Článek: Soutěž - Hradby Samoty 2019

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Soutěž - Hradby Samoty 2019

Victimer2.6.2019

Dlouho tu nebyla soutěž, tak si jednu vyhlásíme. Ve spolupráci s organizátory si po dvou letech znovu zahrajeme o dva volné vstupy na festival Hradby Samoty. Příští tři týdny tedy neváhejte a pište správné odpovědi.

K minoritním žánrům podzemní elektronické hudby se snažíme mít pozitivní přístup a sem tam přispějeme nějakým článkem. A protože si občas rádi takto zatemníme, stejně rádi předáme štafetu také Vám, našim čtenářům. Vyhlašujeme soutěž o dva lístky na audio-vizuální festival Hradby Samoty 2019. Pro všechny, kdo rádi dark ambient, noise, power electronics a další příbuzné odnože této hudby, je to možnost, jak se podívat na svůj oblíbený žánr pěkně zblízka.

Devátý ročník festivalu Hradby Samoty se bude konat ve dnech 4. až 6. července na zámku v Moravanech nad Váhom. Jako vždy se můžeme těšit na poutavý program, jehož součástí budou zásadní jména undergroundové elektroniky. Mezi taková patří také švédský projekt Brighter Death Now, za kterým stojí Roger Karmanik, jinak také zakladatel kultovního labelu Cold Meat Industry. Soutěžní otázka se vztahuje právě k BDN. Není složitá, bude to chtít jen trochu znalosti, popř. schopnosti dohledat tu správnou informaci. V dnešní době brnkačka.

Na kterém albu Brighter Death Now hlučí skladba "Rain, Red Rain"?

Odpovědi posílejte na tuto adresu: victimer@volny.cz // a to POZOR přesně do neděle 23. června 23:59 !! // nepoužívejte prosím klasický redakční email

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.