Článek: Nedělní poslech 12

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 12

Victimer9.10.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Setentia a její album "Darkness Transcend".

Dnes se vypravíme opravdu daleko. Nový Zéland není zrovna destinací, kam by většina z nás létala léto co léto za nevšedním zážitkem, ale dnes se tam přesto podíváme. Ta dálka se v tomto případě stoprocentně vyplatí. Spolu s kapelou Setentia zdoláme nejeden horský masív, překonáme nesnáze rozbouřené řeky a dost času strávíme také pod zemí. Od kapely, která holduje technicky vybavenému death metalu, jehož ostré hrany co chvíli smáčí v ambientním roztoku a prakticky neustále se pohybuje v příšeří, jsou výpravy pod povrch logickou nutností.

Abychom si tohle šíření temnoty více přiblížili, jako vhodnou a zásadní berličku je dobré využít příspěvků oslavovaných Ulcerate, ke kterým mají Setentia velmi blízko. A příliš daleko to není ani k sousedům Gorguts, nebo přespolním kazatelům Deathspell Omega. Setentia se nebojí využít potenciálu black metalu a zdatně jím svůj organizovaný extrém promíchávají. Nebojí se ani melodií, které vedle své chaotické podstaty, umí být i vlídné a atmosféricky pročesávat zacuckané výjevy ze chřtánu matičky Země. A zmiňované dark ambientní vlny? Zanícené a děsivé, ne jen prázdná vyklidněnost po nezdravém pustošení.

Album bylo k mání již během jara jako digitální část organismu Setentia a jeho fyzická podoba dostane zelenou až 11. listopadu díky Blood Music.

Sedm štychů vyrovnané a přitom stereotypu prosté hmoty, která funguje na první dobrou a s dalšími poslechy její význam a hloubka jenom roste. Darkness Transcend je albem, které se nadmíru vydařilo. Má duši, charakter a i když svým výrazem inklinuje k výše jmenovaným kapelám, nesnaží se je hloupě vykrádat a drží si svou linii. Kvalitativně převyšuje většinu ostatních pokusů o podobně zhoubný materiál a já si jej soukromě řadím k tomu nejlepšímu, co se letos v ranku death metalu objevilo. Myslím, že určitě nejsem sám a třeba nás časem bude ještě víc. V případě Setentia vidím ambice kapely hodně vysoko a dvanáctý Nedělní poslech zakončím se slovy "tohle prostě musíte zkusit".

Kapela: Setentia
Album: Darkness Transcend
Styl: technical death metal
Vydáno: 3/2016 // 11/2016
Země: Nový Zéland
Vydavatel: vlastní náklad // Blood Music
Odkazy: facebook

Sestava kapely:
Adam King - baskytara
Hugo Gravelle - bicí
Jag Dhaliwal - kytara
Cameron Thompson - kytara
Maxwell Gravelle - kytara
Jasper Russell-Dennis - zpěv

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)