Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

//Forgotten Silence – Idola Specus (Projekt Archiv)

Slova, která hledám pro úvodní představení i zdůvodnění, se mi v hlavě derou jedno přes druhé, až se z toho stává slepenec paskvilních vět, které se tu nějakým způsobem pokusím narovnat. Podobně jako se o překot hrnuly myšlenky autorů, jež skrze nástroje daly vzniknout několika pozoruhodným celkům, kterými je dnes doplněna badatelská touha oddaných fanoušků.

Tohle totiž není nahrávka pro všední fanoušky kapely, žánru nebo čeho vlastně. Tohle je artefakt pro zanícené – nechci říct přímo fajnšmekry, ale spíše komplexní ctitele kapely, kteří touto nahrávkou doplní mozaiku svého vnímání, chápání a uchopení její tvorby. Má to vlastně takový ten nenápadný archivační punc, ale nejde jen o to vymést šuplíky, olepit je výmluvnou známkou „archiv“ a na chvilku rozvířit diskusi a stojaté zájmy kolem skupiny. Já tam cítím něco podprahového, co se svým způsobem pohybuje na pozadí každé nahrávky Forgotten Silence.

Je to nějaká nízkofrekvenční vlna, ruch, drobný ambientní úryvek a jemný element dokreslující náladu konkrétní skladby či přímo alba. Tady však jde o samostatně stojící fundament a nahý, ořezaný kmen budoucího stromu. Nebo lépe řečeno kamenný monolit, který teprve čeká na řemeslné opracování. Plná, leč stále surová verze něčeho, co mohlo být. Kusé dílce tvořící záhadnou koexistenci.

Převalují se tu různé pocity – od mystického ducha Beherit v období elektronifikace H418ov21.C přes Mortiisovo testování na lidech albem Perfectly Defect až k rané (vlastně s ohledem na vznik skladeb soudobé) tvorbě Perturbator. Lze určitě vyčmuchat i stopové množství Front Line Assembly a tak všelijak podobně. Poslech alba ale nemůže být aplikován všedním způsobem. Tento materiál potřebuje prostor a integritu tmy. Potřebuje, aby oči sledovaly nejasné kontury, mlhovinu nebo ostře chladné komplexy.

Je to něco jako filmový soundtrack, jen ten snímek chybí. Booklet sice nabízí několik scenérií, a i samotný obal poukazuje, kam se vydat, byť mě neustále poňouká ke srovnání s The Prodigy – No Tourists. Asi za to může ta nejasnost úmyslu řidiče skrytého vozidla na titulce.

Úmysly Forgotten Silence jsou však jasné – vymést archivy, poukázat na možný tvůrčí proces, vyjevit fanouškovi akt doby a odkrýt tak karty, které však stále leží lícem dolů. Hudbou ale proces samozřejmě nekončí. Často by stačilo takový materiál jen vydat a tvářit se, že je splněno. Ale i tady se dopřálo náležité péče, kterou reflektuje už samotný super jewel case. Solidní booklet je samozřejmostí a nechybí ani perlička v podobě nebezpečně jedovatého odstínu CD. Konečně mám vedle všech těch krvavých a černých metalů také jinou barvičku – harmonicky modrou.

Tak se vnořte do Forgotten Projekt – Silence Archiv – Idola Specus.

//edice
//ukázka

//Trny a Žiletky – Je nutné zabít beránka

Blíží se Velikonoce, a tak je nutné zakrojit beránka. Mohl bych tu říct, že jsem ho setrvačně pořídil, protože je mi kapela svým způsobem sympatická, a stejně tak i vydavatel, který je zárukou kvalitních a mnohdy i nevšedních edic. Tady je to třeba taková volovinka – u CD edice je vnitřní tray červený.

Slýchám na to album samou chválu, a tak nějak hádám, že v Břitvě to bude mít vysoké umístění. U mě osobně to až tak moc nevyrostlo. Neříkám, že se mi to nelíbí, nebo že je něco špatně, ale nemám to úplně stoprocentní. Čas ukáže. Furt tam nějak vnitřně bojuju s něčím, co nedokážu pojmenovat. Je to obecný zvuk kapely? Je to zvláštní stylizace kapely? Já fakt nevím. Snažím se vcítit, ale vždycky jsem po poslechu vyčerpanej a odcházím s nějakým nepochopením sebe sama.

Ale zkoušet to budu dál, a dokud je bude vydávat Berry, tak to budu asi i pořád kupovat. Uff… jsem to ale otrok svých potřeb…

//edice LP
//edice CD
//ukázka

//Mythopoeia – Magie

Své myšlenky jsem vlastně vyčerpal v recenzi, takže tady se jen nevinně připomenu CD edicí. Je to takový standard. Pěkný obal v klasickém jewel case formátu. Všechno je adekvátně uzpůsobeno tématice, respektive nosné myšlence hudební a textové sféry. Solidní standard a příjemné potěšení.

//edice
//jiná slova včetně ukázky

//Dissolving of Prodigy – Štvanice

Štvanice má pro mě velkou váhu. Je to nahrávka, skrze kterou jsem si kapelu oblíbil. Tenkrát to bylo nové album, tenkrát to mělo nehoráznou sílu. Vlastně ji má pořád. Pořád mě z toho mrazí. Z hudby, z textů… prostě velké album silné kapely, která odešla vlastně na vrcholu.

CD jsem nějak tehdy promeškal, LP jsem svého času pořídil a teď je venku reedice. A to je fajn. Je to solidní pařátí klasika.

Jediné, čím se to trochu liší od ostatních všedních (re)edic, je to, že je v bookletu otištěna reklama na merch. To už se moc nedělá. Respektive dnes se spíš přikládá extra papír s podobnou nabídkou. Tady ale vydavatel zvolil cestu, díky níž i za x let, když se podíváte do bookletu, pořád uvidíte vizualizaci motivu obalu na tričku, které jste mohli nosit.

A abych to uzavřel nějakou žádostí – říkám si, že by bylo fajn vydat na LP ještě nahrávku Lamentations Of Innocents. Tím bych si řadovky (určitě nejen já) odškrtl v obou formátech a svět by byl zase o něco víc v pořádku.

//edice
//ukázka

//HNF – Nová Drákulomania

Archivní kousek, který se po nějakém čase podařilo oživit v nové edici. V roce 2008 toto dílo vyšlo na kompilaci s Hororovým věkem. Původní verze Nové Drákulomanie se však datuje rokem 1988, potažmo 1995, kdy vyšla kazetová reedice. Nadešel čas oprášení archivu a opětovného zvěčnění.

Tady jde vyloženě o takový doplněk a zpestření sbírky. Ale co musím v této souvislosti vypíchnout – ba co víc, přímo vyzdvihnout a vynachválit – je 3DVD Chaoticon – Světec z pekla. Vše podstatné řekl kolega Johan na Fobia zine. Tam s tím vším souhlasím naprosto do puntíku, v podstatě. Skvělý počin, který vřele doporučuji.

//edice
//ukázka