Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Bez delších průvodních slovíček předkládám druhou polovinu představující nárůst osobní sbírky v čase prosinec-leden. …a taky nějaké další rady a tipy.

// Můra – Needle Cathedral

Uspěchaná doba si žádá uspěchaná jednání. A tak když na mě někde v internetech vybafl ňůsletr nebo jiná zkazka, že Doomentia chystá vydat nové dílo kapely Můra, okamžitě jsem vlezl na jejich předplatitelský web a učinil objednávku. Teprve až když mi to přišlo domů, tak jsem zjistil, že to vlastně není klasické dlouhohrající album, ale ve výsledku druhé EP, tvořící stranu A, přičemž to starší tvoří stranu B. Mám být zklamaný? Spíš z toho, že ta kapela pracuje pomalu a než se dostane ke skutečně velké desce, tak to ještě potrvá a chraň je ruka Luciferova, aby na ni použili nějakou starší skladbu. Nevadí. Jsem spokojený. Hudebně je to marast pokřiveného death/doom metalu světového formátu a vskutku velmi kvalitní zážitek. Naprostý ideál. Jen škoda té nabídky písní. Těšil jsem se na větší porci hanobení…

// edice 
// ukázka 

// Můra – Doom Invocations And Narcotic Rituals

…tohle je vlastně pokračování výše uvedeného. Zmíněná strana B je totiž tohle EP, o kterém jsem na Echoes už něco blábolil. Teď jsem si to jen konečně pořídil v originálu… vlastně dvakrát, aniž bych to věděl…

// edice 
// recenze včetně ukázky

// Master’s Hammer – Live Occult Rituals

Že živé záznamy nejsou příliš oblíbenou disciplínou v hudebním mamonském majetnictví, je jasné. Ale každý si pak najde hned několik výmluvných výjimek a má hodně argumentů k pořízení. Nuže s Live Occult Rituals to mám taky tak. Takže moje argumenty, proč jsem si koupil tenhle živák: 1. Master’s Hammer; 2. snaha mít od nich většinu diskografie; 3. hezký obal/grafika; 4. je to vlastně první takové best of kapely. Je to hezké 2CD, které je napěchované hitovkami ve slušném zvukovém zpracování, které mají jednotný charakter, což hezky smazává jakési pomyslné hranice mezi jednotlivými obdobími a zvukem řadových alb, na kterých byly skladby ke slyšení. Velice příjemný artefakt pro skalní fanoušky, což zkrátka jenom doporučuji. Ještě si tu však dovolím drobnou poznámku: kdy, prosím, vyjde nějaká kompilace neřadových nahrávek? Že se neustále šperkují edice pradávných dem, jistě víme a je to záslužné, ale já bych prosil nějaký souhrn těch sedmipalců, co vyšly v letech 2012 – 2015. To není blbý nápad, což?

// edice 
// ukázka 

// Kaviar Kavalier - + Klinik +

A jedno pošušňáníčko na závěr. Složitě jsem skrze bazary a aukce (nejen) sobě sháněl před lety původní CD edici. Vlastnictví mi dělá radost již delší čas, ale fakt, že nahrávka nejen že vyjde znovu, ale že bude rozšířena o LP verzi (a vlastně i MC), mi udělal radost ještě větší. Hezký gatefold s vystouplým logem (mimochodem provedeným ve žluté barvě, oproti dobové červené) i názvem nahrávky. Bonus na straně D (ano, je to 2LP) v podobě pradávného dema Dreams Of Caviar z roku 1991. Plno fotek, solidní středové etikety a bílá nebo černá verze gramodesek. Potud všechno paráda, archivační skvost a radost. Ale i tady jsem si našel nějaký důvod k láteření. Je to gatefold pro 2 desky a dva vložené listy. Takhle je to už léta vymyšlený formát. Tak, proč, sakra proč, se to do těch bočních kapes sotva (takřka vůbec) vleze? Já nejsem příznivec uchovávání gramodesek v takovém tom plastovém obalu. Na CD digipaku taky nic takového není, ani na knížce, tak proč by to měl mít papírový obal vinylu? Když se k věcem chovám slušně, tak vydrží. Ale tahle edice je prostě jedna z mála těch, kde ten obal využívám, protože se mi do kapes gatefoldu desky prostě nějak nevejdou a muchlat je tam násilím se mi nechce, že ano. Nebo se tam napěchujou, ale pak to nejde zavřít. Tohle je mrzuté a jediné znevýhodnění jinak krásného a příkladného formátu. Takže, až bude někdo vydávat další alba Kaviar Kavalier, berte ohled i na tohle. …Že se budou na LP dělat i další alba? Že jo? Musí to tak být, když se to už tak hezky nakouslo.

// edice 
// recenze včetně ukázky