Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 71

Nedělní poslech 71

Jirka D.25.2.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu The New Spring a její aktuální album "Wholly Wholly".

Jméno The New Spring se na scéně objevilo v roce 2011 v souvislosti s první sólovou deskou Bastiana Kallesøe, což byl prakticky jediný člověk, který ještě do nedávné doby stál za touto kapelou, původem z dánské Kodaně. Ta pro něj představovala (jak už to občas bývá) odkladiště nepoužitých nápadů z jeho domovské kapely, experimentálně rockových Shout Wellington Air Force. Na rozdíl od rocku SWAF byla jeho tvorba zásadně komornější, zahrnovala v podstatě jen jeho hlas a akustickou kytaru a Bastian se tak posunul do role zasněného písničkáře, chcete-li folkaře.

 

Bastian Kallesøe

 

Druhá deska Secret Armor na sebe nenechala dlouho čekat a vychází už v květnu 2012. Za zmínku určitě stojí fakt, že role producenta se ujal cenou kritiků ověnčený Aske Zidore a že to byl právě on, kdo k lo-fi písničkaření Bastiana (jeho zpěv a kytara nahrány během pěti dnů na první dobrou) doplnil efekty, piano a perkuse a posunul tak desku Secret Armor do trochu jiného, experimentálnějšího levelu. Třetí deska Late Bloomer pak vyšla na podzim roku 2014 a znamenala posun k jednoduchosti, přirozenosti a spontaneitě. Bastian Kallesøe nahrál svoje party během dvou dnů a obešel se jak bez digitálních efektů, tak i bez zásadní post-produkce.

 

Album Wholly Wholly je docela nové a aktuální a po prvé během života The New Spring se všechno tváří spíš jako regulérní kapela než jako sólo projekt se sem tam hostujícím muzikantem. Přitom výsledek i nadále působí velmi komorně a zpívající Basitan doprovázející se na kytaru stále tvoří dominantu zvuku nahrávky. Tomu odpovídá i většina skladeb a jejich aranží, v nichž se velmi skromně krčí bicí a perkuse (zvukově občas připomínající spíš elektronické beaty po vzoru King of Limbs od Radiohead) a vedle kytar se prosazují spíše hravé a co do použitých rejstříků netradičně uchopené klávesy.

 

 

Výsledek je hodně snový (Lightbulb Serenade), odpočinkový a ve všech ohledech poetický zákusek k nedělní pohodě. Nové nahrávce určitě prospělo zapojení dalších muzikantů - duety se Søren Lilholt jsou výborné, smyčce Mathilde Bagger-Larsen jí propůjčují zajímavý, v některých skladbách (An Evening with Bertrand) až experimentální rozměr - a přitom je stále cítit, že Bastian hraje vůdčí roli, jen tentokrát decentně podpořenou někým dalším. Dnes to bude neděle na pohodu. Bábovku na to.

 


 

Kapela: The New Spring

Album: Wholly Wholly

Styl: songwriting / folk

Vydáno: 2/2018

Země: Dánsko / Kodaň

Vydavatel: Tambourhinoceros

Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:

Bastiana Kallesøe - zpěv, kytara, klávesy

 

Mads Risvang Muurholm - bicí, perkuse

Joachim Stidsen Kollerup - baskytara

Jens Ramon Murga Meinert - klávesy

Mathilde Bagger-Larsen - smyčcové nástroje

Søren Lilholt - doprovodný zpěv

 

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 6.3.23 8:48

No nemysli si, že jsem kvůli tomu měl klidné spaní, že jsem ozvěny opět nestihl. Mám dokonce vedle počítače ještě účtenku s vypsanou hudbou, kterou jsem tlačil přes únor. Takže pro velký zájem Yarah Bravo - Love Is the Movement (až do songu Double Trouble jsem nechápal, jak se mi to dostalo do sluchátek, ale zmíněný track točim několikrát denně), Muse - Will of the People (tomuhle nesmyslu jsem se věnoval v recenzi), Sisters of Mercy - Vision Thing (holka - nejzarytější fanynka SOM v Mléčné dráze - mě varovala, že až budu mít potřebu začít s touhle kapelou, ať nestartuju s posledním albem. No kdo jsem, abych někoho poslouchal, když můžu poslouchat něco. Incomiiing!), R.E.M. - Automatic For the People (potřeboval jsem terapeuticky zmapovat všechny ty rádiovky z mýho dětství, nakonec jsem zjistil, že jsou skoro všechny na jedný desce, která je ale na mě fakt moc ucajdaná), John Garcia - John Garcia and the Band of Gold (takhle bych si ty kytarovky představoval. Nic tu není navíc. Lillianu jsem dráždil repeatem celý měsíc jak maniak).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky