|
|
||||||||||
Pár vět o polském nezávislém vydavatelství Antena krzyku jsme psali v minulém duelu podobně podezřelých nahrávek, takže pokud trpíte zvědavostí se něco dozvědět, zkuste náš starší článek ZDE. Upřímně jsme tak trochu doufali, že po těch našich několika hřejivých větách nám už nikdy nic do pošty nepřijde, nicméně jsme se přepočítali a v poště se objevila další porce nezávislého hudebního smýšlení. Což je vždycky dobře hlavně pro samotné autory, protože posluchač se v takových případech ocitá v roli nedobrovolné oběti.
// Alpha Strategy - The Gurgler
noise / alternative rock
srpen 2018
7 skladeb, 32 minuty
Nicméně předsudky stranou - minimálně u Alpha Strategy jsem čekal (a částečně možná dostal) něco aspoň trochu zajímavého. Proč? Před prvním poslechem jsem se začetl do informací uvedených na cédu a píše se tam o tom, že desku nahrál a smíchal Steve Albini v Electrical Audio a masteroval Bob Weston v Chicago Mastering Services. Nevím, jak moc je třeba vysvětlovat význam Stevea Albiniho pro nezávislou rockovou scénu za oceánem (ostatně Bob Weston nestojí o moc pozadu), ale snad stačí, když uvedu, že ten význam je naprosto zásadní. A je tak trochu veřejným tajemstvím, že Albini si do studia nepustí každého a peníze v tom nehrají vůbec žádnou roli.
Z jakého důvodu si tam pustil Kanaďany Alpha Strategy, nevím, ale pravděpodobně v tom hrála roli nekonformnost jejich hudebního projevu. Ten by se dal označit za rockový a hlasový experiment se vším všudy, čerpající z minimalismu a čehosi, co bych nazval hudebním dadaismem. Pokud někomu Shellac přijdou jako netradiční a tíž uchopitelní, tak v porovnání s tímto souborem jde o mainstreamovou kapelu pro pubertální holky. Alpha Strategy v tomto ohledu jdou mnohem dál a v nejeden moment si nejsem zcela jistý, jestli všichni hrají (a zpívají) tu samou skladbu.
Deska The Gurgler (v překladu něco jako zoufalec) by mohla oslovit právě posluchače Shellac, případně Fugazi či jiných, podobně lomozících nezávislých rockovek, ale dopředu je potřeba počítat s tím, že jde o mnohem větší diletantismus uměleckou licenci, jejíž pravou podstatu chápou jen autoři sami. Vstup jen na vlastní nebezpečí.
// Siksa - Stabat Mater Dolorosa
punk / avantgarda
srpen 2018
10 skladeb, 39 minut
V případě avantgardně laděného dua Siksa budeme muset sestoupit ještě o něco hlouběji a zapomenout na všechny naše zakořeněné předsudky o tom, jak by měla vypadat hudba. Siksa totiž není hudba. Přiznává to i hlavní protagonistka Alex titulovaná jako non-actress, a stejně tak i baskytarista Buri titulovaný jako non-musician. Člověka pak logicky napadne, jak může dopadnout setkání neherečky s nemuzikantem, a je docela přirozené, že blbě je pořád ještě slabé slovo.
Ostatně o hudbu nejde podle mě ani samotným autorům. Všechno je založeno na performanci v nejen hudební rovině, na excentrickém vystupování, na provokativních textech, na snaze šokovat a tedy zaujmout a tedy donutit ... k čemu vlastně? K přemýšlení? K zamyšlení se nad čímsi jako sdělením? V tom bude možná problém...
... jednoznačným limitem souboru totiž není ani tak dekadentní vyznění jako jasné cílení na polského fanouška, protože ti ostatní si díky jazykové bariéře z poslechu neodnesou prakticky nic. Možná pocit hnusu nad tím, že mladí a pravděpodobně schopní lidé plýtvají energií podobně zbytečným způsobem. Možná jsem cynik, ale musím přiznat, že Stabat Mater Dolorosa mě nijak nešokuje a nechává v klidu. Nechávají mě v klidu i někde zachycené řeči o feministickém směřování kapely, protože ta se dokáže docela dobře ztrapňovat i bez mého přičinění. Jednou z výhod dnešního globalizovaného světa je to, že když se nám něco nelíbí, můžeme jít o dům dál. Siksa je přesně ten případ.
Lomikar / 29.10.18 19:18odpovědět
Ježuch ta Siksa byla letos myslím na Hradbách samoty a v polskym undergroundu není úplně neznámá. Vlastně jediná její metoda je vrazit ihned z pódia mezi lidi, kde improvizovaně hystericky nadává a strká do chlapů. Jako každý máme svoje bábovičky, v androši člověk musí respektovat leccos, ale koho tohle u Joviše napadlo vydat k poslechu, ten večírek bych chtěl vidět.
Jirka D. / 30.10.18 6:51odpovědět
Něco podobného jsem i ní taky čelt a na netu se dají dohledat i videa z živých vystoupení, která vypadají jak setkání z polepšovny. Nemá to v hlavě úplně v pořádku, občas se to stává...
Ozvěny českého podzemí
Ozvěnový duel Anteny Krzyku
Slovak Metal Army presents 2
Nedělní poslech 35
MASTERPIECES heavy music artwork - anno 2019
Kaple 9
Redaktorské ozvěny - červenec 2018
Anathema - soutěž o vstupenku
Redaktorské ozvěny - listopad 2013
Celtic Punk 1/12 - The Mahones
Aliens Echoes Vol.2
Nedělní poslech 64
Domácí kapela Bratrstvo luny ohlašuje příchod pátého studiového alba vydáním prvního singlu Vodopády. Nové album se bude jmenovat Aquarius s podtitule...
2.5.2024Jak už jsme oznámili dříve, na MetalGate právě vychází další knižní titul, který se po řadě blackmetalových tentokrát věnuje death metalu a grindcoru....
2.5.2024Pathology zveřejnili klip ke skladbě Psychotronic Abominations z připravované řadovky Unholy Descent, která vyjde 17. května u Agonia Records.
2.5.2024October Tide natočili klip ke skladbě Unprecedented Aggression z loňské řadovky The Cancer Pledge (naše recenze)
1.5.2024Floridští rouhači vydali koncem dubna nové album nazvané Banished By Sin. Obsahuje dvanáct skladeb znějících jako ten správný chlív.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.