kolem Pallbearer - řekl bych - báječně shrnuje hned první, Kubrickovsky klipová skladba I Saw the End, která v podstatě zní jak hooodně zpomalený heavy metal. Používá stejné harmonické postupy, kytary hrají jak Iron Maiden na poloviční rychlost, jen ty vokály se nehrabou tak vysoko. Naštěstí. Z muziky Pallbearer prostě vanou staré časy, široká náruč Candlemass a snaha příliš nehledět na pravidla.

 

 

A podle všeho se tahle kombinace líbí, protože kapela evidentně roste. Není to jen o licenci na Nuclear Blastu, stačí se podívat na ediční nabídku aktuální desky, která zájem fanoušků jednoznačně odráží. A to aniž bych chtěl pokládat rovnítko mezi popularitu a kvalitu - to asi cítíte sami, že u Pallbearer je situace poněkud jiná. Takže ano, Heartless JE výtečné album, u něhož MÁ smysl trávit čas.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

kubánec / 15.6.17 9:50odpovědět

Já uctívám "Sorrow and Extinction". Pak už mě to nijak neoslovuje, byť jsem celou "Foundations of Burden" poslouchal celou švédskou dovolenou. :o) Live to bylo dobrý, ale bohužel, YOB měli tenkrát svůj den. To bylo o dva parníky jinde. Ovšem do Brna rád zavítám, myslím, že to je víc než dobrá sestava.

Coornelus / 13.6.17 11:59odpovědět

Ahoj, jsem asi jedninej, kdo podobné kapely a dejme tomu škatulku doom poslouchá, ale tahle kapela mě nikdy nedokázala úplně zaujmout. Nesedí mi vokály, hudebně chvíli jo, pak zas ne... 2x za sebou to nedám ani náhodou. Zmiňovaní YOB jsou v mém měřítku o parník jinde. Ale jak píšu, jsem v tomhle evidentně černá ovce :-) Jinak tu rok po akci s YOB koncertovali znova ato už jako headlineři.

Jirka D. / 13.6.17 18:33odpovědět

Mě ty vokály naopak baví, ale nevnucuju to nikomu :) Další koncert jsem nezachytil, ale to jen ukazuje, jak prostě nestíhám všechno, co bych rád stíhal. No vlastně teď nestíhám skoro nic, ale to je trochu jiná kapitola...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky