Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na stránkách Encyclopedia Metallum mají Opeth stále svůj profil a minimálně do alba Watershed naplňovali skutkovou podstatu této internetové databáze celkem bez problému. Jejich přínos metalové hudbě lze jen stěží vměstnat do několika vět a prosté označení progresivní death metal naprosto nemůže obsáhnout to, co družina kolem Mikaela Åkerfeldta dokázala. Přeháníme? Možná někdy zkusíme spočítat, kolik fanoušků metalové muziky by přísahalo na některou z trojice desek Still Life – Blackwater Park – Deliverance, ale třeba i na hutnou zatěžkanost My Arms, Your Hearse, novější tvář Ghost Reveries nebo na úplné počátky v podobě Orchid, protože už tam bylo znát, že se rodí něco velkého.

Při zpětném pohledu bylo setkání Åkerfeldta se Stevnem Wilsonem zcela osudové a pro následné kroky Opeth zásadní. Wilson naprosto přesně vytušil, že hranice death metalu jsou téhle kapele úzké a že v Åkerfeldtovi dříme velký hudební potenciál, který ostatně už v počátcích Opeth dokazoval na každém novém albu a který vrcholil v roce 1999 na Still Life. Počínaje deskou Blackwater Park usedl Wilson na židli producenta, současně se podílel na zvuku desek a podstata Opeth doznala opět nového rozměru. Tahle spolupráce vydržela ještě následná dvě alba – sourozenecká dvojice Deliverance a Damnation – aby posléze Åkerfeldt vyzkoušel služby věhlasného Jense Borgena.

Albem Watershed z roku 2008 končí metalová historie Opeth a s následnou deskou Heritage se nejen objevuje opět Steven Wilson, ale především se zásadně proměňuje výraz Opeth, který se ohlíží nazpět k prog rockovým kapelám 70. let. Hudební spolupráce Åkerfeldta s Wilsonem se tvorbou Opeth line jako zlatá nit a není proto divu, že oba hudebníci vytvořili i svůj vlastní hudební projekt Storm Corrosion, jehož naturel leží někde mezi prog rockem, psychedelií a experimentem, a pod jehož jménem zatím vyšly dvě desky vyšla jedna deska.

Letošní album Pale Communion ztvrzuje cestu nastolenou na Heritage, jen působí o něco přímočařeji, energičtěji a na první poslech přístupněji. Na nahrávce víc než kdy jindy exceluje Martin Méndez společně se služebně nejmladším členem souboru Joakimem Svalbergem, jehož klávesové rejstříky posouvají výraz kapely zase o kus dál. Dlouho bychom mohli psát i o tom, jakým způsobem se změnil přístup ke zvuku a jak budete v dnešní hudební produkci těžce hledat obdobu, ale tím bychom se nedostali k soutěžní otázce ani příští týden. Od koncertu Opeth lze čekat hodně, protože právě tuhle kapelu lze v současnosti považovat za jeden z nejživotnějších souborů vzešlý z metalové scény. Přídomek progresivní je tentokrát zcela namístě.

A teď už konečně soutěžní otázka, jejíž správné zodpovězení jednomu z vás přinese vstupenku na koncert Opeth, který se uskuteční 29. října v pražském klubu Roxy:

V článku jsme záměrně uvedli jednu nepřesnost, která je pro znalce kapely do očí bijící. Jaká to je?

Nehledejte žádné záludnosti nebo překlepy, jde skutečně o jednoznačnou dezinformaci. Správné odpovědi společně s celým vaším jménem nám pište na redakční mail ahoj@echoes-zine.cz do středy 22. října včetně.