Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 78

Nedělní poslech 78

Victimer3.6.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme one man projekt Oorchach a jeho album "Ontologia".

Měsíční absenci rubriky Nihilcut omlouvám dnešním krátkým povídáním o litevském projektu Oorchach. Za tímto podivným a těžko vyslovitelným jménem můžeme najít elektroinženýra Povilase, jenž produkuje hlučící minimalismus na pomezí ambientu a industrialu víc jak deset let. Během svého působení nahrál čtyři regulérní alba a pár dalších menších nahrávek a kolaborací. Speciálně pro tuto neděli jsem si vybral album Ontologia, které vyšlo během loňského podzimu a jak napovídá jeho název, budeme hloubat, dlouze přemítat, oddávat se nekonečným plochám nálad, možnostem jejich výkladu a budeme hledat odpovědi.


Jaký je tedy vztah esence a bytí Povilasovy nahrávky? Nalezneme na nyní čtyři dlouhé tracky, ve kterých se snoubí táhlá drone masáž, industriální výflusy vedoucích z nekonečných ploch tření ambientu, při jehož přehrávání můžeme mít vizuální představy různých rozměrů. Od ranní mlhy fotografie na obalu, až po poněkud drastičtější a nevlídnější vize temné, stále funkční fabriky, od které je možná do přírody co by kamenem dohodil, ale v těsné blízkosti areálu je člověk vystaven zvláštnímu druhu napětí a není u toho moc hezky po těle.

 

www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/oorchach%20pozadi.jpg

 

Album začíná výpravně, mile a melancholicky. Probouzející se den promlouvá další a další vteřinou tiše a bez rušivých elementů. Až během dopoledne se přidá rytmická sekce a dodá úvodní skladbě chytlavé pozadí. Každý den je jiný, každý má svá překvapení. Rytmus vleze do hlavy a ven z ní jen tak nepůjde. Drží se skladby jako klíště až do večera, kdy pomalu zhasíná svůj motor a v oknech se pro změnu rozsvítí první světla. Je tma.


Druhá záležitost by se dala označit jako jistý druh smířlivého zvukového teroru. Berme to třeba ze strany spojení Oorchach a labelu Terror. Není to úplně nesouvislá masa elektroniky, ale ta táhlá linie, která jde skladbou, je obalena tak hustě, že je dost složité dostat se až přímo k ní. Ani noise praktiky nejsou v táboru Oorchach zapovězeny, avšak není nutné se bát či trpět. Pořád jsme nastaveni na vlně poslouchatelnosti a zdaleka jsme se nedotknuli hranice extrému.

 

Pokračujeme temněji, v novém zastření a dál s poměrně vztekle omotanou linkou temného klidu. Probouzí se démoni noci, stíny lesa a ve fabrice se uprostřed noční směny dějí podivné věci. Stroje jsou hlasitější, lidé z přípravny stojí nehnutě u regálů se surovinami a venku jsou vidět postavy, které sem nepatří. Třetí skladbu bych viděl jako nejstrašidelnější záležitost alba Ontologia.

 


A pomalu končíme. Pomalu, ale hustě. Duona / Bread je industriální kolos, pomalu se vinoucí koutouč typické strojírenské jednotvárnosti. Tady jsem doma, tady slyším na každý tupý úder, neboť jsem vychován Godflesh a tady jsme jim docela blízko. Miluji ten hnusný, stále se opakující basový riff a to temno kolem něj. Jako rypadlo ve tmě, jako výhled z baráku periferie Karviné. Vždyť říkám, tady jsem skoro doma...

 

Kdo by měl o prezentaci Oorchach zájem, má za pár dní velmi dobrou příležitost. Blíží se osmý ročník festivalu Hradby samoty (v Rosicích u Brna) a mezi učinkujícími bude také Povilas a jeho hlukové já. Tak proč váhat?

 


Kapela: Oorchach

Album: Ontologia
Styl: dark ambient / drone / post industrial
Vydáno: 10/2017
Země: Litva
Vydavatel: Terror
Odkazy: bandcamp / facebook


Sestava:
Povilas Vaitkevičius - elektronika, koncept



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 14.3.21 9:05

Ha, to je mi náhoda, zrovna jsem ten film viděl asi před 14 dny. Mně akorát přišlo, že vlastně ten film není tolik o té hudbě, ale spíš ten ústřední problém je, že ona hudba se stala pro protagonistu kanálem pro překonání své drogové závislosti a když přišel o sluch, tak přišel o ten kanál a to největší riziko pro něj tak byl návrat ke starým závislostem. Stejně tak ten název filmu má vlastně dva významy. Druhý se odkazuje na ten nepřirozený filtr, skrze který poslouchá svět skrze ten neurální přístroj v posledním aktu a který ho donutí přijmout svoji hluchotu. Mimochodem protagonisty toho nedokončeného dokumentu Metalhead byli sludgový Jucifer.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky