Článek: All That Remains // soutěž o lístky

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

All That Remains // soutěž o lístky

Jirka D.7.12.2018

Nějaký čas jsme tu neměli soutěž o lupeny na koncert, ale dnes to změníme. K mání budou dva pro jednoho výherce, který správně odpoví na otázku dole.

Springfieldská kapela All That Remains má za sebou víc než dvacetiletou existenci, jejíž počátky v roce 1998 připomíná už jen vokalista a leader kapely Philip Labonte. Ten se po letošní smrti zakládajícího kytaristy kapely Oli Herberta (44) stal jediným pamětníkem úplných začátků, jakkoliv druhý kytarista Mike Martin a bubeník Jason Costa, známý především ze svého působení u Diecast, táhnou oba kapelní káru víc než deset let.

Rok 2018 byl kromě smrti Oli Herberta ve znamení především nové, v pořadí deváté studiové desky, kterou Herbert ještě stihl nahrát. Album nazvané Victim of the New Disease vyšlo začátkem listopadu na labelu Razor & Tie a pod producentskou taktovkou Nicka Raskulinecze představuje kapelu vracející se ke svým kořenům a metalcorovému zvuku. Vydání zahraničními kritiky oceňovaného alba předcházely tři singly, z nichž ten první - Fuck Love - byl podpořen lyric videem dostupným ZDE.

All That Remains band

A teď už k věci. All That Remains právě tuhle novou desku přivezou do Česka a konkrétně do klubu Rock Café, kde zahrají už ve čtvrtek 13. prosince s Jasonem Richardsonem (Born of Osiris, Chelsea Grin, All Shall Perish a další) jako hostujícím kytaristou. Pro vás tu máme lístky zdarma, přesněji řečeno dva lupeny pro jednoho výherce, který správně odpoví na naši záludnou otázku:

V textu výše jsme záměrně napsali jednu jasnou faktickou chybu - jaká chyba to je?

Vaše odpovědi nám pište na redakční mail ahoj@echoes-zine.cz, a to nejpozději do úterka 11. prosince do 12.00. Pak bude šmitec.

Lístky do soutěže věnovala pořádající agentura Fource Entertainment.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.6.18 9:18

Na Grave Upheaval nemusí mít člověk zálibu v death metalu (já obecně ten žánr nemusím) a přesto ho to album přirazí ke zdi a dostane ho tam, kam chce. Ty záhrobní výdechy, ten pocit, že se neustále něco děje v pozadí, ten přehlučněnej dětskej pláč snad ve třetim songu (fuj!), ta deska je fakt děsivá. Jestli u mě vyvrcholil minulý rok vývoj black metalu novým albem od Throane, tak tenhle rok to jsou pro death metal Grave Upheaval. Potěšila nostalgická zmínka o Musique od Theatre of Tragedy, která byla mojí první kazetou z období, kdy jsem nastoupil na střední a skrze tamní metalisty jsem začal být zasvěcován do toho, že existuje i jiná hudba než System of a Down, Rammstein a Offspring. Ačkoli Raymond, který se neustále cpal k mikrofonu, byl skutečně nesnesitelný, tak hudebně to byla dost bohatá deska, hádám ale že s ní tehdy museli nasrat dost svých fanoušků. Každopádně na památku je dle tohohle alba stále pojmenována moje složka s hudbou.