Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Redaktorské ozvěny - únor 2016

Redaktorské ozvěny - únor 2016

Sarapis28.2.2016
Stejně jako teploty jsou nad dlouhodobým průměrem, tak i přísun nových a zároveň zajímavých nahrávek nijak neklesá. Následující článek nechť je důkazem toho, že až se z toho zblázníme, naše úsměvy budou šťastné.

// Jirka D.

 

Textures - Phenotype (2016)  ochutnávka

Textures se mi už dávno stali vítanou jistotou, i když jistotou tak nějak pořád stejnou. Nezastírám, že nadšení pro tuhle kapelu bylo ještě před pár lety mnohem větší a že aktuálně jejich kvality spíš uznávám, než že bych si je vyloženě užíval. Ano, jsou dobří, technicky na výši a první liga technického metalu jim budiž přána, ale upřímně - starší desky mi ke štěstí bohatě stačí.

 

The Cult - Hidden City (2016)  ochutnávka

Nemám tuhle kapelu nijak v malíčku, ale obal nové desky si mě přitáhl. Povedl se. Deska stejně tak, posluchače unáší na příjemné hard-rockové vlně s nádechem Marka Lanegana, dobře se poslouchá a ačkoliv příliš nároků na něj neklade, možná právě v tom bych viděl její přednost. Jde o vyváženou a vyloženě user-friendly desku na úrovni dostatečně slušné, aby nezačala časem nudit a svou hodnotu si udržela po delší dobu.

 

Ty Segall - Emotional Mugger (2016)  ochutnávka

Solitér. Naprosto. Ty Segall je tu opět s novou deskou, kterou si opět dělá po svém, bez ohledu na trendy, proudy a mainstreamy. Někomu se může zajídat. Beru. Někomu připadne jako neuvěřitelně otravný potížista. Beru. A někdo si ho vyloženě užije, protože si ho užíval už dřív a na jeho neortodoxní styl si už zvykl a zalíbilo se mu v něm. Beru nejvíc.
// Bhut: Zkusil jsem to a musím říct, že si mě to tak získalo, až to je možná proti zdraví. Taky jsem si je sem chtěl napsat...

 

Wolfmother - Victorious (2016)  ochutnávka

Tak tohle muselo být drahý. Pod novou deskou Wolfmother je producentsky podepsán věhlasný Brendan O’Brien, který je podepsán pod … to by bylo fakt na dlouho. A je to znát. Wolfmother směřují k produktu a komerci a jestli se mi na nich líbila jejich živočišnost a výborný rock ve stylu Led Zeppelin (první deska fakt lahůdka…), tak tentokrát se hraje na city a prodeje. Protože když se odmyslí tahle fasáda, tak...

 

Andrew Stockdale - Keep Moving (2016)  ochutnávka

… tak nám zbude Andrew Stockdale, který téměř současně vydává svou sólovku a právě na ní to většinou zní jak od Wolfmother, když dělali bez voňavek a pudrů. Na téhle desce je znát, že je dělaná volněji, svobodněji a bez ohledu na to, jak moc se bude nebo nebude líbit běžným fanouškům spotřebního zboží. Tahle dvě alba doporučuju porovnat, je to takový malý výchovný moment.

 


 

// Victimer

 

Nordjevel - Nordjevel (2016)  ochutnávka

Velmi nabušená věc, na poli black metalu jedna z nejvýraznějších za poslední měsíce. Mix moderní i zašlé slávy černého umění, intenzivní a přitom dost nemocná, kdy se vše ukázkově prolíná a navzájem neruší. Debut prověřených, dalo by se říct. Členové Nordjevel za sebou mají mnoho severských destinací, ve výčtu nechybí třeba Marduk a Ragnarok a zkušenosti jsou znát. Momentálně mé nejuctívanější album, co se novinek týče. Dál jsem nořil hlavu spíš do minulosti...

 

Red Harvest - celá diskografie (1992-2007)  ochutnávka

Tak třeba do minulosti Red Harvest. Docela jsem se nadřel (díky, Boďo), než jsem si znovu obnovil poztrácenou diskografii a po vážně dlouhé době zase podlehl síle těchto industriálních Norů. Tak jako vždycky mě thrashové začátky kapely nechaly chladným a užíval jsem si až alba, kde už to lomozí podle mého gusta. Red Harvest se pár let a pár alb hledali, ovlivnění legendami žánru jsou evidentní, ale nakonec vyrostli v mohutnou bestii, které je lepší neházet trubky pod nohy. Nejoblíbenější alba? Tři poslední a doufám, že se ještě nějakého dočkáme.

// Sorgh: Rudá sklizeň je pro silné nátury. Jejich historii neznám, ovšem poslední dvě desky si občas dopřávám. Těžká a tlaková masáž, kde lidství nemá mnoho místa. Pamatuju jejich set na Brutalu a byli super.

 

Textures - Phenotype (2016)  ochutnávka

Propást nové Textures by u mne šlo jen těžce. Phenotype je rozhodně hodně plastická nahrávka, její tvář se mění od silových rubanic až po vlídné teplo dobře vytápěné labiny Tesseract. Někdy si říkám, že už je to sladké moc, ale Textures jsou na tom technicky a skladatelsky tak dobře, že pokleskům nepodléhají a naopak ukazují, že jsou pořád konkurenceschopní. Nedávno jsem si ale sjížděl Polars a to je pro mne prostě víc, o tom žádná.

// Sorgh: Zatím se moc nechytám. Samozřejmě je to technicky vymakaná věc, ale neoslovilo mě to třeba jako poslední Dagoba.

// Sarapis: Toho slazení je tam někdy fakt dost. Až jsem se přistihl, že to poslouchám, protože Textures. Být to mladá grupa uhlazených patek, okamžitě odcházím. Ještě tomu chvilku dám...

 

Neurosis & Jarboe (2003)  ochutnávka

Experiment s hodně slušnými parametry. Jarboe vzlyká a naléhá, Neurosis si hrají se zvukem a nálada je nastavena na pozici “stay negative”. Nikdy jsem si s touto deskou moc nevyhrál, až teď, kdy si ji zhruba od Vánoc neustále připomínám. Je zvláštní, je dobrá a inspirativní.

 

Isis - Panopticon (2004)  ochutnávka

Isis prolévající své emoce od zdánlivého ticha nehnuté hladiny přes těžce ponurá soukolí vlastní útrpné fantazie, kde je pořád cítit neklid a zmar. Kapela se nakonec odhodlala jít ještě dál a svůj výraz posunula takřka k dokonalosti, ale Panopticon pořád zůstává hlubokým zářezem v jejich diskografii. Jedna z nej formací, která vzešla z odkazu Neurosis. Vedle Cult Of Luna asi vůbec nejvýraznější.

// Jirka D.: Moje nejoblíbenější deska od Isis, snad společně s In The Absence Of Truth. Odkaz téhle kapely žije, jejich desky jsou dodnes stálice a základním zdrojem inspirací pro další pokračovatele a většinou bohužel jen napodobitele. Doposud nepřekonaní...

 

Opeth - My Arms, Your Hearse (1998)  ochutnávka

Album, kterému patří poslední dny, kdy píšu tyhle řádky. Je fajn se znovu vrátit v čase a nechat se vést přísně udržovanou pěšinou, kdy ještě Opeth nepatřili k tolik provařeným souborům a jejich podstata tkvěla v pozici kvalitní, ale pořád trochu schované kapely, na kterou je spoleh a která teprve čeká na své nejsvětlejší zítřky. A ty zaslouženě přišly.

// Sorgh: Že by moje nejoblíbenější deska? Protože byla první?

// Garmfrost: Není to moje nejoblíbenější, tím je Still Life (asi a hlavně jak kdy), ale je to pecka s grandiózní atmoškou.
// Bhut: Moje vůbec první očmuchávání s Opeth, takže pro tuhle desku mám zvláštní slabost.

// Sarapis: Ano, další důkaz, že vracet se ke starým Opeth se vyplatí. A řeknu to naplno - k nahrávkám z období 1998-2005 se vracím mnohem ochotněji než k posledním dvěma.

 

Job Karma - Tschernobyl (2007)  ochutnávka  naše recenze

Pro mě osobně nejzdařilejší zvuková interpretace katastrofy jaderné elektrárny v Černobylu a nejlepší deska Job Karma together. Dozimetry v rukou ukazují zneklidňující míru radiace, trvalé následky neštěstí jsou na dosah a i když naděje umírá poslední, stalo se zde něco, co i přes nejdůkladnější utajování muselo jít ven. Dodnes je místo havárie něčím strašidelně přitažlivým a odpuzujícím zároveň a ještě mnoho let bude. Job Karma jako průvodci po městě Pripjať a okolí vyloženě fungují. Zase vidím ty opuštěné paneláky, zase se na vlastní nebezpečí ocitám na místě tragédie. Pár dní zůstanu a uvidíme, co to se mnou udělá.

 


 

// Bhut

 

Oranssi Pazuzu - Värähtelijä (2016)  ochutnávka

Nadšení trvá!

 

Hexvessel - When We Are Death (2016)  ochutnávka

Trochu okultní, trochu houbičkové a trochu rozverné, jako správné sedmdesátky. Z podobného stylu mne chytlo za uši: Brimstone Coven, Lugnet, Ty Segall a Witches Of God, o kterých mám zmínku níže.

 

Ibex Angel Order - I (2015)  ochutnávka  naše recenze

Na jednu stranu nic nového a objevného. Na stranu druhou dobře odvedená práce, se kterou je dobré počítat. Na stranu třetí po delší době deska klasického black metalu, kterou jsem si pustil...

 

Genocide Shrines - Manipura Imperial Deathevokovil: Scriptures Of Reversed Puraana Dharmurder (2015)  ochutnávka

Ugh! Nestačím lapat po dechu, jak mě tohle špinavé dílo baví. Baví, baví, baví! A pak, že se na Srí Lance nehraje kvalitní muzika.

 

Fields Of The Nephilim - Dawnrazor (1986)  ochutnávka

Provětrat archiv občas není k zahození. ...Ještě si dávám Siouxsie nebo Sisters of Mercy.

 

Witches Of God - They Came To Kill (2016)  ochutnávka  naše recenze

Zábavná deska, která má všechno, co bych v tomhle hudebním ranku hledal. Má to Led Zeppelin, má to Pink Floyd, má to vtip a vlastní xicht.

 


 

// Garmfrost

 

Obscura - Akroasis (2016)  ochutnávka

Je podivuhodné, kam až se dokázala Obscura vypracovat. Ze zajímavé úderky se vyklubal nový fenomén na poli technického metalu. Zdánlivě jednoduché, melodické písničky ukrývají jazz fusion, progresi, blbinky, vyhrávečky, zběsilé rytmy, polyrytmy… A pořád to roste.

// Sorgh: Pořád si lebedím, parádní záležitost!

 

Nordjevel - Nordjevel (2016)  ochutnávka

Ač nová akvizice tvořená zkušenými harcovníky, totálně mě svojí poutavostí, tahem na branku i silnou atmosférou, ze které zima a mrznoucí déšť doslova stříká, rozsekala.

 

Textures - Phenotype (2016)  ochutnávka

Sice je to místy dosti sladké, podbízivé a kýčovité, ale baví mě to. Zbytek je totiž naléhavý, technicky vymazlený a často plný pocitů, na které se nezapomíná.

 

Entropia - Ufonaut (2016)  ochutnávka

Entropia drtí, vznáší se, rozprostírá se, hrozí i naříká… Z pocitů při poslechu vám dobře nebude, ale budiž příslibem, že se dorvete hudebním mistrovstvím. Black? Ani ne. Sludge? Možná… Post? Co? Připravte se, vyrážíme na výlet.

 

Phobocosm - Deprived (2014)  ochutnávka

Když album Deprived vyšlo, cítil jsem, že vzniklo něco výjimečného. Nejsilněji jsem ovšem desku procítil až se soustředěným čtením textů a zíráním do maleb v bookletu, které více vybízí k fantazii, než-li by hovořily jasnou řečí. Naplno pak vynikne vesmírnost obskurního death metalu Phobocosm.

 


 

// Ruadek


Cellmod - Graveyard of Empires (2016)   ochutnávka

 

Gothic EBM elektro scéna toho chrlí měsíčně tuny, tohle je nadprůměr po všech stránkách, který stojí za poslech. Juan Espinosa umí a jeho zalíbení se otírá o všechny formy temné elektroniky, které má rád, tedy futurepop, synthpop, trance i EBM. Rozhodně doporučuji milovníkům těchto stylů, kterým se líbí elektronika dělaná jinak.

 

Myrath - Legacy (2016)  ochutnávka

Jeden z mých nejoblíbenějších powermetalových spolků, který touto deskou vstoupil do první ligy. Je to sice nasládlé, ale orientálním způsobem rozmáchlé, přitom metalově dostatečně agresivní a skladatelsky to vůbec není marné. A mám slabost pro zpěváka, který svým stylem a rozsahem budí respekt. Legacy je ve všech ohledech dotažená práce, proti minulému počinu větší a pompéznější, což mi kupodivu vůbec nevadí. Prozatím pozitivní dojmy, uvidíme, zda to rychle nevyšumí do prázdna.

 

Textures - Phenotype (2016)  ochutnávka

 

Ano, mí oblíbenci tentokrát bez skladatelského dohledu hlavní kytarové persony, která do toho nezasahovala. Je to podstatně agresivnější než minule, na uvolnění a přesahy jsem jako jejich posluchač už zvyklý, skladby výborně složené a zahrané. S odstupem musím prohlásit, že Textures předvádějí uřvané mladé generaci, jak se to dělá a jak má vypadat prvoligový technický metal. A já už měl o ně po minulé slabé desce obavy…

 

Avantasia - Ghostlights (2016)  ochutnávka

 

Tobiasův další opus, který pojí dohromady takový výběr hostů, že by to dalo na samostatný zásek do historie i tak. Ghostlights nejsou hardrockovou deskou, jaké se možná mnozí obávali, není ale ani čistě powermetalová. Je to prostě Sametovský hybrid, kdy každou skladbu přizpůsobuje aktérovi, který ji má na starost. Zní to nakonec opět výborně, dokonce mnohdy překonává domovské spolky samotných hostů. Je sranda poslouchat, jak si Tobias vypůjčuje od kohokoli se mu zlíbí své motivy/atmosféru/aranže a vkusně je přidává do svých skladeb. Víceméně nemám nic proti, povedená deska.

 

Conflict - Transform into a Human (2014)  ochutnávka

Ruská obdoba Fear Factory? Nebude to tak jednoduché, ale jsme dost blízko. A dokonce zpívaná pěvicí, která sice povětšinou řve jako uragán, ale vlastně proč ne. Její pěvecké lingy mají onen strojový nádech, kytary podladěné až do sklepních prostor, cáká vroucí olej a okolo trochu té elektronické omáčky, kterou se ale šetří. Je tam současný djent, je to dost cyber a vlastně mě to baví víc než poslední Fear Factory.

 


 

// Sarapis

 

Steven Wilson - 4 ½  (2016)  ochutnávka

Svou spokojenost s tímto minialbem jsem vyjádřil nedávno v recenzi, ale protože se k nahrávce vracím s nezměněnou intenzitou a chutí i po naplnění vyměřených řádků, musím “4 ½” zmínit i zde. Je to zkrátka dobré, velmi dobré! Je to jako vlítnout do sekáče a v hromadě hader a vybledlých triček objevit fest kožený křivák.

// Sorgh: Taky se mi to líbí, jako zbytky to vůbec nepůsobí. Být toho víc, tak je to řadovka jak víno.
// Bhut: Křivá slova bych určitě nepoužíval, ale nějak mi to nesedí. Cítím tam třeba Anathemu, což je prostě jen přirovnání, nic víc. Ale nějak mi to nesedí… asi to chce čas.

 

Jaga Jazzist - Starfire (2015)  ochutnávka

Můj dodatečný kandidát na album roku 2015. Tak už to holt chodí, někdy se perla vyloupne o něco později, příčemž si nemyslím, že by tato byla poslední. Což je vlastně docela hezké, stále je co odkrývat. A Starfire skutečně nemá chybu. Věřím, že se v blízké době rozepíšu v recenzi, protože čtyři řádky, to fakt nestačí. Stačí si pustit ukázku a víte, jak to myslím.

 

Ulver - Silencing the Singing (2001)  ochutnávka

Ulver na “Silencing the Singing”, to je křehká krása, intenzita okamžiku a dokonalost sama. Krátkých formátů se nelekám, dokonce je někdy i preferuji. Jen u některých kapel (a vlastně i stylů) to mnohdy znamená zbavit se bahna ze sklepů, což není moc dobrý přístup. Jak Wilson, tak i Ulver s tímto nemají problém. Ulverácké krátkometrážky jsou bezpochyby plnohodnotné záležitosti. Jedna z nejkřehčích je “Silencing the Singing”. Jako odeznívající puboš jsem byl schopen toto mini otočit třeba 5x po sobě během jednoho deštivého podvečera a pořád jsem neměl dost. Však je to cd taky solidně “obroušené” a hraje jen někdy. Nechat se uhranout může být tak jednoduché…

// Garmfrost: Když často přemýšlím, který album od Ulver se mi líbí nejvíc, často moje oko mrkne po tomhle ep, které je uzavřené, minimalistické a ve své tichosti hlučné a mocné. Dokonalý soundtrack k tichu, k tepu města pod městem.

 

Symphony X - Divine Wings of Tragedy  (1997)  ochutnávka

Pokračuji sestupně stále hlouběji do minulosti. Loni vydali Symphony X povedenou nahrávku “Underworld”, ale v hudbě málokdy platí, že čím novější, tím lepší. Na “Divine…” byli tito Amíci jaksi čerstvější a odvážnější. Více kláves, méně zvukové sterility a spousta zajímavých a zapamatovatelných melodií a chvil. Čas zastavit nelze a rozhodně kapele nevytýkám, že je v současnosti stylově spíše usedlá. Stále dokáže dát dohromady silný materiál, takže opravdu nic proti. Chcete-li ale slyšet skutečně svěží prog-power metalovou desku, ““Divine…” i v roce 2016 určitě naplní vaše tužby.

 

Death - Symbolic (1995)  ochutnávka

Před několika lety jsem byl vnitřně přesvědčen, že nic jiného než diskografii Death si na opuštěný ostrov nevezmu. Tak oddaný fanoušek jsem byl. Časem jsem ale dospěl ke střízlivějšímu názoru a kdybych teď měl opravdu zmizet na delší dovolenou, můj výběr by byl přece jen rozmanitější. K Death se nyní vracím jednou za čas a protože alba této kapely se mi v mysli přehrávají automaticky s půlvteřinovým předstihem, poslech si především vychutnávám. V případě Symbolic to platí dvojnásob - mám je nejradši. Inteligentní death metal přesahující hranice stylu nebyl v té době u Schuldinerovy družiny žádnou novinkou, na Symbolic se ale podařilo zachytit ducha kapely v mimořádně silné chvilce. Skladby plynou jako když máslo ukrajuje, nálada je podivně tísnivá, přitom poslech je maximálně komfortní. Symbolic, to je jako po letech ucítit vůni domova. Death (a toto album především) navěky moje srdcovka.

// Sorgh: Parádní od obalu po náplň. Má to takovej specifickej zvuk, kterej nelze zaměnit s ničím jiným.
// Garmfrost: Symbolic bylo tenkrát poslední, co se mi od Death líbilo a stejně jsem měl z kraje problém přijmout tuto polohu Chuckovy tvorby. Po letech jsem naznal, že je to pecka a top technického metalu.

// Bhut: Moje asi nejoblíbenější album… asi to tak už je...

 


 

// Sorgh

 

Iggy Pop and Josh Homme - Post Pop Depression (2016)  ochutnávka

 

Vintersorg - Odemarkens Son (1999)  ochutnávka

Staré desky této kapely mám prostě rád, asi v tom bude i nostalgie po časech, kdy jsem to valil opravdu hodně. Po The Focusing Blur, což je asi nejlepší album ze všech, to postupně projíždím.

// Garmfrost: No jo, Vintersorg ještě v dobách, kdy se netlačil do role tenora a pěl v nížinách. Skvost!

 

Deep Purple - Fireball (1971)  ochutnávka

Naprostá pecka, dřevní rock jako prase. Když se spustí ten ventilátor v úvodu a pak začnou bicí, rozjede se mě tep na stovku. Je tam vše, co od Párplů můžeme chtít, rychlovky, pomaláč i country (Anyone´s Daughter).
// Bhut: Kurňa jo!!!

 


 

Mirek Med //

 

Anneke van Giersbergen & Árstíðir - Verloren Verleden (2016)  ochutnávka

Po svém odchodu z The Gathering Anneke rozhodně nezahálela a kromě čtyř zdařilých sólovek zaujala rovněž spolupracemi s Devinem Townsendem, Arjenem Lucassenem či Amadeem Awadem. V současnosti se překvapivě objevila po boku islandských Árstíðir, v jejichž tvorbě se mísí folklórní hudba s klasickou. A nutno podotknout, že jde o spojení velice zdařilé. Něžně charismatický hlas Anneke s komorním hudebním doprovodem Islanďanů skvěle ladí a přináší překrásné melancholií zastřené melodie s pohlcující atmosférou.

// Sarapis: No...díky za připomenutí. Úplně se mi vykouřilo z hlavy, že má toto vyjít. A ono už je to venku.

 

Myrath - Legacy (2016)  ochutnávka

Tuniští Myrath jsou vedle Orphaned Land nejvýraznějšími zástupci blízkovýchodní ethno-metalové scény. Tento status si vydobyli především díky předposlední desce "Tales of the Sands" z roku 2011, která přinesla nápaditý a maximálně záživný mix progresivního/power metalu a orientální hudby. Novinka "Legacy" se liší především důrazem na pompéznost a nánosy symfonického patosu, což se mi místy trochu zajídá a navíc mám pocit, že se zde nenachází tak silné melodie, jakými se pyšnil její předchůdce. I přesto se ale jedná o důstojného nástupce, jehož poslech plyne více než příjemně.

 

Motorpsycho – Here Be Monsters (2016)  ochutnávka

Motorpsycho patří ke kultovním spolkům norské scény. Od počátku devadesátých let do současnosti vydali přes dvacet řadových alb a posbírali několik ocenění. Na novince pokračují v rozvíjení svého osobitého mixu progresivního rocku, psychedelie, jazzových a ambientních vlivů s odérem přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století a vlivy Pink Floyd nebo King Crimson. A z alb, která jsem měl možnost od kapely slyšet, "Here Be Monsters" rozhodně patří k těm nejlepším. Velká spokojenost!

 

The James Taylor Quartet & Rochester Cathedral Choir – The Rochester Mass (2015)  ochutnávka

Jednou z nejzajímavějších desek, které za rok 2015 unikly mé pozornosti, je kooperace acid jazz/funkových mistrů The James Taylor Quartet, které jejich předchozí album "Closer to the Moon" zastihlo ve famózní formě, a pěveckého sboru Rochesterské katedrály. Tato zdánlivě podivná kombinace totiž funguje naprosto famózně a přináší poměrně netradiční a nesmírně podmanivou atmosféru. Ukázka velkého hudebního i pěveckého mistrovství!

 

Mark Knopfler – Tracker (2015)  ochutnávka

Další z mých velkých restů za uplynulý rok. Unešen skvělými nahrávkami legendárních kytarových veteránů Davida Gilmoura, Steva Hacketta a Roberta Frippa, jsem trestuhodně opomněl aktuální počin další veličiny rockové kytary Marka Knopflera, známého především coby frontmana kapely Dire Straits, která v polovině devadesátých let ukončila svou činnost. Nebyl však velký důvod truchlit, protože na úspěchy tohoto seskupení navázal Mark úspěšnými sólovými deskami. Nejnovější "Tracker" se nese v poklidně melancholickém tempu, rockový základ je vkusně okořeněn vlivy blues, jazzu, popu či country a nechybí samozřejmě mistrův nezaměnitelný muzikantský rukopis ani skladatelská invence. Příjemná poslechovka k večernímu rozjímání…



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kropis / 28.2.16 10:19

Jen takový detail, sólovka Andrew Stockdalea vvšla v roce 2013. Poté následovala garáž New Crown a letos novinka s naprosto otřesným obalem :) Ale obsah je dobrý...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

hyena / 13.3.16 11:20odpovědět

diky za tip, ta Stockdale solovka i me bavi vic nez novy Wolfmother

Kropis / 28.2.16 10:19odpovědět

Jen takový detail, sólovka Andrew Stockdalea vvšla v roce 2013. Poté následovala garáž New Crown a letos novinka s naprosto otřesným obalem :) Ale obsah je dobrý...

Jirka D. / 28.2.16 13:01odpovědět

Mea culpa. Díval jsem se jen na bandcamp a tam je datum vydání v lednu 2016 ... a před těmi třemi roky jsem ji nezachytil. Díky za opravu.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky