|
|
||||||||||
Na metalové encyklopedii má zatím tato devátá deska Saint Vitus nejnižší hodnocení ze všech klasických řadovek, i když je fakt, že usuzovat tak na základě jedné recenze není zrovna vrcholem statistických metod. Navíc to hodnocení je pěkných 75 % a snad nebudu vypadat za mizeru, když napíšu, že na to, co Saint Vitus vyplodili, je to až až.
Cesta od předchozího výborného alba Lillie: F-65 (2012), které lze považovat za takové návratové a těžící z už několik let trvající vlny nostalgie a retro-nálady ve světě hudby, byla dlouhá a co všechno se na ní stalo, se můžeme jen dohadovat. Z těch jasných věcí je třeba zmínit odchod Wina a návrat původního vokalisty a zakládajícího člena kapely Scotta Reagerse. S ním kapela nahrála první dvě desky a pak album Die Healing z roku 1995, a snad nespáchám žádné kacířství tím, že napíšu, že Winův hlas mám raději. Mnohem mnohem raději. Druhá výměna se odehrála na postu baskytary, kde Pat Bruders (mimo jiné Down) nahradil veterána Marka Adamse. Jako pilíř tohoto metalového chrámu dál zůstává stát Dave Chandler, aktuálně šedesátiletý dědek, který byl společně se Saint Vitus prakticky u všeho.
Díky těmto změnám podle mého názoru už nejde mluvit o nějakých starých dobrých Saint Vitus a celé to na mě dělá dojem snahy podojit dobré jméno kapely, dokud je ještě čas. Nové album, které kapela ani nedokázala nějak pojmenovat, tak v podstatě navazuje přesně tam, kde to předchozí skončilo, a místy z něho mám navíc vtíravý pocit, jakoby spíš vyzobávalo to, co se na Lillie už nevešlo. Začátek desky je výborný, resp. je přesně takový, jaký bych čekal, že bude. Kapela hraje svůj standard, kytary brumlají jak malá medvíďata, Reagers tahá výšky tak akorát a první čtyři songy docela zručně vykreslují sabaťáckou sklíčenost, jakou máme rádi. Není v tom žádná komplikace, odpustil bych si jen občasné hlasové hrátky, kdy Reagers působí spíš jako artista, a zkrátil první skladbu, protože na šest a půl minuty tam nápadů teda není. Zvládám i nemastnou neslanou A Prelude to..., protože pokud by zůstalo u toho, že je to jediná podivnost na desce, bylo by to v pohodě.
Na ní totiž navazuje výborná Bloodshed, jejíž drajv jasně dokazuje, že Chandler je kytarovým bohem obdařený člověk a nebýt jeho, všechno by šlo do kopru. Tohle nadšení vydrží ještě následnou 12 Years in the Tomb a pak to všechno spadne s Wormhole přesně tam, kam odkazuje její název. Je to přesně ten typ skladby (společně s Useless), u které si říkáte, že jako bonus někde na limitce dobrý (pro zasmání), ale jako regulérní skladba relativně krátké desky je to sakra málo. Celá druhá půlka alba pak zdařile podkopává dobrý pocit z té první a zodpovědně šumí kamsi do ztracena. Hour Glass je utahaná, nepůvodní a zcela bez invence, i když kroutit zadkem se u ní dá docela dobře. Žabí kvákání v City Park je pak podivnost, která je už druhá v řadě a obhajuje se těžko. Last Breath je těžká a pomalá sabaťárna, kterou mám docela rád a opět za to může Chandlerova kytara, která zhruba v polovině střihne duševně vyšinuté sólo par excellence. Není to mnoho, ale v této fázi poslechu jsem vždycky ve stavu, že i za tak málo jsem vlastně rád.
Nemám osobně rád, když se o nějakém albu mluví ať už z jakékoliv příčiny jako o zbytečném, protože nějaký ten důvod obhajující jeho existenci se vždycky najde. A určitě by se našel i v případě druhého eponymu Saint Vitus. Na druhou stranu ale výsledné dojmy z něj docela věrně korespondují s obalem - takové nevýrazné šedé nic, ze kterého poznáte jen logo a víte, s kým máte tu čest. O čemkoliv dalším si můžete nechat jenom zdát.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Season of Mist
Vydáno:Květen 2019
Žánr:heavy doom metal
Dave Chandler - kytara
Scott Reagers - zpěv
Henry Vasquez - bicí
Pat Bruders - baskytara
1. Remains
2. A Prelude to...
3. Bloodshed
4. 12 Years in the Tomb
5. Wormhole
6. Hour Glass
7. City Park
8. Last Breath
9. Useless
Graveyard
Graveyard
Yes
Relayer
The Warlocks
Skull Worship
Malignant Tumour
The Metallist
Nick Cave and the Bad Seeds
Ghosteen
Automb
Esoterica
Cradle Of Filth
Dusk... And Her Embrace
Naxatras
Naxatras
Rammstein
Zeit
Irkallian Oracle
Apollyon
Job for a Cowboy
Sun Eater
Francouzská náladovka Alcest zveřejnila nový singl s názvem Flamme Jumelle, ke kterému vznikl i videoklip. Skladba se objeví na chystaném albu Les Cha...
26.4.2024Nová deska The Way Forward kapely Black Tusk je aktuálně celá k poslechu, klikejte SEM.
24.4.202417. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24. 5. v Praze (Kasárna Karlín) a den ...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.