Článek: Nedělní poslech 12

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 12

Victimer9.10.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Setentia a její album "Darkness Transcend".

Dnes se vypravíme opravdu daleko. Nový Zéland není zrovna destinací, kam by většina z nás létala léto co léto za nevšedním zážitkem, ale dnes se tam přesto podíváme. Ta dálka se v tomto případě stoprocentně vyplatí. Spolu s kapelou Setentia zdoláme nejeden horský masív, překonáme nesnáze rozbouřené řeky a dost času strávíme také pod zemí. Od kapely, která holduje technicky vybavenému death metalu, jehož ostré hrany co chvíli smáčí v ambientním roztoku a prakticky neustále se pohybuje v příšeří, jsou výpravy pod povrch logickou nutností.

Abychom si tohle šíření temnoty více přiblížili, jako vhodnou a zásadní berličku je dobré využít příspěvků oslavovaných Ulcerate, ke kterým mají Setentia velmi blízko. A příliš daleko to není ani k sousedům Gorguts, nebo přespolním kazatelům Deathspell Omega. Setentia se nebojí využít potenciálu black metalu a zdatně jím svůj organizovaný extrém promíchávají. Nebojí se ani melodií, které vedle své chaotické podstaty, umí být i vlídné a atmosféricky pročesávat zacuckané výjevy ze chřtánu matičky Země. A zmiňované dark ambientní vlny? Zanícené a děsivé, ne jen prázdná vyklidněnost po nezdravém pustošení.

Album bylo k mání již během jara jako digitální část organismu Setentia a jeho fyzická podoba dostane zelenou až 11. listopadu díky Blood Music.

Sedm štychů vyrovnané a přitom stereotypu prosté hmoty, která funguje na první dobrou a s dalšími poslechy její význam a hloubka jenom roste. Darkness Transcend je albem, které se nadmíru vydařilo. Má duši, charakter a i když svým výrazem inklinuje k výše jmenovaným kapelám, nesnaží se je hloupě vykrádat a drží si svou linii. Kvalitativně převyšuje většinu ostatních pokusů o podobně zhoubný materiál a já si jej soukromě řadím k tomu nejlepšímu, co se letos v ranku death metalu objevilo. Myslím, že určitě nejsem sám a třeba nás časem bude ještě víc. V případě Setentia vidím ambice kapely hodně vysoko a dvanáctý Nedělní poslech zakončím se slovy "tohle prostě musíte zkusit".

Kapela: Setentia
Album: Darkness Transcend
Styl: technical death metal
Vydáno: 3/2016 // 11/2016
Země: Nový Zéland
Vydavatel: vlastní náklad // Blood Music
Odkazy: facebook

Sestava kapely:
Adam King - baskytara
Hugo Gravelle - bicí
Jag Dhaliwal - kytara
Cameron Thompson - kytara
Maxwell Gravelle - kytara
Jasper Russell-Dennis - zpěv

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.6.18 9:18

Na Grave Upheaval nemusí mít člověk zálibu v death metalu (já obecně ten žánr nemusím) a přesto ho to album přirazí ke zdi a dostane ho tam, kam chce. Ty záhrobní výdechy, ten pocit, že se neustále něco děje v pozadí, ten přehlučněnej dětskej pláč snad ve třetim songu (fuj!), ta deska je fakt děsivá. Jestli u mě vyvrcholil minulý rok vývoj black metalu novým albem od Throane, tak tenhle rok to jsou pro death metal Grave Upheaval. Potěšila nostalgická zmínka o Musique od Theatre of Tragedy, která byla mojí první kazetou z období, kdy jsem nastoupil na střední a skrze tamní metalisty jsem začal být zasvěcován do toho, že existuje i jiná hudba než System of a Down, Rammstein a Offspring. Ačkoli Raymond, který se neustále cpal k mikrofonu, byl skutečně nesnesitelný, tak hudebně to byla dost bohatá deska, hádám ale že s ní tehdy museli nasrat dost svých fanoušků. Každopádně na památku je dle tohohle alba stále pojmenována moje složka s hudbou.