Článek: Nedělní poslech 66

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 66

Jirka D.21.1.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu NI a její aktuální album "dedoda".

Rakouská kapela NI je experiment od podstaty a hledat v její tvorbě logická schémata, standardní postupy a předvídatelnost v podstatě nejde. Čtyřčlenná sestava skýtá prostor pro jednoho bubeníka a tři kytaristy, což už samo o sobě představuje buď hodně divný nápad, anebo Iron Maiden bez basáka a zpěváka, protože NI sice cosi jako zpěv hlas zvuky podobné hlasu používají, ale rozdělují si je rovnoměrně mezi sebe a rozhodně to s nimi nepřehánějí. Vyberte si.

NI band

Naprosto přiznávám, že úvodní odstavec nemá ambice nalákat neznalého posluchače k tvorbě takhle podezřelé kapely, ale na svou omluvu dodávám, že o nic podobného se nesnaží ani samotná kapela. Její hudba, balancující na neostrých hranách experimentu, avantgardy a třeba i hlučného jazz rocku, je v některých pasážích o dost šílenější variace na tuzemské Už jsme doma (skladba jona) a ve většině pak zcela svébytná snůška lomozících kytar, ve který lze najít jistý řád až při skutečné snaze něco takového najít. NI poměrně zdatně zakrývají fakt, že komponují s matematickou přesností a spíš se snaží vytvořit dojem spontánní, nepřehledné kytarové skrumáže, kterou doráží synkopicky zahrané bicí.

Osobně používám slovo jazz ve spojitosti s kytarovou muzikou dost opatrně, protože většinou je více méně nadužito za účelem vytvoření iluze jakési uměleckosti a „vyššího standardu“, než na jaký má ta která kapela skutečně nárok. V textu výše jsem ho použil, a pokud máte trochu naposlouchaný jazz rock třeba ze 70. let, možná v případě NI jistou paralelu zaslechnete. A možná zaslechnete i podobnou touhu po improvizaci, jakou tak skvěle zvládal Frank Zappa. Nicméně dopředu si neodpustím varování, že slovo „zaslechnout“ je v předešlém souvětí to nejvíc důležité a že NI jsou rozhodně mnohem víc experimentální než profesorská kapela.

Velkou výhodou desky dedoda je to, že nepřesahuje půlhodiny času, což v případě podobné fúze je čas naprosto přiměřený a k přežití, řekl bych. Osvěžujícím dojmem působí i a capella věci depate a titulní dedoda, jakožto všude se rozlévající pocit soudržné kapely - nevím, zda se nahrávalo živě, ale ta deska tak působí a je to určitě dobře. Ocenit cokoliv dalšího je dřina, takže přeju trpělivost při poslechu.

Kapela: NI

Album: dedoda

Styl: experimental / free jazz rock

Vydáno: 10/2017

Země: Rakousko (Linz a Ottennsheim)

Vydavatel: Zach Records / Red Wig

Odkazy: homepage / bandcamp / facebook

Sestava:

Martin Flotzinger - bicí

Gigi Gratt - kytara

Tobias Hagleitner - kytara

Manu Mitterhuber - kytara

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!