Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Možná se to nezdá, ale dnešní díl bude prostoupen silným odérem kacířství. Po absolvenci čtení a poslechu uvedených materiálů zajisté zahoří touha boření odlišných ideálů. I proto byla vybrána lokace již dehonestovaná, rozvalená, avšak ukrývající jistou krásu. Není třeba na nic čekat, biče již sviští vzduchem. Vyslechněme jejich rány.

Häxenzijrkell
Portal

2024
Německo
MA / BC

Pro fanoušky: Urfaust, Wolvennest, Deinonychus

Pravda, nejde o suverénně novou či neznámou kapelu, přesto cítím potřebu ji vypíchnout a zmínit se o ní alespoň touto formou. Jejich hudba mi přijde totiž dostatečně liturgická na to, aby se ocitla právě zde – v Kapli bez určení příslušnosti vyznání. Je to odraz rozjímání, uklidnění a soustředění. Hudba, kterou tahle kapela z těžko vyslovitelným a snad i zapamatovatelným jménem tvoří, je totiž přímo úměrná uvedeným atributům. Je to sice black metal, ale pomalý, volnější a přesto náležitě nazlobený a se správnou náladou a tendencí podmanit si posluchače. Vleče se to i přes fakt, že je deska dlouhá nějakou klasickou třičtvrtě hodinku. Ten poslech se zdá být delší. Ale nemyslím si, že by se dostavil pocit nudy nebo nějaké rozplizlosti. Je to solidní a ve své podstatě povzbuzující poslech. Má to všechno, co od takového způsobu zacházení s black metalem očekávám. Takže pokud se vaše sluchovody dosud nesetkaly s tímto pojmem, směle do toho.

Morbid Invocation
Opus I

2024
Německo
MA 

Pro fanoušky: Diocletian, Weregoat, Void Meditation Cult

Jeden by řekl, že jde o takový ten war metal. Minimálně hudebně si s takto laděnými a řazenými spolky nic nezadá. Já v tom však vidím onu špinavost blasfemie a estetiku zla. Jsou to kýčovitě klišovitá slůvka, vím o tom, ale přijde mi docela přiléhavé je v tomto případě využít. Na první dobrou je to prostě zlovolný bordel a lomoz bez záchytných bodů, které by i Adam Ondra měl patrně potíže udolat, ale ten, který se nevzdává, bude odměněn hloubkou a intenzitou oné propasti. Hanebné pustošení melodií a pokusů o harmonické souznění nástrojů je takticky vedeno militantní rétorikou a frontová linie nezaznamenává ztráty. Buldozerové klestění černotou džungle však má opěrná místa, která zaseknou pocity uznání a návrat k poslechu je tímto zajištěn. Má to svoje bludné kořeny, ale myslím si, že tlak a síla nyní vítězí na plné čáře a decimování jede takříkajc přes mrtvoly. Jste-li podobnému válcování naladěni, pak by se zklamání nemělo dostavit.

Wrathprayer
Enkoimeterion

2024
Chile
MA / BC

Pro fanoušky: Morbosidad, Profanatica, Nunslaughter

Velice podobně bych mohl hovořit i o téhle kapele. Tady však více do hudby promlouvá země původu a ve srovnání s předchozím dílem tak najdeme zajímavě odlišné chápání ultrazlého black metalu. Je to vesměs zaměnitelný rambajz, ale pěstěné ucho podobnými výbuchy jistě sezná nějaké ty rozdíly ve způsobu nakládání s atmosférou, konstrukcí skladeb a obecného zápalu uchopeného z jiných směrů. Jihoamerický element tu žhne, a ačkoliv je to možná jen moje nějaká podprahová domněnka a vymyšlená báje, já tu prostě cítím toho ducha dávné minulosti tamějšího etnika. Takže je to taky solidní vyplachovák, ale s takovým podtónem cizokrajné kultury. Přesto je tu řada tupých a chtěně primitivních dějství, které však plní účel jasného nekompromisního cítění a buřičství rebelujícího ataku. Na první rande asi nevhodný podkres, přesto může otevřít diskusi, či jiná stavidla sebepoznání.

Starokatolický kostel

Jsme v Děčíně na šibeničním/popravčím vrchu, kde najdeme ruinu kostela a vyhlídkový altán. Jak poetické…

Patrně napoprvé zarazí název kostela, který není primárně nikomu zasvěcen a nazývá se zvláštním přídomkem „starokatolický“. Navzdory názvu jde totiž o poměrně mladou stavbu, jejíž výstavba se datuje rokem 1934. Samotná Starokatolická církev je však o trochu starší. V roce 1868 započal První vatikánský koncil, jehož výsledkem byla (mimo jiné) tzv. papežská neomylnost. S tímto dogmatem nesouhlasilo několik příslušníků, kteří tak dali vzniknout právě Starokatolické církvi, čímž se oddělili od církve Katolické. Podobně jako pravoslavné církve. Drobné střípky a lokální alternace jsou však známi ještě z dřívějších dob, ovšem globálně ke štěpení došlo právě po onom koncilu. Není divu, že se fragment starokatolictví dostal i do Čech. Starokatolická farnost však budovu dlouho nevlastnila. Do dějin zasáhla druhá světová válka a když v roce 1945 došlo k odsunu Němců (a tím pádem i úbytku příslušníků dané církve), připadl svatostánek československým husitům. Ti jej v roce 1958 zapůjčili pravoslavné církvi. To proto, že se zdejší oblast osidlovala novými lidmi zejména ze Sovětského svazu. Však podobné osudy zná každý, který rozumí slůvku Sudety, či z nich pochází. Později (od roku 1976) objekt využívalo Okresní muzeum v Děčíně, které se zasloužilo i o opravu střechy. Zřídili zde depozitář lidového nábytku, avšak kvůli opakovaným loupežím od tohoto užití odstoupili. Další dějiny hovoří o dvou mladících, kteří kostel 17. září 1989 zapálili. Fatální požár téměř vše zničil. O rok později tak ruinu dostala zpět církev, tentokrát opět starokatolická. Ta ovšem nesehnala dostatek prostředků k jeho opravě, a tak dílčím způsobem udržuje ruinu ve stavu jakž takž zachovalém. V roce 2008 dochází k prodeji jistému Jaroslavu Hroudovi, který jej kupuje do vlastnictví jeho firmy Good Times patřící do konceptu společnosti Debt Collectors.

Zajímavostí této lokace je ještě vyhlídkový altán (gloriet) se sochou Bohemie. Ten zde údajně vytvořil architekt Carl Wilhelm Christian von Doderer roku 1866. Jde o pozoruhodné místo s úžasnou atmosférou, ale blízkost ruiny a všeobecný binec utváří podivně smíšené pocity. Ale toto místo je jen drobným střípkem celé plejády drobných i větších turistických cílů (nejen) města Děčín.

Fotografie jsem pořídil 27. října 2024