Článek: Soutěž - Hradby Samoty 2019

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Soutěž - Hradby Samoty 2019

Victimer2.6.2019

Dlouho tu nebyla soutěž, tak si jednu vyhlásíme. Ve spolupráci s organizátory si po dvou letech znovu zahrajeme o dva volné vstupy na festival Hradby Samoty. Příští tři týdny tedy neváhejte a pište správné odpovědi.

K minoritním žánrům podzemní elektronické hudby se snažíme mít pozitivní přístup a sem tam přispějeme nějakým článkem. A protože si občas rádi takto zatemníme, stejně rádi předáme štafetu také Vám, našim čtenářům. Vyhlašujeme soutěž o dva lístky na audio-vizuální festival Hradby Samoty 2019. Pro všechny, kdo rádi dark ambient, noise, power electronics a další příbuzné odnože této hudby, je to možnost, jak se podívat na svůj oblíbený žánr pěkně zblízka.

Devátý ročník festivalu Hradby Samoty se bude konat ve dnech 4. až 6. července na zámku v Moravanech nad Váhom. Jako vždy se můžeme těšit na poutavý program, jehož součástí budou zásadní jména undergroundové elektroniky. Mezi taková patří také švédský projekt Brighter Death Now, za kterým stojí Roger Karmanik, jinak také zakladatel kultovního labelu Cold Meat Industry. Soutěžní otázka se vztahuje právě k BDN. Není složitá, bude to chtít jen trochu znalosti, popř. schopnosti dohledat tu správnou informaci. V dnešní době brnkačka.

Na kterém albu Brighter Death Now hlučí skladba "Rain, Red Rain"?

Odpovědi posílejte na tuto adresu: victimer@volny.cz // a to POZOR přesně do neděle 23. června 23:59 !! // nepoužívejte prosím klasický redakční email

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.6.18 9:18

Na Grave Upheaval nemusí mít člověk zálibu v death metalu (já obecně ten žánr nemusím) a přesto ho to album přirazí ke zdi a dostane ho tam, kam chce. Ty záhrobní výdechy, ten pocit, že se neustále něco děje v pozadí, ten přehlučněnej dětskej pláč snad ve třetim songu (fuj!), ta deska je fakt děsivá. Jestli u mě vyvrcholil minulý rok vývoj black metalu novým albem od Throane, tak tenhle rok to jsou pro death metal Grave Upheaval. Potěšila nostalgická zmínka o Musique od Theatre of Tragedy, která byla mojí první kazetou z období, kdy jsem nastoupil na střední a skrze tamní metalisty jsem začal být zasvěcován do toho, že existuje i jiná hudba než System of a Down, Rammstein a Offspring. Ačkoli Raymond, který se neustále cpal k mikrofonu, byl skutečně nesnesitelný, tak hudebně to byla dost bohatá deska, hádám ale že s ní tehdy museli nasrat dost svých fanoušků. Každopádně na památku je dle tohohle alba stále pojmenována moje složka s hudbou.