Článek: All That Remains // soutěž o lístky

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

All That Remains // soutěž o lístky

Jirka D.7.12.2018

Nějaký čas jsme tu neměli soutěž o lupeny na koncert, ale dnes to změníme. K mání budou dva pro jednoho výherce, který správně odpoví na otázku dole.

Springfieldská kapela All That Remains má za sebou víc než dvacetiletou existenci, jejíž počátky v roce 1998 připomíná už jen vokalista a leader kapely Philip Labonte. Ten se po letošní smrti zakládajícího kytaristy kapely Oli Herberta (44) stal jediným pamětníkem úplných začátků, jakkoliv druhý kytarista Mike Martin a bubeník Jason Costa, známý především ze svého působení u Diecast, táhnou oba kapelní káru víc než deset let.

Rok 2018 byl kromě smrti Oli Herberta ve znamení především nové, v pořadí deváté studiové desky, kterou Herbert ještě stihl nahrát. Album nazvané Victim of the New Disease vyšlo začátkem listopadu na labelu Razor & Tie a pod producentskou taktovkou Nicka Raskulinecze představuje kapelu vracející se ke svým kořenům a metalcorovému zvuku. Vydání zahraničními kritiky oceňovaného alba předcházely tři singly, z nichž ten první - Fuck Love - byl podpořen lyric videem dostupným ZDE.

All That Remains band

A teď už k věci. All That Remains právě tuhle novou desku přivezou do Česka a konkrétně do klubu Rock Café, kde zahrají už ve čtvrtek 13. prosince s Jasonem Richardsonem (Born of Osiris, Chelsea Grin, All Shall Perish a další) jako hostujícím kytaristou. Pro vás tu máme lístky zdarma, přesněji řečeno dva lupeny pro jednoho výherce, který správně odpoví na naši záludnou otázku:

V textu výše jsme záměrně napsali jednu jasnou faktickou chybu - jaká chyba to je?

Vaše odpovědi nám pište na redakční mail ahoj@echoes-zine.cz, a to nejpozději do úterka 11. prosince do 12.00. Pak bude šmitec.

Lístky do soutěže věnovala pořádající agentura Fource Entertainment.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 27.2.20 13:51

Vezmu to velice zkratkovitě přes hodnoty DR z MP3 / 320kbps. Vím, není to úplně směrodatný, ale i tak dostatečně vypovídající. Zde se kapela posunula na průměr šest. Na Budhovi jsou dvě skladby, který jsou na hodnotě pět a jde to slyšet, že tam něco hraje ještě míň, respektive víc. To, že kapela přešla z totálně přebuzený produkce (DR 3 a 4) trpící naprosto všemi nešvary proti kterým loudness war jde, na něco relativně poslouchatelnýho bych asi neprezentoval jako nějaký prozření v rámci loudness war nebo obecně v rámci jakékoliv „dynamiky“ zvuku v rámci metalu, protože ta nahrávka stále stojí na opačný straně spektra. Momentálně je trend takovej, že dost nahrávek je na DR 7 (už i Rutan si dal, zdá se, říct). Takže v rámci atmosferickýho metalu je DR 6 stále „krásně“ ořízlá nahrávka, která není přebuzená za hranici poslouchatelnosti. Mně osobně by třeba zajímalo, jak se kapela poučila směrem k vinylovému vydání. Spousta lidí to nepozná, nedocení, ale to si myslím, že je druhořadá věc a na jinou diskuzi. Ohledně dynamiky. Nový Ad Nauseam bude nahrávka, kde se o nějaké dynamice a přirozeném zvuku půjde bavit. Ale třeba i "raw master by Trey" posledních Morbid Angel je vlastně velice povedená věc.