Článek: Ozvěnový čtyřlístek Creative Eclipse PR 6

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Ozvěnový čtyřlístek Creative Eclipse PR 6

Jirka D.16.6.2019

Žánrové hranice jsme si na Echoes sice nestanovili, ale současně nemáme odvahu psát stejně fundovaně o všem, co nám přijde pod ruce. Prostě proto, že ne všem jsme schopni udržet si stejný přehled jako v žánrech, které vyhledáváme pravidelně. Dnes tedy něco nepravidelného.

// Camilla Sparksss - Brutal‘

Camilla Sparksss - Brutal‘ electronica / alternative / experimental

duben 2019

On The Camper Records

9 skladeb, 35 minuty

facebook // homepage // bandcamp

Je skoro až s podivem, že ačkoliv má deska Brutal‘ něco málo přes pětatřicet minut, je skoro k nepřežití a doposlouchat ji do konce představuje popření všeho, v co jsem doposud věřil. Camilla Sparksss je podle dostupných informací švýcarsko-kanadská zpěvačka, hudebnice a vizuální umělkyně zhruba stejně stará jako já, u níž mají promotéři pocit, že informace o tom, že se narodila v mrazu -27 °C, je nějak zásadně důležitá.

Camilla Sparksss má kromě jiného i post-punkovou kapelu Peter Kellner Kernel, se kterou byla v roce 2016 nominována na Swiss Music Prize, ale nevím o ní nic a u toho taky zůstane. Její sólová tvorba aktuálně představená na druhém albu nazvaném Brutal‘ je dadaisticky pojatá elektronika, která nejasně osciluje mezi lehkou ambiencí, těžkými rave stěnami a vším mezi tím. Elektronika s jasným cílem oslovit fanoušky nemainstreamového popu, u kterého si člověk leští ego tím, že jeho hudební vkus splňuje náročná kritéria.

Trochu váhám nad tím, jestli doporučit tuhle desku pro fanoušky Björk, která používá dost možná podobné výrazové prostředky, ale pracuje s nimi na úplně jiné umělecké úrovni. Hudbu Björk mám rád, hudba Camilly Spraksss mi přijde neskutečně protivná. V tom to bude.

// Karakorum - Fables and Fairytales

Karakorum - Fables and Fairytales psychedelic / prog / kraut rock

květen 2019

Tonzonen Records

3 skladby, 46 minut

facebook // bandcamp

Němečtí Karakorum celkem zajímavým způsobem vzývají duchy dávných časů a pro svou hudbu hledají kořeny někde na pomezí 60. a 70. let. Klasickou rockovou sestavu nástrojů dominantně podpírají zvukem kláves (čisté Hammondky to asi nejsou, ale něco hodně tomu blízkého), berou si dílem z psychedelického rocku, dílem z prog rocku, dílem z kraut rocku, dílem z nálady hippies. Desku nahráli živě, znějí syrově, opravdově, docela nápaditě a umí zajímavě pracovat s vícehlasy.

Pokud bych měl začít k někomu přirovnávat, dostal bych se na docela tenký led, protože Karakorum nejsou úplně snadní - kompozičně nepostupují naprosto lineárně, hrají si místy s až dadaistickým nadšením a jestliže mě u první skladby napadli takoví neepičtí King Crimson, tak druhý, téměř čtrnáctiminutový opus (v playlistu rozdělený do pěti podcelků) je hodně bláznivý kousek ne nepodobný Franku Zappovi. I tahle věc místy připomíná spíš než regulérní skladbu jakousi formu improvizace, u níž ani sami hudebníci neví, jak to všechno nakonec dopadne.

Fables and Fairytales není lehkou deskou, ale z toho jaksi automaticky nevyplývá nic o jejích kvalitách či nekvalitách. Svým způsobem mě oslovuje odvaha kapely nahrát něco takového, co zcela určitě nebude mít mezi posluchačstvem snadný život, na druhou stranu mám místy dojem, že trochu méně odvahy a více klasického přístupu by albu docela prospělo. Každopádně jako zajímavost proč ne.

// Sofy Major / Membrene (split)

Sofy Major / Membrene (split) noise rock / hardcore

listopad 2011

kooperace více vydavatelů

4 + 3 skladby, 16 + 20 minut

Sofy Major: facebook // bandcamp

Membrane: facebook // bandcamp

Tohle splitko z roku 2011 se k nám zatoulalo v posledním balíku z Německa a více méně doplňovalo aktuální desku Sofy Major, o které jsme psali ZDE. Pokud jste ji četli, tušíte, co bude tahle nahrávka obsahovat a nakolik se budete muset mít na pozoru před trvalým poškozením sluchu. Sofy Major zkrátka mají rádi, když to bolí a jakkoliv je jejich muzika můj cup of tea, brutální ladění nástrojů a následná destrukce jejich zvuku mi radost z poslechu zásadně kalí.

Membrane jsou ze stejného těsta a posluchače deptají podobnou fúzí noise rocku a hardcoru, kde kromě extrémního vyždímání nástrojů jsou podobným způsobem ničeny i zpěvákovy hlasivky. Opět, nemám s tím vůbec problém a skladba Gruesome Tall je výborná, ten nosný kytarový motiv je radost dostávat do těla. Navíc se tahle parta nebojí delších skladeb (klidně až osm minut) a možná překvapivě to všechno funguje docela dobře.

Obě kapely jsou dřeváci a jejich splitko mi z pohledu jejich hudebního vyjádření přijde jako naprosto v smysluplný projekt. Jako seznamka pro někoho, kdo se s jejich tvorbou doposud nesetkal, naprosto ideální příležitost.

// Welcome Inside The Brain - Queen of Day Flies

Welcome Inside The Brain - Queen of Day Flies psychedelic / prog rock

květen 2019

Tonzonen Records

7 skladeb, 41 minuta

facebook // homepage // bandcamp

S kapelou Welcome Inside The Brain se pokud jde o historické inspirace neposuneme o mnoho jinam než s výše uvedenými Karakorum. Opět se budeme pohybovat někde na přelomu let 60. a 70., opět budeme mít co do činění rockovým zvukem zásadně (a mnohem víc) podepřeným Hammondkami a jim podobnými klávesovými nástroji, opět se budeme bavit o poměrně syrovém (v kontextu doby) zvuku.

Nevím, čím to je, že tohle retro tak letí, ale podobných kapel jsem za poslední rok dva slyšel vekou spoustu. Oprašují se staré nástroje, staré postupy a vzývají modly starých mistrů. Tentokrát bych podobně jako u Karakorum vytáhl King Crimson, vytáhl bych i dotek The Doors, ale třeba i současných Transatlantic a tvorby Neala Morse obecně. WITB samozřejmě nejsou tak šikovní, tak velkolepí v kompozicích a dávají dohromady spíš jednoduché, docela zpěvné písničky, i když nemají zdaleka problém přesáhnout i osm minut.

Ve výsledku jde o posluchačsky vstřícnou a nekomplikovanou desku, která fanouškům žánru může vykouzlit spokojený výraz na tváři. Asi celkem chápete, že nic velkého a převratného se na albu nestane, ale to příjemnému poslechu nijak nebrání.

Nahrávky byly redakci poskytnuty hudební agenturou Creative Eclipse PR.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!