Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

S podzimem přichází melancholie a proto hned první kapela v dnešní kapli bude taková zasněná. Ale aby nás nepřepadla depka, tak další dvě budou už rozervávající. Vážně řádné blasfemické peklo, kterého není nikdy dost. Černou mši pak zakončíme v nějaké sakrální pastoušce.

Kalmankantaja
Viimeinen Virsi II: Sairaan Sielun Sanat

2020
Finsko
MA / BC

Pro fanoušky: Trist, Nargaroth, Temnovrat

Tahle kapela není pro mnohé zaryté uctívače černého kovu žádným překvapením. Osobně mi však zatím nestála za velkou zmínku a co si budeme povídat, ani za poslech, za což mohou především poněkud nezáživné obaly (tedy s výjimkou období let 2013 – 2014). Jen pro úplnost uvedu, že se tu bavíme o velkých tzv. dlouhohrajících deskách. Ty menší kousky u téhle kapely fakt nesleduju. Však se stačí podívat, že těch klasických řadových alb je za deset let fungování devatenáct. Ano, fakt tolik. Ale čert vem nějakou historii, teď se tu chci rozplývat nad albem, jehož krásný název ve finštině si můžete přečíst výše. Jo, jsem línej to přepisovat, a dokonce si to i zapamatovat. Ale k věci – slíbil jsem melancholii, tak si o tom něco povíme. Tahle nahrávka má totiž „jen“ tři skladby, což zároveň svědčí i o tom, jak dlouhé jsou. Takže všechny mají kolem deseti minut a plynou ve stejném tempu a náladě. Střední rychlost, která předává prostor především výborné hře kytar a jejich typicky blackovému riffování. Ta nálada přímo vybízí k tomu, aby si to člověk dal do sluchátek a vyrazil na samotářskou túru po hustých lesích. Současné mlhy poslech dokonale podtrhnou. Fakt krásně snivý kousek.

---

Lamp Of Murmuur
Heir Of Ecliptical Romanticism

2020
USA
MA / BC

Pro fanoušky: Nhaavah, Darkthrone (staří, ikoničtí), Satanic Warmaster

Nevím, jak to uvést jinak, než obyčejným doznáním, že z téhle desky jsem si sednul na prdel. Dokonce jsem si jí přehrával tak často, že jsem až zapomněl vybírat a naslouchat další připravený materiál. Možná se to po prvním poslechu tak jevit nebude, ale ta energie tam je. Zvuk možná každému vonět nebude, ale v tom je právě to kouzlo. Špinavá a neučesaná produkce dokonale skrývá i ty klávesy, které tam někde v pozadí podmalovávají jednotlivé linky. Největší parádou ale stejně jsou kytarové melodie a vyhrávky. V jedné skladbě se toho střídá tolik, co by jiným čerchmantům vystačilo takřka na celé album. Opravdový balzám je pak celková stylizace do toho svérázného black metalu v té nejprostší podstatě. No zkrátka výtečný zážitek. Obratem jdu lovit originál.

---

Azazel
Aegrum Satanas Tecum

2021
Finsko
MA / BC

Pro fanoušky: Bahratal, Carpathian Forest, Abhorer

A zase zpátky do Finska. Tahle země to s tím blackem prostě umí. Azazel už vaše sluchovody možná taky jednou potrápili, ale aktuálně o nich nebylo šest let prakticky slyšet. Ostatně drobná zmínka už na Echoes padla. Nové dílo je pořád stejně dobrá prasárna, jako to už bylo posledně. Žádný velký gesta, žádná zbytečná onanie po technické stránce, takže jen lomoz a divoký element. Živočišná injekce, která navrací posluchače do primordiálních dob a ten tak v poblouznění hledá únik ve skotačení po skalách a za nocí huláká na měsíční svit, aby zapudil dobráky jdoucí zažehnout svíčku na blízký hřbitov, kde se v kolumbáriu popelí předkové a jiní příbuzní. Tenhle maniakální manifest však vytrhne úctu z těla a než bys řekl švec, tak cákáš sperma na sochu anděla. No, možná ty účinky budou zabírat na každého jinak, ale já jakožto oddaný černokněžník to cítím zrovna takhle.

A pokud té špinavé blackové lávy není pořád dost, tak přihodím ještě pár drobností:
Diabolical Fullmoon – The Pagan Wolves Will Rise Again / ukázka
Commander Agares – Legions Of Descending Twilight / ukázka
Múspellsheimr – Ave Mund-Spilli / ukázka

Špitální kostelík sv. Jana Evangelisty

Na přelomu patnáctého a šestnáctého století nechává zakladatel švihovského hradu Půta Švihovský předělat do gotického stylu blízký kostel, jež se nacházel v areálu zdejšího špitálu. Ten zde stál někdy od první poloviny století čtrnáctého. Z tohoto souboru budov je však kostelík posledním pozůstatkem, který v současnosti můžeme uzřít. Josef II. totiž konkrétně tuto budovu ruší a nechává ji přestavět v objekt určený k běžnému bydlení. Ostatně k tomuto účelu slouží barák dodnes a nebýt charakteristických kostelních prvků v architektuře, asi bychom takový osud vůbec neodhadli. Z dnešního pohledu jde o úsměvnou anomálii a správné využití nemovitosti, která by jinak chátrala, nebo se v ní děly nějaké podivné sodomie. Tak se tu stavte a třeba vás paní domácí pozve na kafe. Ovšem je jasné, že hlavním středobodem pozornosti této lokality zůstane především samotný hrad Švihov. Mohu ještě poukázat na kostel sv. Jiljí se hřbitovem, který nese znaky románského slohu, což svědčí o faktu, že jde o prastarý prostor se zajímavými detaily, jakou je třeba vnitřní tribuna pro majitele tvrze. Neposednému turistovi určitě padne do oka i blízký židovský hřbitov.

Fotografie jsem pořídil 27. 10. 2021