Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nejdřív se mi v hlavě zrodil záměr ujasnit si, jakže to vlastně s tím digipakem bylo a je, udělat si jasno v tak ošemetných otázkách, kolikže panelů vlastně ten který výtvor má, nebo zda se vůbec má správě psát digipak nebo digipack. Byla v tom opět moje zvědavost a až následně jsem si říkal, že by byla vpravdě škoda nepodělit se o získané informace s vámi. Ať už jste sběratelé podobných plodů hudebního průmyslu nebo „jen“ fanoušci muziky bez podobné fetiš úchylky – snad vás následující nedlouhý článek zaujme. Pokud v někom vzbudím pocit, že i grafika a provedení CD celkově má svou důležitou a neopomenutelnou úlohu ve výsledném dojmu, pak bude jenom dobře.

Když jsem přemýšlel, kde začít s pátráním o historii digipaku, první myšlenka byla jasná a tak jsem se zaskočil podívat na wikipedii. Nevím, jaký máte názor na tuto databázi lidových mouder, ale je potřeba mít na paměti, že do ní může přidávat svoje rozumy skoro každý, a tak informace v ní obsažené odrážejí průměrnost lidstva jako takového. Určitě to není odborná literatura, kterou se hodí citovat v diplomové práci, nehledě pak k tomu, že ona průměrnost národů poslední dobou klesá bez většího zájmu odpovědných činitelů. Nicméně dají se na ní najít zajímavé odkazy na podstatně erudovanější zdroje a jeden takový jsem taky našel – přesněji řečeno odkaz na patent Spojených států číslo 4 709 812 z roku 1987 ZDE . To už by něco bylo a tak stačilo použít tiskárnu v práci a těch pár stránek hustě psaného textu a několika obrázků hodit na papír.

Příklad digipaku uvedený v patentu 4 709 812 z roku 1987

Čtení je to pravda dost nezáživné a řekl bych americky blbuvzdorné, takže vás nebudu zdržovat nějakými podrobnostmi. Každopádně jsem v tomto dokumentu nezjistil, jakže se vlastně slovo digipak píše, jestli na konci s „k“, a nebo s „ck“. V celém textu se mluví pouze o Compact disc package. A tak jsem hledal dál a dostal jsem se až ke společnosti Oasis CD se sídlem ve Washingtonu a New Yorku na Manhattonu, která se výrobou těchto hraček zabývá ve velkém. Na jejich stránkách www.oasiscd.com se mluví výhradně o digipaku bez „c“, takže přijímám tento model s menším otazníkem nedůvěry. Jinak se na nich dají najít i další zajímavé informace, takže doporučuju navštívit. Pro jistotu jsem jim ještě naspal jeden krátký (jako vždy) e.mail s několika zvídavými otázkami, ale vys...li se na mě.

Další okruh zájmu je konstrukce digipaku samotná, která zabere zbytek dnešního článku. Jednoduše řečeno, digipak se skládá z papírového obalu a plastového vnitřku k uchycení jednoho či více CD (tzv. tray). Celá věda je potom v množství papírového kartonu použitého na ten který výtvor a umístění středu tray (pak samozřejmě přiložení nebo absence bookletu). Vnější papírový obdélník má zpravidla rozměry 12,5 x 14 cm (v originále samozřejmě v palcích 4,9 x 5,5 – dle výše uvedeného patentu) a pro potřeby grafiky poskytuje dva panely – přední a zadní. Počítání těchto panelů v rámci jednoho digipaku je proto v sudých číslech a běžně se setkáte se 4-, 6- a 8-panelovým digipakem. Tento způsob počítání uvažuje tu situaci, že vnitřní tray je z čirého plastu a tudíž je i plocha pod ním schopná nést nějakou grafickou práci. V případě, že bude tray černý, bude číslování sníženo o jeden panel a v tomto případě dojdeme ke shodě s US patentem, který uvádí číslování právě v lichých číslech.

Teorie by dnes bylo víc než dost, jdeme se podívat na nějaké příklady. A vezmeme to postupně, začneme u digipaků čtyřpanelových, u kterých se zastavíme trochu podrobněji, vysvětlíme si vše potřebné a dál už to bude jen variace na dané téma. Nejjednodušší a dle mého nejsmutnější varianta je čtyřpanel bez bookletu. V podstatě jde o vrchol diletantismu, který boří veškerá očekávání toho, že digipak je „cosi navíc“, balení jakostnější než klasický jewell box. Nerad bych se navážel do české produkce, ale nějakou shodou okolností mám podobné kousky právě a pouze od českých vydavatelů. Jako ukázka budiž použita poslední deska Earthlinked české party FDK, která ač hudebně skvostná, obal je tragédie o čtyřech dějstvích. K tomu není asi co dodávat, prostě smutný případ. O něco lepší variantou je podobné dílko ovšem s přiloženým bookletem, který může být zasunut zboku do neslepených panelů a nebo zevnitř do přichystaného výřezu, K ilustraci prvně zmíněného řešení nacházím ve sbírce například vynikající desku The dreadful hours od My Dying Bride, druhé zmíněné řešení budiž doloženo reedicí alba Kauan finských Tenhi. Všechny tyto uvedené varianty mohou mít potom umístěn tray na levé, a nebo pravé straně a tak by se výsledek dal nazvat „right tray 4-panel digipak“ či „left tray 4-panel digipak“. Klasika je samozřejmě pravostranná, ale našel jsem ve sbírce i jeden kousek otočený doleva a jedná se o desku Mezmerize od System Of A Down. Čistě teoreticky může existovat i varianta s dvěma CD, ale zatím jsem se s něčím podobným nesetkal.

Ukázky 4-panelového digipaku: FDK – Earthlinked a Tenhi – Kauan

Ukázky 4-panelového digipaku: My Dying Bride – The dreadfull hours a System Of A Down - Mezmerize

Digipak šestipanelový je nejčastější řešení a ve sbírce jich mám s velkou převahou nad ostatními nejvíc. Osobně jej považuju za standard, a kdyby bylo po mém, do nižších počtů bych se vůbec nepouštěl. Rozdělení a typy jsou zcela analogické s předchozím ujednáním. Všechny varianty mohou být s bookletem a nebo bez něj, booklet se vkládá zboku (a to jak zleva tak i zprava) nebo zevnitř do výřezu (poměrně málo časté řešení) a tray pro uchycení CD nám může putovat z pravého panelu do středního (nejběžnější) a pravděpodobně i do panelu levého, ale něco podobného jsem ještě neviděl. Výjimkou není ani řešení pro dvě CD, které se zpravidla řeší polohou CD vlevo a vpravo, booklet (je-li obsažen) bývá uprostřed. No a jdeme si ukázat nějaké příklady. Ukázkou bezbookletového right tray šestipanelu může být album Subtopia od řeckých Fields Of Locust, případně i center tray v podání Jääportit a jejich desky Voimasuo. Bookletové varianty jsou samozřejmě o poznání zajímavější, jako příklad s jedním diskem uvedu dvě dílka – album Avoid the light od německých Long Distance Calling (vůbec jeden z nejkrásnějších digipaků, jaký mám ve sbírce) a potom album Riot act od Pearl Jam (tahle kapela a jejich nejen digipaky by ovšem vydaly na samostatný článek). Z tábora dvou diskových šestipanelů vytáhnu třebas The fragile od Nine Inch Nails.

Ukázky 6-panelového digipaku: Fields Of Locust – Subtopia a Jääportit - Voimasuo

Ukázky 6-panelového digipaku: Long Distance Calling – Avoid the light, Pearl Jam – Riot act a Nine Inch Nails – The fragile

A jdeme do finále, čeká nás už jen osmipanelová záležitost, se kterou jsem se ovšem ještě moc nesetkal a doma jich mám opravdu málo. Samozřejmě platí všechna dosavadní ujednání o bookletech, poloze tray a počtu CD. Asi není již moc co vymýšlet, varianty se stále opakují. rovnou proto přejděme k příkladům, v rámci kterých uvedu bezbookletový 8-panelový digipak projektu Thy Catafalque a jeho desky Róka hasa rádió a potom variantu s bookletem a dvěma CD, ve které vyšla kompilace Lost dogs dnes již jednou zmíněných Pearl Jam.

Ukázky 8-panelového digipaku: Thy Catafalque – Róka hasa rádió a Pearl Jam – Lost dogs

A jsme na konci dnešního článku. Co dodat závěrem? Snad jen, že jsme se probírali těmi standardními řešeními a že jako v každém jiném oboru lidské činnosti se meze fantasii nekladou a tak se zcela jistě setkáte i s variantami mírně odlišnými a originálními. Možná i na ně někdy v budoucnu dojde. Podobné, dnes zmíněné digipaky vycházejí zpravidla jako „o něco lepší“ varianta ke klasickému jewell boxu, různé speciální a sběratelské edice s figurkou Vikinga a amuletem nechávám úplně stranou. Jako zcela liché beru argumenty typu „digipak se snadněji poškodí“ kvůli svému papírovému obalu. Nevím, jak se ke svým CD chováte vy, ale při běžném uložení v polici a prohlížení při poslechu nic podobného nehrozí. Podobně bych tu mohl vrtat do již zmíněného 4-panelu bez bookletu, což je pro mě řešení, kterému se snažím vyhnout a které rozhodně popírá pravděpodobně nepsanou tezi o vyšším standardu. Různí vykukové jsou holt všude.